(12.00 hodin)
(pokračuje Tomíček)
Dosavadní právní úprava totiž právě spočívá pouze v zákoně č. 125/1997 Sb., o odpadech, a částečně, jak už i zde bylo řečeno, ve vyhlášce vlády č. 31 z 27. ledna 1999.
Navíc - a to už tady také bylo řečeno - tuto právní úpravu doplňuje dobrovolná dohoda o uplatňování § 19 zákona č. 125/1997 Sb., o odpadech, ve znění pozdějších předpisů, uzavřená 1. dubna 1999 mezi Ministerstvem životního prostředí a Českým průmyslovým sdružením pro obaly a životní prostředí. Myslím si, že právě tato dobrovolná dohoda byla velmi významným počinem a s důsledky, které tady už byly zmiňovány, se v dnešní době setkáváme kolem sebe.
Směrnice EU o obalech a obalových odpadech si klade dva základní cíle. Na jedné straně je to ochrana životního prostředí a na druhé straně je to zajištění fungujícího vnitřního systému trhu či odstranění překážek jeho fungování. Návrh zákona by měl uvést do souladu oba tyto zmíněné, byť na pohled protichůdné zájmy.
Základní prioritou je již samotná prevence vzniku odpadu z obalů a následující opakované použití obalů, recyklace a další formy využití odpadu u obalů a tím omezení rozsahu konečného odstraňování těchto odpadů.
Návrh zákona definuje základní pojmy a bude třeba jim správně porozumět. Stejně tak se budeme muset zamyslet i nad vnitřními vztahy mezi jednotlivými subjekty a v celé pojmologii, která je použita v tomto návrhu.
Ve své podstatě se dá návrh tohoto zákona rozdělit na dvě základní části. V části první se definují pojmy a povinnosti a popisují se nutné úkony. A část druhá definuje tzv. autorizovanou společnost. Jedná se o nový fenomén, který se u nás objevuje v právním řádu, a myslím si, že zaslouží naší pozornosti, abychom i my jejímu fungování a vnitřní struktuře dobře porozuměli, protože toto je nutno, abychom porozuměli i celému principu návrhu zákona.
Chtěl bych tady jenom upozornit na to, jak se podobné hospodaření s obaly dělá v ostatních státech, resp. co je používáno. Většina států má založena svá systémová řešení hospodaření s obaly na koncepci takového způsobu jejich financování, kdy zdrojem financování jsou výrobci obalů a balených výrobků. To znamená, že se vychází z principu, abych to trochu parafrázoval, "znečišťovatel platí". V praxi jde o to, že výrobcům a dovozcům je uložena povinnost zajistit zpětný odběr a využití obalů v míře odpovídající jejich produkci, popř. dovozu. Dává se možnost plnit tuto dohodu individuálně, tj. fyzickým zajištěním sběru vlastních obalů, anebo prostřednictvím zmíněného systému, tj. uzavřením smlouvy, a tedy praktickým finančním plněním odpovídajícím vlastní produkci. Systém by měl být otevřen všem subjektům, aby nedošlo k nežádoucí diskriminaci. Z toho je jasné, že i malé firmy, které prostě vyrábějí obaly a pro něž by bylo zřízení samostatného subjektu na sběr, popř. nějaké hospodaření s těmito obaly finančně náročné, mohou vstoupit do systému. Čili tento systém je otevřený.
Je samozřejmě třeba, aby tento systém mohl fungovat, stanovit určité nezbytné základní podmínky. Jedná se tedy o to, že bude muset asi patrně nařízení vlády stanovit výše zálohy pro vybírané druhy vratných zálohových obalů, protože rozdílná výše a volný trh by tady prostě nesehrál tu roli, kterou by měl. Dále také se musí stanovit rozsah využití odpadů z obalů, ale to už tady bylo avizováno, že je to nutný předpoklad. Dále musí Ministerstvo průmyslu a obchodu po dohodě s Ministerstvem životního prostředí a také samozřejmě s Ministerstvem zdravotnictví vydat vyhlášku či nařízení, kterým se stanoví postup při určování nejmenších hmotností a nejmenšího objemu obalů, aby byla nějaká míra efektivnosti. A Ministerstvo průmyslu a obchodu by samozřejmě mělo zařídit vyhlášku, kterou se stanoví způsob označování vratných zálohových obalů, aby pro všechny bylo jasno, o co se vlastně jedná, popř. s jakým obalem máme do činění.
