(16.40 hodin)
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji vám, pane poslanče. Hovořit bude pan poslanec Karel Kühnl, předseda klubu US.
Poslanec Karel Kühnl: Děkuji za udělené slovo. Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, kolegyně a kolegové, když pan poslanec Václavek připomínal, že bude předložen návrh na zamítnutí státního závěrečného účtu, řekl zcela správně, že takový krok, kdyby k němu došlo, má velmi diskutabilní ústavní důsledky. Má je, protože žádná ani ústava, ani žádný zákon nehovoří o tom, co se v takovém případě stane. Je to jen důkaz toho, že ústava není jen to, co je doslova a do písmene napsáno, ale že je to také soubor určitých zvyklostí, které se musejí vytvářet. Jsem zvědav, jaké zvyklosti vytvoříme v tomto případě.
To, na co pan kolega Václavek narazil, totiž ukazuje, že státní závěrečný účet, který je jakousi konečnou fází rozpočtového procesu, je jen jakousi druhou stranou mince, kde první stranou je právě státní rozpočet. Rozpočet má formu zákona a to má svůj velmi dobrý důvod. Rozpočet sám je totiž - a já to s velkou oblibou pokaždé znovu připomínám - prapodstatou samotné existence parlamentarismu, samotné existence parlamentu. Parlamenty vznikly proto, že ti, kteří byli zdaňováni, odmítli být nadále zdaňováni bez zastoupení, bez toho, že by k tomu měli také co říci. To si pokaždé znovu a znovu uvědomme, když projednáváme takové předlohy, jako je státní rozpočet nebo jako je státní závěrečný účet. To je také zpětně důvod, proč státní rozpočet je zákonem, proč také je spojen de facto, nikoli de iure s existencí vlády jako takové. Nevím, jestli s ní bude spojen také státní závěrečný účet.
Myslím si ale, že proto, že státní rozpočet, státní závěrečný účet mají takový význam, je velmi důležité, aby při jejich zpracování byly dodrženy určité i mezinárodně uznávané zásady - zásady úplnosti, zásady průhlednosti a zásady pravdivosti rozpočtu i státního závěrečného účtu. Úplnost znamená neukrývat zejména výdaje státní, vládní výdaje, mimo rozpočet - děje se u nás bohužel v masovém měřítku. Průhlednost znamená vycházet v každé části jak státního rozpočtu, tak státního závěrečného účtu ze srovnatelných čísel - neděje se. Musel bych tady teď z těch dokumentů, které máme k dispozici, listovat jednu stránku za druhou.
Pravdivost státního rozpočtování má několik poloh, ale především to znamená vědomě nestavět na předpokladech, o nichž je od samého počátku zřejmé, že se nenaplní. Kolega Tlustý už tady hovořil zejména o příjmové stránce rozpočtu, který nyní uzavíráme státním závěrečným účtem. Že se v oblasti daňových příjmů nenaplní, bylo zřejmé alespoň mně nebo nám od samého počátku ve chvíli, kdy jsme projednávali státní závěrečný účet, a také tady z tohoto místa, z tohoto řečniště to bylo řečeno např. kolegou Ivanem Pilipem, např. kolegou Miroslavem Kalouskem. A byl to také jeden z důvodů, proč poslanci US nehlasovali už na samém počátku pro státní rozpočet.
Dalšími problémy, které zpochybňují pravdivost rozpočtu na samém počátku, byly vzdušné zámky předpokládající, že příjmová stránka rozpočtu bude kromě jiného naplněna zlepšeným dovýběrem daní - na tom se nezlepšilo vůbec nic, že bude naplněna významnou deblokací pohledávek zejména vůči Ruské federaci - to jsou všechno vzdušné zámky, které ale byly vzdušnými zámky už ve chvíli, kdy státní rozpočet byl předložen.
