(11.50 hodin)
(pokračuje Kužvart)
Zejména stanoví limity součtu obsahu vybraných těžkých kovů v obalech, povinnost označování obalů a povinnost využití a recyklace obalových odpadů.
Některé důležité požadavky směrnice však zatím v našem právním řádu upraveny nejsou nebo jsou upraveny nedostatečně. Jedná se zejména o zavedení opatření k prevenci vzniku odpadu z obalů a ke snižování jejich škodlivosti. Dále jde o založení systémového modelu zpětného odběru použitých obalů a jejich využití a recyklace a zakotvení informačních povinností a vytvoření evidencí a informačních toků, které směrnice požaduje.
Zásada prevence vzniku odpadu z obalů je v návrhu zákona promítnuta zakotvením kvalitativních a kvantitativních parametrů pro výrobu obalů. Cílem je, aby jak objem, tak hmotnost obalů uváděných na trh byly co nejmenší, avšak při zachování ochranné funkce obalů vzhledem k baleným výrobkům.
V oblasti nakládání s odpady z obalů zákon přinese zakotvení povinných podílů využití a recyklace. V tom naváže na platnou právní úpravu. Směrnice stanoví pro tyto podíly rozmezí, určuje tedy nejnižší a nejvyšší přípustné hodnoty využití a recyklace obalových odpadů. Úpravu nakládání s obalovými odpady doplní institut zpětného odběru použitých obalů od spotřebitelů. Obě povinnosti budou uloženy subjektům, které uvádějí obaly na trh a do oběhu, tedy výrobcům, dovozcům a distributorům obalů, s cílem, aby původci obalů výrobků nesli část odpovědnosti za likvidaci odpadů z obalů těchto výrobků.
Tento model odpovědnosti výrobců a dovozců obalů a balených výrobků za zajištění zpětného odběru a využití a recyklaci odpadů z obalů v míře odpovídající jejich produkci nebo dovozu byl použit ve většině států Evropské unie, kde je doplněn o možnost plnění těchto povinností buď individuálně, to je fyzickým zajištěním sběru vlastních obalů, anebo prostřednictvím k tomu založeného systému. To je prakticky finančním plněním odpovídajícím nákladům na zpětný odběr a využití nebo recyklaci vlastní produkce, resp. dovozu obalů.
Návrh zákona o obalech, tak jak je předložen, užívá podobnou konstrukci. Ukládá výrobcům a dovozcům povinnost zajistit zpětný odběr a využití odpadů ze svých obalů a současně umožňuje vytvořit tzv. autorizovanou obalovou společnost, která je oprávněna odpovědnost za plnění těchto povinností převzít a zabezpečovat jejich plnění pro větší počet povinných osob současně v podobě tzv. sdruženého plnění povinností zpětného odběru a využití odpadů z obalu.
Tento návrh zákona se váže i na jeden důležitý moment. Totiž je vhodné si připomenout, že členské státy Evropské unie měly na plnou implementaci příslušné směrnice stanovenu lhůtu sedm let. V České republice, kde máme schválené přechodné období, zbývá na její implementaci pouze 4,5 roku. K tomu bych chtěl ale dodat toto: V lednu roku 1999 tato vláda přijala díky zmocnění ve stávající právní úpravě o odpadech nařízení vlády o povinnosti zpětného odběru obalů a některých výrobků. A právě díky tomuto nařízení z ledna 1999, které má číslo 31/1999, bylo možné podepsat k 1. 1. 1999 dobrovolnou dohodu mezi Ministerstvem životního prostředí a producenty či distributory celé řady obalových odpadů. Díky této dobrovolné dohodě, do které z veřejných zdrojů, ať už státních rozpočtů, Státního fondu životního prostředí, nešla za toto období ani koruna, je pokryto území republiky takovým způsobem, že přístup k tomuto tříděnému sběru tohoto specifického druhu odpadů má více než 6 milionů našich spoluobčanů. Považuji to za velmi dobrý krok, protože se nezatěžují veřejné rozpočty a mimo jiné tento způsob řešení obalové a odpadové problematiky má řadu velmi pozitivních momentů i makroekonomických.
