(20.20 hodin)
(pokračuje David)
I přes závažné skutečnosti v dokumentu uvedené ředitel Lux trvale zlehčoval nález ústřední znalecké komise. Ústřední znaleckou komisi vzhledem k jejímu složení pokládám za nezpochybnitelnou. Ředitel Lux však tvrdil, že soudní znalec, který podával posudek pro Policii ČR, nález ústřední znalecké komise jasně vyvrátil. To je ovšem slovo jednoho lokálního znalce proti deseti znalcům celostátního formátu.
Budu se velmi zajímat o to, co bylo důvodem k odložení tohoto případu Úřadem vyšetřování policie.
Není bez zajímavosti, že parlamentní komise uvádí, že podala trestní oznámení Úřadu vyšetřování policie v případu, který ve své zprávě označuje jako CH, a úmyslně ho v závěru interpretuje tak, aby vznikl dojem, že nějak souvisí s transplantacemi a odběrem orgánů. Tento dojem se u několika novinářů podařilo vyvolat, takže o tomto případu referovali tak, jako by šlo o případ související s transplantacemi nebo odběrem orgánů.
Dovolte mi, abych konstatoval, že jsem veřejnost s opatřeními seznámil na četných tiskových konferencích a také ve sněmovně, ale marně, protože vítězila vůle prosazovat zveřejňování různých nepravdivých tvrzení. Poslední ukázkou je předminulý týden zde zveřejněná zpráva vyšetřovací komise. Dospěl jsem tedy k názoru, že nazrála doba seznámit odbornou veřejnost i poslance se skutečnostmi, které až dosud zůstaly utajeny. Bez nich totiž vůbec není možné posoudit předloženou zprávu.
Po přečtení zápisu a závěrů ústřední znalecké komise jsem dospěl ke stejnému přesvědčení jako můj poradní orgán. Z uvedených kasuistik je zřejmé, že prof. Pelikán nemůže pracovat bez dohledu zkušeného a odpovědného lékaře, tím méně nemůže pracovat ve vedoucí funkci s odpovědností za práci podřízených, kteří by byli nuceni opakovaně napravovat jeho chyby. Je jistě otázka, co má udělat zástupce přednosty a další lékaři kliniky, jestliže zjistí tak závažné nedostatky v práci svého nadřízeného. Podle mého přesvědčení postupovali zcela správně, jestliže o této skutečnosti nejprve informovali vedení nemocnice. 28. 9. žádalo 15 chirurgů odvolání přednosty Pelikána, 2. 10. požádal náměstek Slaný, zástupce přednosty, protestující lékaře, aby konkretizovali postupy atd. Znamená to, že se neobraceli nejdříve na veřejnost, nesnažili se, aby tato věc byla medializovaná, ale snažili se, aby bylo dosaženo řešení a aby bylo zabráněno dalším škodám. Konflikty se pak zvolna stupňovaly za aktivní spoluúčasti ředitele nemocnice. Jestliže se někdo pozastavuje nad skutečností, že práce lékaře s tolika tituly má takovou kvalitu, je třeba se zajímat o to, jak k tomu došlo.
Nyní bych chronologii událostí dotáhl do konce.
Leden 1999. Pro přesnost je třeba připomenout, že na začátku ledna byla vytvořena tzv. aféra rušení ortopedií. Nikdy jsem s nikým o žádném rušení ortopedií nejednal, nikdy jsem o žádném rušení ortopedií nerozhodl a nikdy k žádnému rušení ortopedií nedošlo. Fakt rozesílání defektních stanovisek, která byla během několika dní opravena, se stal vhodnou záminkou pro mediální kampaň. Důležité v této souvislosti je, že v polovině ledna prezident České lékařské komory pod vlivem radikálů ostře změnil vztah, což se projevilo i v této kauze.
Protože Svaz zdravotnictví a sociální péče se postavil proti Luxovi a Pelikánovi, Česká lékařská komora, která se chová jako konkurenční odborový svaz, se postavila za profesora Pelikána a na obranu stanovisek ředitele Luxe. Bylo vidět, že se jedná především o personální záležitosti. Ředitel Lux ovšem své personální opatření do souladu se zákoníkem práce neuvedl. Ve sdělovacích prostředcích však lživě tvrdil, že zasahuji do jeho kompetence a nutím ho přijímat pracovníky, které propustil. Současně stoupal počet podnětů k provedení kontroly hospodaření a dodržování zákoníku práce ve FN Ostrava. Kontrolu hospodaření jsem však nenařídil, protože jsem byl informován, že kontrolu dokončuje Nejvyšší kontrolní úřad. Chtěl jsem rovněž, aby situace ve FN Ostrava byla stabilizována. Ředitel Lux ji však stále více destabilizoval.
