(22.00 hodin)
(pokračuje Fischerová)
Při zamyšlení se nad zprávou vyšetřovací komise bychom si měli uvědomit, že hlavní příčinou nastalé situace nebyla nezkušenost chirurgů či jejich neschopnost zvládnout taktiku a strategii transplantace samé, ale bylo to trestuhodné a zcela nepochopitelné nerespektování etických, morálních a právních principů. Dovolte mně v tomto okamžiku konstatovat, že regionální transplantační centrum Ostrava sice dosahovalo mimořádně vysokého počtu odběrů, ale za jakých okolností a za jakou cenu se to dělo? O tom konečně zcela jasně vypovídá závěrečná zpráva komise.
U 95 dárců z 210 nedošlo ke komisionálnímu stanovení smrti mozku, což je dokladem nezpochybnitelného porušení platné právní úpravy. Názor komise i názor můj osobní se opírá o dva nezávislé posudky právnických fakult, které si dovoluji citovat.
"Členové komise, ošetřující, prohlížející lékař se musí v jednom místě a čase sejít a společně posoudit výsledky předchozího neurologického vyšetření a předchozího angiografického vyšetření mozku a po vzájemné shodě s využitím vlastního zjištění smrt mozku potvrdit na řádně vyplněném listu o prohlídce mrtvého." Tento postup byl v Ostravě výjimečný, spíše nebyl prováděn vůbec.
Jak máme hodnotit skutečnost, nelze-li zcela bezpečně prokázat, jaký byl další osud prokazatelně odebraných orgánů, jejichž specifikace je podrobně uvedena ve zprávě komise? V naší republice přitom nebyl použit ani jeden. Oficiálně nebyl prokázán ani jeden vývoz do zahraničí. Nebyly ani také předány na patologický ústav, kam každý vyňatý orgán bezesporu patří. Za této situace, odmítnu-li ty nejdivočejší spekulace, si snad mám myslet, že při vší úctě k ostatkům člověka tyto orgány končily v odpadkovém koši, a mám to považovat za správné?
Zde musím sněmovnu i veřejnost upozornit na prohlášení Světové asociace lékařů vydané koncem roku 2000, které se intenzivně zabývalo všemi problémy transplantací. Přitom na tomto fóru byl mimořádný důraz kladen na precizní, doložitelné a nezpochybnitelné stanovení smrti mozku a na otázky darování a distribuce orgánů. Snad jeden citát z tohoto prohlášení: "Lékař má vždy nezávislou povinnost ujistit se, že orgány, které má užít k transplantaci, byly opatřeny legální a etickou cestou."
Jak tuto základní podmínku mohli v Ostravě naplnit ti, kteří neměli k dispozici ve většině případů žádný doklad o komisionálním stanovení smrti mozku? Naprosté informační vakuum a naprostá nezodpovědnost.
Dalším pro mě pozornosti hodným bodem zprávy je tzv. mezinárodní spolupráce ČR na poli transplantace orgánů. Existuje. Ale v rámci dvoustranných právně sporných dohod spíše jen v mezích klinické spolupráce Transplantačního centra chirurgické kliniky Virchowovy nemocnice Humboldtovy univerzity v Berlíně s Institutem klinické a experimentální medicíny v Praze z roku 1994 a dále s regionálním centrem FN v Ostravě z roku 1996 a tímtéž německým pracovištěm. Jen velmi obtížně lze hovořit o plnohodnotné a vyvážené spolupráci, uvážíme-li, že jen z regionálního transplantačního centra FN v Ostravě bylo v letech 1993 až 1999 vyvezeno 79 orgánů, z toho 55 jater, z toho 51 orgánů do Německa, a témuž centru ze zahraničí bylo dodáno pouhých 6 orgánů. Ekonomický pohled je lépe pominout, ten sem nepatří. Výhody těchto postupů mně z hlediska morálního naprosto unikají.
Ke vztahům se zahraničím v této oblasti je nutné připomenout § 70 odst. 1 písm. g) zákona č. 20/1996 Sb., který Ministerstvu zdravotnictví ukládá pečovat o zdravotnickou spolupráci s jinými státy. Další komentář není nutný.
Závěrem mně dovolte zdůraznit. Zpráva vyšetřovací komise byla schválena jednomyslně a všemi členy. Osobně jsem přesvědčena, že musíme zcela otevřeně přiznat, že při realizaci kadaverózního programu v regionálním transplantačním centru FN v Ostravě došlo k omylům, došlo k pochybení, které nechceme a nesmíme přehlížet, či dokonce zamlžovat. Svůj neoddiskutovatelný díl viny nese regionální transplantační centrum FN v Ostravě, ale i Oddělení koordinace orgánových transplantací transplantačního centra Institutu klinické a experimentální medicíny v Praze a svým způsobem po celých deset let liknavý přístup Ministerstva zdravotnictví.
Uvědomme si na druhé straně se stejnou naléhavostí, že z hlediska ostatních transplantačních center v republice šlo o výjimku, která se již v žádném případě nesmí opakovat, chceme-li, aby se transplantační program vyvíjel ku prospěchu celé společnosti a každého jednotlivce.
K tomu je, vážení přítomní a vážení spoluobčané u televizorů, potřeba věřit, že existují týmy složené z odborníků, jejichž etické a morální přístupy jsou nezpochybnitelné. Před námi všemi stojí úkol dohodnout se na právním rámci, který bude skutečnou zárukou práva živých, ale i důstojnosti mrtvého člověka.
Těm, kteří mě vyslechli se zájmem, upřímně děkuji za pozornost a pochopení.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, paní poslankyně. Slovo má pan kolega Chytka.
Poslanec Radim Chytka: Vážený pane místopředsedo, vážené dámy a pánové, věřte nevěřte, když jsem dnes - i když, jak se dívám na hodinky, skoro se mně zdá, že by bylo příhodnější říci "včera" - přijížděl do Prahy, tak jsem nechtěl k vyšetřovací komisi nijak vystupovat, protože jsem se domníval, že je vše obsaženo ve zcela objektivní a precizní práci, a nedomníval jsem se, že by mé vystoupení bylo zapotřebí. Přesto však některá dnešní vystoupení mě k tomu donutila. Nelze evidentně mlčet, přesto omluvte mé poněkud improvizované vystoupení, a dovolte mně tedy, abych řekl několik slov ke zjištěním vyšetřovací komise Poslanecké sněmovny pro vyšetření činnosti regionálního transplantačního centra FN v Ostravě.
Pro uklidnění: Nebudu se pouštět do lékařských sporů ani jakýchkoli lékařských analýz, protože zde nejsem odborníkem, ale já zřejmě nikdy nepochopím, jak může ústřední znalecká komise jmenovaná ministrem zdravotnictví ČR, bývalým panem ministrem Davidem, dojít k takovým výrokům a k takovým závěrům, jako že pacient zemřel, protože vykrvácel z výduti na slezině, přičemž celá ta slezina byla pacientovi odoperována. To je nad mé jakékoli chápání. Přesto však na základě této zprávy ústřední znalecké komise pan ministr nutil pana ředitele Luxe, aby byl propuštěn pan prof. Pelikán a aby bylo podáno trestní oznámení. Tak se také stalo. Je zajímavé, že objektivní orgán, nikoli vyšetřovací komise, která je zde napadána, žádné politické spory, ale vyšetřovatel se dožadoval, aby získal zprávu této ústřední znalecké komise, a bohužel nic podepsaného nezískal.
***