(18.10 hodin)
(pokračuje M. Zeman)
Víte, proč jsme to udělali? Byl jsem asi před 14 dny v Lisabonu. Víte, že v Portugalsku bylo před časem expo, tedy světová výstava. Ale to, co možná nevíte, je, že Česká republika díky rozhodnutí minulých vlád byla jedinou evropskou zemí, která se této světové výstavy neúčastnila a utržila si tím v Portugalsku ostudu a - chcete-li to nazvat jemně - špatný image. Byla to vláda právě vaší strany, pane poslanče Zahradile, která jmenovala takové - a teď přemýšlím o nežalovatelném výroku - nízkovýkonné představitele či generální komisaře, že s přípravou světové výstavy v Hannoveru se za těchto vlád neudělalo vůbec nic a my jsme to za vás všechno museli dohánět. To je vysvětlení toho, proč jsou v této zprávě tyto tři řádky.
Doufám, že jsem v podstatě ocenil ty, kdo nás pochválili, i ty, kdo měli relevantní kritické připomínky, protože jsme jenom vládou lidských bytostí, a tedy nejsme vládou neomylných bytostí.
Dovolte mi tedy, abych skončil jistým závěrem, který vás možná nepotěší, možná potěší. Bylo zde již řečeno, že i média, která jsou této vládě nepochybně nikoli příznivě nakloněna, ale i zahraniční prostředí oceňuje pozitivně pokrok ve většině, nikoli ve všech parametrech. Stručně opakuji. Máme z tranzitivních ekonomik nejnižší míru inflace, máme klesající a v současné době asi 8% nezaměstnanost, máme dnes zhruba 4% růst ekonomické výkonnosti a růst reálných mezd a v ukazateli, kterému se říká přítok zahraničních investic, jsme na prvním místě v přepočtu na hlavu ve střední Evropě. Máme i pokles kriminality, třebaže bývalý člen ODS a nyní patrně člen jakéhosi farmářského mužstva ODS pan senátor Ruml kdysi prohlašoval, že růst kriminality je daní za demokracii, zatímco já jsem tehdy hlásal názor, že růst kriminality je daní za neschopnost ministra vnitra. Máme nového ministra vnitra, dokonce je občas střídám, ale v každém případě kriminalita v roce 2000 klesla proti roku 1999 poprvé od listopadu o 8 % a v prvních čtyřech měsících tohoto roku o dalších 8 %.
Čili doporučuji, abychom vycházeli z toho, že každá normální opozice a každá normální média řeknou "tohle se vám povedlo, gratulujeme, tohle se vám nepovedlo, my bychom to dělali lépe", to je svaté právo opozice. Ale opozice, která říká "vám se nepovedlo vůbec nic", konfrontována s těmito fakty vypadá jako sbírka šašků. (Potlesk.)
Dovolte mi, abych konstatoval, že trpím něčím, čemu se říká Becketův (?) syndrom. Becketův syndrom je vědomí odpovědnosti, které bychom měli mít všichni. Ne odpovědnosti za vládu, ne odpovědnosti za sociální demokracii, ale odpovědnosti za Českou republiku. A všichni bychom se měli radovat z úspěchů, pokud je máme, všichni bychom měli hledat cestu k tomu, jak neúspěchy odstraňovat.
Chci vás informovat - protože problém státního dluhu zde byl velice frekventován - že vláda, která již učinila jedno vstřícné gesto, když věnovala polovinu z výnosu privatizace Komerční banky, tj. 20 miliard korun, na umoření částky státního dluhu, je ochotna vést s rozumnou opozicí vážnou debatu o tom, že určitá část budoucích privatizačních výnosů bude rovněž věnována na tento účel, abychom prokázali dobrou vůli a to, že si vážnost tohoto problému uvědomujeme.
Zcela závěrečná věta zní - aby byla moudrá, musím někoho citovat, pokud možno nikoliv sebe, takže budu citovat Franze Kafku, že jsou dva typy lidí. První typ - říká Franz Kafka - je ten, kdo kráčí klidným krokem. Druhý typ je ten, kdo kolem tohoto prvního typu tančí dobové tance. Chtěl bych popřát opozici, aby spíše kráčela klidným krokem, než jenom tančila dobové předvolební tance. Ale pokud tak hodlá přesto činit, chtěl bych jí na základě vystoupení některých poslanců i jedné poslankyně popřát jednu jedinou věc: Naučte se alespoň tančit.
Děkuji vám za pozornost. (Potlesk.)
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji. Slovo má zpravodaj k tomuto bodu pan poslanec Zahradil.
Poslanec Jan Zahradil: Děkuji vám, paní předsedající, za udělení slova. V této sněmovně se rozmohl u některých kolegů poslanců určitý nešvar spočívající v tom, že si navykli zneužívat svého zpravodajského slova k replikování závěrečných slov předkladatelů zákonů nebo zpráv k pokračování v jakémsi nastavovaném typu politické diskuse a v tom, že de facto neplní funkci zpravodaje, jak jim vyplývá z jednacího řádu. Chtěl bych sněmovnu ujistit, že se tohoto prohřešku dopouštět nehodlám, že nehodlám replikovat na poměrně obsáhlé vystoupení pana předsedy vlády, které bylo ostatně zábavné jako vždy a které bezesporu oživilo závěr debaty nad plněním programového prohlášení vlády v tomto pozdním odpoledni.
Musím se pouze přiznat, že mě mrzí, že do tohoto jinak velmi zábavného a živého vystoupení se vloudilo - jako už tradičně - panu premiérovi několik falešných tónů. Občas se mu stávalo, že odpovídal na otázky, které mu nikdo nepoložil, občas se mu stávalo, že polemizoval s tvrzením, které nikdo nevyslovil, občas se mu také bohužel stávalo - a to především ve chvíli, kdy zřejmě scházely faktické argumenty - že se zcela zbytečně dopouštěl osobních napadání jednotlivých řečníků, kteří vystoupili v diskusi, zřejmě za tím účelem, aby je před sněmovnou nějakým způsobem deklasoval. Opakovaně říkám, že je mi to líto, že mě to mrzí. Myslím si, že politik formátu pana předsedy Zemana takovéto jednání a takovéto chování nemá zapotřebí.
Byl jsem zde panem předsedou po svém vystoupení obviněn, že nejsem mistrem bonmotů, což s radostí přiznávám. Rozhodně v tomto ohledu ani zdaleka ne takovým jako pan předseda vlády. Nicméně právě proto si dovolím pokusit se charakterizovat proběhlou diskusi, což je mou povinností jako zpravodaje, jedním bonmotem. Abych předešel případné kritice ze strany pana předsedy vlády, bude to bonmot nikoliv můj, ale bude to bonmot, který si vypůjčím z jednoho nejmenovaného českého deníku. Vyšel tam dnes, je to součást jednoho sloupku.
Sociální demokraté se drží hesla: Pokud se nepochválíme sami, nikdo jiný to za nás neudělá. Podobný postup je užíván na některých dětských letních táborech, kde udělují dětem na závěr pobytu diplomy.
***