Je jasné, že předložená materie je poměrně složitá, protože takovým nepřímým důkazem je i to, kolik právních předpisů souvisí s touto novelou. Jednak pokud jde o přímo zainteresované, jsou to čtyři právní předpisy, a právních předpisů, kterých se tento návrh jenom dotkne, je 25. Je to všechno zváženo a uvedeno v návrhu zákona a myslím si, že je to tam uvedeno přehledně a můžeme si najít vše, co k tomu potřebujeme.
Jak již tady bylo řečeno, zanedbatelné nejsou ani ekonomické dopady navrhovaného zákona, jednak jak dopadu na státní rozpočet, tak také zhruba 4,5 miliardy korun od podnikatelských subjektů, byť rozložených na pět let.
Předkladatelé uvádějí, že v konečném důsledku to bude stát každého občana za rok 80 korun, to znamená asi 6,50 Kč za měsíc. Je pravda, že tyto náklady budou kompenzovány vznikem zhruba 8000 pracovních míst, o kterých tady bylo hovořeno, kdy bylo hovořeno o struktuře těchto pracovních míst. Ovšem rozhodující je, a to je asi i náš kýžený cíl, snížení objemu komunálního odpadu přibližně o 50 tisíc tun ročně. A kdo trošku sedí, nebo většina z nás určitě seděla na obci a víme, jakým problémem je třeba jenom svoz odpadu a nakládání s ním a kolik to přinese ušetřených peněz vynaložených na toto obhospodařování, tak si myslím, že v konečném výsledku je tady prostě jednoznačně, i když těžce vyčíslitelné finanční plus.
Domnívám se tedy, že právě při tomto komplexním pohledu na tento návrh já osobně ho považuji za návrh dobrý a navrhuji vám všem, celé Poslanecké sněmovně, jeho propuštění do druhého čtení. Předpokládám i nadále, že ho bude provádět výbor pro veřejnou správu, regionální rozvoj a životní prostředí.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane zpravodaji. Otevírám obecnou rozpravu, do které mám v tuto chvíli tři písemné přihlášky kolegů Ambrozka, Krátkého a Beneše. Prvně jmenovanému uděluji slovo, připraví se pan kolega Libor Krátký.
Poslanec Libor Ambrozek: Vážený pane předsedající, páni ministři, kolegyně a kolegové, není sice ve čtvrtek po poledni atmosféra příliš na dlouhé debaty, ale určitě je potřeba k zákonu o obalech a obalových odpadech říci pár slov.
Velmi vítám předložení tohoto zákona. Pamatuji si, že už na jaře 1997, kdy jsme projednávali zákon o odpadech, tak náš výbor navrhoval usnesení, kterým by Poslanecká sněmovna požádala vládu o předložení zákona o obalech. Usnesení tehdy nebylo přijato, zákon předložen nebyl, věc je dosud řešena vládním nařízením a dobrovolnou dohodou. Teď pod tlakem jednání s EU a také pod tlakem narůstajícího množství odpadů z obalů vláda přichází s návrhem zákona.
Plně se ztotožňuji s myšlenkou nahradit dobrovolnou dohodu legislativním opatřením a souhlasím i s tím, že návrh zákona na základě dobrých zkušeností s dobrovolnou dohodu navrhuje řešení na principu v podstatě francouzském nebo belgickém, to znamená zavedení integrovaného systému. Na rozdíl od Německa a Rakouska, které používají duální systém, kdy jsou obaly sbírány zvlášť, kdy tento systém je sice velmi účinný, ale také velmi nákladný, a byl by asi problém ho v České republice zavést, navíc, jak jsem uvedl, jsou tady zkušenosti z dobrovolné dohody, integrovaný systém je samozřejmě levnější, i když přenáší mnohem větší část zodpovědnosti na obce, jako je to dosud, kdy je s obaly nakládáno v rámci systému nakládání s komunálním odpadem.
***