Za prvé tím, že - dejme tomu si vyberu za příklad PET lahve - tyto odpady se nestávají pouze náplní řízených skládek odpadů, ale jejich hmota je znovu využita, není nutné dále zvyšovat schodek zahraničního obchodu, že bychom nakupovali tuto surovinu ze zahraničí.
Za druhé, makroekonomicky vzato tento proces, kdy kromě 6 milionů občanů, kteří mají přístup k tříděnému sběru odpadu, do systému dobrovolné dohody přistoupilo z těch zhruba 6300 obcí 2300 obcí České republiky. Má to velmi pozitivní vliv i na snížení mandatorních výdajů ze státního rozpočtu, protože právě oblast průmyslu, odpadových surovin, druhotných surovin, recyklace je oblastí, která není příliš náročná v určitém segmentu na kvalifikovanou pracovní sílu. Zde získávají zaměstnání ti, kteří by jinak byli zjednodušeně řečeno na státní podpoře v nezaměstnanosti. Mám pocit, že právě tímto způsobem se dostáváme tržně konformním způsobem na úroveň zemí Evropské unie. Není to pro stát drahé, naopak je to výhodné, je to plusové.
A co mně jako ministru životního prostředí pochopitelně leží na srdci na prvním místě - snižuje se množství obalových odpadů, které končí v lepším případě na řízených skládkách či na topeništích spaloven, pokud možno pochopitelně s kvalitním čištěním spalin. Ale to, co je nejhorší, je, že právě tyto obalové odpady hyzdí naší krajinu. Všichni víme, jak vypadají místa podél našich cest, kde především plastové obaly hyzdí naši krajinu.
Na závěr bych ještě chtěl zmínit několik momentů ekonomických dopadů zákona. Z vyhodnocení ekonomických dopadů zákona o obalech vyplývá, že požadavky na podnikatelské subjekty si vyžádají nárůst spotřebitelských cen přibližně o 0,1 %. Vliv uplatnění zákona na rozpočet obcí se však očekává pozitivní, mimo jiné za tunu vytříděného plastového odpadu získá starosta až 2400 korun. Čili on může snížit poplatky občanů, protože neházejí plastové obaly do popelnic, produkují méně tuhého komunálního odpadu, a naopak často pro velmi hubené rozpočty komunální získá další dodatečný zdroj příjmů. Celkový dopad zákona za státní rozpočet je pozitivní - na úrovni přibližně plus 545 mil. korun. Jeho dopad na hrubý domácí produkt bude někde mezi 0,1 až 0,2 %.
Předpokládaný termín nabytí účinnosti nového zákona o obalech je 1. leden 2002. Pro kvalitní provázání této úpravy s novou úpravou nakládání s odpady a pro plynulý přechod na nový režim je velmi důležité, aby zákon o obalech nabyl účinnosti ke stejnému datu jako nový zákon, již zmíněný zákon č. 185/2001 Sb., zákon o odpadech, to znamená k onomu zmíněnému datu 1. ledna 2002.
Vážená sněmovno, děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane ministře. Prosím, aby se slova ujal zpravodaj pro prvé čtení poslanec Rudolf Tomíček.
Poslanec Rudolf Tomíček: Vážený pane předsedající, vážení páni ministři, dámy a pánové, chtěl bych také poznamenat stejně jako pan ministr Kužvart, že se jedná o dobrou zprávu, předložení tohoto návrhu zákona. Samozřejmě i z toho důvodu, že i tomuto předložení muselo předcházet přijetí určitých ustanovení a norem. Nicméně v mnoha věcech s panem ministrem souhlasím, ale domnívám se, že je třeba úvod tohoto návrhu zpřesnit, popřípadě některé věci zvýraznit.
Tento návrh zákona, to znamená sněmovní tisk 962, předkládá Ministerstvo životního prostředí spolu s Ministerstvem průmyslu a obchodu a má za cíl vytvořit právní rámec pro nakládání s obaly v České republice a tím samozřejmě i transponovat směrnici Evropské unie č. 94/1962/ES o obalech a obalových odpadech a předpisy s tím související do českého právního řádu.
***