Závěrečný účet je jakýmsi zrcadlem takto pojatého státního rozpočtu a také tomu odpovídajícím způsobem vykazuje příslušné vady, z nichž hlavní je, že prokazuje svým výsledkem nesplnění zákona o státním rozpočtu. Zákon nebyl splněn, přípustný deficit státního rozpočtu byl překročen o téměř 11 mld. Kč. Ale on ani ten státní závěrečný účet stejně jako rozpočet sám není úplný, není průhledný, a nechci hovořit o té pravdivosti, chci být co nejspravedlivější.
On ten deficit, který se oficiálně jmenuje deficit státního rozpočtu, je ve skutečnosti - bereme-li ho, a tak by to mělo být, jako deficit veřejných rozpočtů - daleko vyšší. Některá čísla už tady uváděl kolega Tlustý. Při zahrnutí deficitu z operací státních finančních aktiv a pasiv, deficitu FNM atd. se zvyšuje ten skutečný deficit veřejných rozpočtů na 62,6 mld. Kč z těch 46 mld. Při odečtení tzv. čistých půjček neboli příjmů z privatizace na 83,4 mld., odečteme-li tyto tzv. čisté půjčky i z rozpočtů obcí, dojdeme ještě k vyššímu číslu zhruba 86 až 87 mld. Kč, a připočítáme-li již rovněž zmiňovaný vlekoucí se deficit, který má formu nesplaceného deficitu nebo ztráty Konsolidační banky za rok 1999, dojdeme prostým součtem ke skutečnému deficitu veřejných financí za rok 2000 - nikoliv 35, nikoli 46 mld. Kč, ale více než 122 mld. Kč, čili asi 6,5 % HDP, nikoli 2,4 %, o kterých hovořil pan ministr Rusnok.
Z těchto 122 nebo možná 123 mld. je část, to je část oné nesplacené ztráty Konsolidační banky z roku 1999, opravdu odkrýváním dluhů, které mají svůj základ v minulosti. Je to tedy část této části. Všechno ostatní je operativní deficit rozpočtového hospodaření vlády sociální demokracie, deficit, který jsme předvídali a kvůli němuž jsme také pro rozpočet nehlasovali.
Dámy a pánové, jen jako ilustraci, jak takové deficity vznikají, jakým způsobem vláda hospodaří. Na straně 113 sešitu C návrhu státního závěrečného účtu se dočteme zajímavou informaci. Vláda se pyšní ve svém rozpočtovém hospodaření zvyšováním tzv. kapitálových výdajů. Nechme teď stranou, že nazývá dnes kapitálovými výdaji to, co se tak dřív nenazývalo, beru čísla jako čísla. Na té straně 113 nás ovšem vláda zcela korektně informuje o jedné velmi nepříjemné věci. Zatímco v prosinci roku 1997 - to ještě byla jiná vláda - bylo z celkových investičních prostředků čerpáno 15,8, v dalších letech, v roce 1998 jich bylo 24,4 %, v prosinci 1999 27,1 % a v roce 2000 již 30,1 % z celoročních investičních výdajů státního rozpočtu. Cituji dále: Tento trend vážně zpochybňuje účelnost a hospodárnost vynakládání rozpočtových prostředků v závěru roku. Pan ministr nebo jeho ministerstvo zde správně píše, že ze strany Ministerstva financí nelze tuto skutečnost ovlivnit. Toto nehospodárné vydávání peněz pro vydávání peněz, vydávání peněz, které evidentně nijak zvlášť nepřispívá národnímu hospodářství, se zřejmě line celou výdajovou politikou současné vlády.
O těch 122 - 123 mld. se přirozeně zvyšuje celkové zadlužení České republiky a to zadlužení, ten veřejný dluh, je dalším problematickým bodem státního závěrečného účtu, protože vláda, která tvrdí, že odhaluje minulé dluhy, je ve skutečnosti neodhaluje, protože ona je dluhy nenazývá. Ona oficiálně nazývá dluhem jen část skutečného veřejného dluhu, ale, dámy a pánové, z hlediska odborného, z hlediska i vnějšího pohledu, z hlediska pohledu finančních trhů se samozřejmě do veřejného dluhu započítává všechno, co jím ve skutečnosti je.
***