(17.30 hodin)
(pokračuje Beneš)
Je dobře, že Brusel po jistém váhání způsobeném nevím jestli nedostatečnými, nebo i záměrně zavádějícími informacemi o České republice, možná také jako o České republice coby spálené zemi, vzal na vědomí lepšící se situaci z hlediska stavu životního prostředí. Uzavření kapitoly však současně pro Českou republiku znamená náročný závazek, což platí zejména pro splnění požadavků v oblastech, kde nedošlo k dohodě o přechodných obdobích. Největší zátěži bude vystaven český průmysl a do doby našeho vstupu se musí vyrovnat s rozsáhlými požadavky. Vzhledem ke zkušenostem hlavního vyjednávače za kapitolu "Životní prostředí" věřím, že tyto a i další požadavky jsou splnitelné.
Mnoho práce nás čeká i v legislativě. S tím velmi souvisí to, co vládní zpráva naopak obsahuje. Je velmi obtížně uvěřitelné, že se vládní zpráva vychloubá legislativními úspěchy, když všichni v této sněmovně víme, v jakém stavu jsou nám často návrhy zákonů v oblasti životního prostředí předkládány. Připomínám namátkou geologický zákon, vodní zákon, ke kterému se ještě rád vrátím, EJU nebo právě projednávaný, resp. zahájený z hlediska projednávání zákon o integrované prevenci a omezování znečištění. Jen se skřípěním zubů řady vládních kolegů se dostávají návrhy Ministerstva životního prostředí - promiňte, návrhy vlády - v této oblasti přes první čtení, aby pak byly často zcela přepracovávány nebo v některých případech i napsány znovu.
Nezbývá tedy, než vyzvat vládu, a paní předsedající, vaším prostřednictvím právě za cigaretou odcházejícího pana předsedu vlády, aby se zasadil o zlepšení úrovně předkládaných návrhů, aby se jednalo o vládní návrhy a aby byly předkládány se vzájemnými souvislostmi, protože - upřímně řečeno - řada práce pak zůstává ve sněmovně.
A nyní k panu předsedovi vlády, slíbený návrat k zákonu o vodách. Možná že to bude logické prostě proto, že v této věci jsem dvakrát interpeloval předsedu vlády, neboť koordinace v této oblasti byla více než zavádějící.
Rozumím tomu, že ve vládě jednou uspěje ten, jednou uspěje onen. Rozumím tomu, že někdo je nespokojen. Rozumím i tomu, že ten, kdo je nespokojen, tak to dává najevo. Nerozumím tomu, když ministr životního prostředí České republiky považuje za skandální, že přijímáme zákon v takové podobě, že je paskvilem - cituji z dnešní Mladé fronty DNES.
Upřímně řečeno, paní předsedající, chtěl jsem vaším prostřednictvím poprosit pana předsedu vlády, ne aby nám tady slovy říkal, jak je vláda úspěšná. Ne aby nás tady přesvědčoval, jak má který ministr své přednosti, ne aby nám říkal, co všechno opozice dělá špatně. Byl bych rád, kdyby vláda vystupovala alespoň náznakem jednotně, alespoň náznakem seriózně, a má-li připomínky k zákonům, aby razantní slova, je-li něco v rozporu s požadavky Evropské unie, zazněla na příslušném výboru. Nestalo se tak a já toto považuji za velkou blamáž této vlády, za velkou blamáž, která samozřejmě má vliv na proces přijímání České republiky do Evropské unie.
Vážená paní předsedající, dovolte, abych použil titulek, který se skví nad článkem ministra životního prostředí této vlády. Ten titulek je: Co dál se zmetkem. Dám nad to otazník. S jakým zmetkem? Nechť si odpoví každý sám.
Nebudu se klást do role učitele. Nepřísluší mi to. O tom, jak budeme oznámkováni, rozhodne někdo jiný. Byl bych hrozně rád, abych se nemusel stydět za to, že jsem členem této Poslanecké sněmovny. Byl bych hrozně rád, abych se nemusel stydět za to, že ministr této republiky hovoří o paskvilech, ačkoliv na půdě, kde tak činit měl, tedy na půdě zákonodárného sboru, tak nečinil.
Děkuji za pozornost. (Potlesk.)
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji. Žádnou další přihlášku do obecné rozpravy nemám, končím obecnou rozpravu.
V tuto chvíli zahajuji rozpravu podrobnou, do které se přihlásil pan poslanec Bohuslav Sobotka.
Poslanec Bohuslav Sobotka: Paní předsedající, dámy a pánové. Na základě porovnání programového prohlášení vlády, na základě něhož tato Poslanecká sněmovna dala vládě České republiky důvěru, a zpráv, které vláda předložila, a rovněž této poslední zprávy, která je předmětem našeho dnešního jednání, bych rád předložil Poslanecké sněmovně celkem tři návrhy usnesení.
Za prvé navrhuji, aby Poslanecká sněmovna přijala usnesení, které zní: Poslanecká sněmovna bere Zprávu o stavu realizace Programového prohlášení a o činnosti vlády České republiky od března roku 2000 do současnosti na vědomí.
Za druhé navrhuji, aby Poslanecká sněmovna přijala usnesení, které zní: Poslanecká sněmovna konstatuje, že vláda plní své programové prohlášení a významným způsobem se podílela na vyvedení země z ekonomické krize.
A za třetí navrhuji, aby Poslanecká sněmovna přijala usnesení: Poslanecká sněmovna děkuje vládě za dobrou práci, kterou vláda odvedla od roku 1998 do současnosti.
Tolik můj návrh závěrečného usnesení. (Potlesk.)
Děkuji za potlesk, protože se domnívám, že tento potlesk je na místě. (Oživení v sále - smích.)
A dovolím si ještě současně požádat, aby o těchto třech návrzích bylo hlasováno samostatně. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji. Hlásí se dále někdo do podrobné rozpravy? Nehlásí, končím podrobnou rozpravu a udílím závěrečné slovo předsedovi vlády Miloši Zemanovi.
Předseda vlády ČR Miloš Zeman: Vážená paní předsedající, vážené a milé kolegyně poslankyně, vážení a neméně milí kolegové poslanci, zejména ti opoziční, protože ti vládní jsou mně milí přirozeně, dovolte mně, abych stručně reagoval na některá a pouze některá vystoupení, která zazněla v tomto sále.
Protože je pokročilá hodina a protože někteří z vás už mají této diskuse plné zuby, dovolte mi, abych byl relativně stručný a nereagoval tedy na všechny poslance. Zejména nebudu reagovat na ty poslance, kteří promluvili v této sněmovně po třech letech poprvé a jejichž příspěvek se týkal programového prohlášení vlády způsobem, kde jsem souvislost tohoto příspěvku a tohoto programového prohlášení nepochopil, což je samozřejmě moje škoda a moje chyba.
Chtěl bych tedy reagovat v pořadí, jak mluvili první řečníci, protože ti bezesporu reprezentovali mínění svých politických stran, resp. v případě pana kolegy Kühnla soustraní. A předpokládám, že ministři, kteří vystupovali v rámci obecné rozpravy, se již dostatečně vyjádřili k jednotlivým speciálním kapitolám týkajícím se jejich resortů.
Dovolte mi, abych přesto před reakcí na kolegy Kühnla, Klause, Svobodu a Grebeníčka a ještě na kolegu Zahradila, protože místopředseda Kavan je služebně mimo Prahu a jsem tedy povinen reagovat na něj, vytkl před závorku jedno obecné pravidlo.
***