(22.10 hodin)
(pokračuje Chytka)
Proto se obrátil na státního zastupitele, který dozoroval tento případ. Ten se také obrátil na Ministerstvo zdravotnictví, aby získal podepsanou zprávu ústřední znalecké komise, a ani on neměl štěstí. Dokonce nás tedy napadá, jestli ústřední znalecká komise nebyla něco virtuálního, když žádné podpisy neexistují. My jsme si ale dali takovou práci, že jsme šli i po jednotlivých výpovědích osobních, a zjistili jsme, že opravdu tato komise zasedala, byť by podepsaná zpráva nebyla. Vyšetřovatel i státní zástupce však došel ke zcela objektivnímu závěru a tento případ odložil.
Nyní mi dovolte říci čtyři fakta, která jsem si zapamatoval z práce vyšetřovací komise.
Fakt číslo 1: Vyšetřovací komise vyslechla za jeden a půl roku své činnosti 81 svědků, a to mnohé opakovaně. Ve sporných případech si vždy vyžádala znalecké posudky od ústavů jmenovaných pro tuto znaleckou činnost krajskými soudy. Shromáždila agendu obsahující 25 000 listů a zpráva, která je vám předložena, byla odsouhlasena všemi deseti členy vyšetřovací komise. Ještě jednou opakuji, že každý poslanecký klub zde měl své dva zástupce, tedy dva zástupce za poslanecký klub KSČM, dva zástupce za poslanecký klub ČSSD, dva zástupce za ODS, dva zástupce za KDU-ČSL a dva zástupce za US. Tato zpráva byla všemi - opakuji všemi - přijata.
Fakt číslo 2: Odběry orgánů provedené v rozporu s platnou právní úpravou byly zjištěny u 95 případů z celkového počtu 206, tedy téměř u poloviny odběrů. Bylo zjištěno, že k odběru orgánů byl indikován živý pacient.
Fakt číslo 3: Neznámo kam se ztratilo celkem 24 orgánů.
Fakt číslo 4: Pro prokázanou příčinnou souvislost mezi smrtí pacienta a způsobem léčby byla podána dvě trestní oznámení.
Všechna tato čtyři fakta však nejsou nijak nová, tato čtyři fakta v podstatě byla známa už před dvěma lety, a byl to právě pan dr. Kula, který zde byl dnes zmiňován, který na tato fakta poukazoval. On byl pověřen vedením, on byl primářem nebo chcete-li přednostou kliniky a samozřejmě že na tato fakta poukazoval - již není primářem nebo přednostou této kliniky. V této zemi se spravedlnosti asi málokdo dočká a já poté, co jsem se seznámil s celým spisem z práce vyšetřovací komise od začátku až do konce, bych se chtěl panu dr. Kulovi tímto omluvit, protože předpokládám, že nikdo jiný to neudělá.
Byl to však i pan ředitel dr. Lux, který upozorňoval svého zřizovatele, upozorňoval ministra zdravotnictví opět na tato fakta, která nakonec byla zjištěna. Bohužel však ani pan ředitel dr. Lux nedošel vyslyšení. Zajímavé je, že bývalý pan ministr zdravotnictví David naopak velice ochotně a kdykoli jednal např. s dr. Michalským, to znamená, že evidentně v jakémkoli sporu ve FN Ostrava naslouchal pouze jedné straně, zřejmě se snahou nakonec odvolat ředitele z nenáviděné ODS. Zajímavé je, že pan bývalý ministr, nyní pan poslanec David se nám přiznal, že v Poslanecké sněmovně s tím odvoláním ještě chtěl kupčit, a to s ohledem na to, jestli mu projde nějaký zákon, či ne.
Já se však ptám pana poslance, bývalého ministra Davida, ptám se současného předsedy České transplantační společnosti a předsedy transplantačního centra IKEM pana dr. Štefana Vítka a ptám se vás, milé kolegyně a vážení kolegové, kolik pacientů ještě musí zemřít, abychom uznali, že se stala systémová chyba. A že se stala systémová chyba, to je zcela evidentní. Položíme-li si otázku, zdali je zapotřebí transplantů v České republice, odpověď zní ano. Má-li někdo nemocná játra nebo ledviny, nepochybně je pro něj životně důležité, pokud je možné mu tyto orgány nahradit. Otázka zní, kde tyto orgány vzít. A tady jsme, vážené dámy a pánové, u jádra celého problému.
Pokud se kdekoli, např. v Praze, stane nějaká autohavárka a je tam několik těžce zraněných, tak pochopitelně tito lidé musejí být převezeni do nejbližší fakultní nemocnice a musí existovat tým, který bude do poslední chvíle bojovat o zdraví těchto pacientů, bude bojovat, aby zachránil život těchto pacientů. Až selže vše, až veškeré teoretické a praktické možnosti selžou, může si tento tým říci, že selhal, a pak a jedině v tom případě, je-li správně diagnostikována smrt mozku, může nastoupit zcela jiný tým, který provede transplantaci orgánů. Bohužel ve FN Ostrava bylo zcela jednoznačně prokázáno, že tyto dva týmy se propojily, a jestliže se tyto dva týmy propojí, pak samozřejmě nastává ona systémová chyba a pak dochází k oné cestě do pekel.
Je smutné, že nikoli přičiněním Ministerstva zdravotnictví, nikoli přičiněním předsedy České transplantační společnosti, ale naopak díky činnosti vyšetřovací komise, nyní - a já bych dodal zaplaťpánbůh - v Ostravě v současné době již nepřistává letadlo z Berlína s úkolem odvézt do Německa orgány, a to dříve, než pacient stihl umřít.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji. Pan ministr Fišer, prosím.
Ministr zdravotnictví ČR Bohumil Fišer: Vážený pane předsedající, vážené dámy a pánové, budu velmi stručný. Každý výsledek lidské činnosti má kladné a slabé stránky. Podle mého subjektivního názoru kladné stránky ve zprávě komise převládají a myslím, že je mou povinností členům komise a jejímu předsedovi poděkovat za práci, kterou vykonali.
Velmi podstatné je, že velmi podrobně vyšetřili celou situaci a ukázalo se to, co nikdy nebylo veřejně vyřčeno, ale na co se velmi často bylo ptáno soukromě, zda orgány nejsou za peníze vyváženy do zemí, kde se transplantují takovým způsobem bez toho, co se považuje v medicíně za etické. Toto prokázáno nebylo a naše veřejnost tím může být uklidněna.
Na druhé straně komise zjistila velmi hrubé nedostatky. Byly to hlavně nedostatky v dokumentaci a ve formálním chování lékařů, kteří prováděli určité právní kroky. Objevuje se kritika - a já ji beru vážně - že tím, že komise fungovala, činnost transplantačního centra v Ostravě se utlumila a někteří lidé proto zemřeli, protože jim nebyla včas poskytnuta pomoc. Přestože tyto kritické názory beru vážně, s touto kritikou nesouhlasím. Myslím, že vstupujeme do éry, kdy přestává už platit, že léčení je jen v rukou odborníků, ale že laická veřejnost bude mít právo prostřednictvím právníků, prostřednictvím zástupců pacientů, prostřednictvím ombudsmanů se přesvědčit, jak probíhá léčebný proces. V takovém případě je kvalita dokumentace a kvalita formálního chování velmi důležitá.
***