2. 2. 1999 podle interpretace vedení FN Ostrava "lékaři anesteziologicko-resuscitační kliniky, kteří poprvé upozorňovali na vážné nedostatky v činnosti regionálního transplantačního centra, se obrátili na Českou lékařskou komoru se žádostí o odborné prošetření nezávislými komisemi a vzhledem k pocitu ohrožení žádají rovněž o ochranu osobnosti lékaře".
Česká lékařská komora oznámila, že profesora Pelikána bere v ochranu. Lékaři anesteziologicko-resuscitační kliniky, kteří podle tohoto tvrzení upozornili na nedostatky regionálního transplantačního centra, ve skutečnosti upozorňovali na nedostatky v dokumentaci své vlastní anesteziologicko-resuscitační kliniky. Regionální transplantační centrum žádné chorobopisy nemělo a nemá. Jde o vytváření virtuální reality. Lékaři anesteziologicko-resuscitační kliniky si zřejmě jako ředitel Lux stěžovali sami na sebe.
24. února v dopise dr. Schlangrovi jsem napsal: Mám pochybnosti o tom, zda mohu z rozsahu svých pravomocí zasahovat do pracovněprávních vztahů, a to i přesto, že jde o přímo řízenou organizaci. Doufám, že se zdržíte výroků, které jsem slyšel v rozhlase, že nezasahuji proti šikanování pracovníků. Jsem přesvědčen, že je to především úkolem odborového svazu, a jsem připraven k potřebné součinnosti, nikoli k plnění úkolů.
11. března 1999 podle dopisu dr. Luxe nemocnici navštívili někteří členové parlamentního výboru pro sociální politiku a zdravotnictví. Nebylo však uvedeno kteří, a kdo podnítil tuto návštěvu, zda šlo o oficiální akci výboru pro sociální politiku a zdravotnictví. Bylo by celkem zajímavé vědět, kteří to byli a jaké si odtud mohli odnést informace.
Ředitel Lux a jeho podporovatelé stále více uváděli v různých médiích některá nepodložená nebo evidentně nepravdivá tvrzení. To vedlo k velmi vážnému ohrožení důvěry pacientů ve FN Ostrava, která byla například v lokálním tisku velmi silně prezentovaná, ale také celostátní důvěry občanů v transplantace. Situace se stávala hrozivou a bylo naprosto jasné, že ředitel Lux se snaží situaci v jím řízené nemocnici dále destabilizovat a že svou funkci naprosto nezvládá. Bylo pro každého evidentní, že ho musím odvolat.
22. 3. zasedala poprvé komise České lékařské komory. Nevím ovšem k čemu, neboť si později stěžovala, že jí nebyly vydány podklady.
23. března 1999 vypracoval ředitel Lux tzv. chronologii událostí při řešení zjištěných nedostatků v činnosti regionálního transplantačního centra ve FN Ostrava, kterým se snažil pro mne zcela nevěrohodně dokázat, že vztah událostí je jiný, než jak se každému musí jevit dnes. Právě v tuto dobu pan poslanec Janeček, tedy 25. 3. 1999, mě interpeloval.
V této souvislosti je dobré připomenout, že dr. Janeček se již dříve snažil prorazit se svou iniciativou v oblastí transplantací a v říjnu 1998 se snažil společně s poslankyní Fischerovou prosadit novelu trestního zákona, v němž by podle nich měla být zakotvena nová skutková podstata, a sice neoprávněné nakládání s lidskými orgány. Tehdy ještě neexistovala hysterie kolem transplantací, takže sněmovna nejednala pod jejím tlakem a návrh zamítla - jednak proto, že nebyl řádně definován pojem orgánu, jednak je tato oblast dostatečně pokryta jinými skutkovými podstatami, a konečně není nikde zákonem definováno, za jakých podmínek mohou být orgány odebírány, takže nelze rozhodnout, kdy by byl odběr neoprávněný. Přiznávám, že je to nedostatek, že to není nikde stanoveno, a to nedostatek velmi vážný. Nesnažím se celou tuto věc zlehčovat, upozorňuji jen na to, že tady jde nikoli o nahodilý vztah. Interpelací mělo být poukázáno na mou údajnou nečinnost při údajně závažných zjištěních a současně tím fakticky bylo oddáleno odvolání ředitele Luxe, protože bezprostředně po interpelaci by to bylo interpretováno jako odvetná sankce.
Poslanec Janeček tehdy řekl mimo jiné: Náš právní řád, bohužel, nepamatuje příliš na ochranu dárce orgánu, na takovou ochranu, aby si byl pacient jist, že skutečně bylo uděláno vše pro jeho záchranu. Je proto důležité zabránit všem možným pochybnostem o etické úrovni naší medicíny. Vzhledem k tomu, že vaše ministerstvo je zřizovatelem FN s poliklinikou Ostrava, pokládám vám v souvislosti s odběrem orgánů pro účely transplantací v letech 1995 až 1998 tyto otázky.
***