(12.00 hodin)
(pokračuje Špidla)
Musím také konstatovat, že zhruba tři měsíce jsou skutečně nejkratší doba, ve které se valorizace dá provést. Musím také konstatovat, že ve dvou případech minulých byla valorizace uskutečněna o dva až tři měsíce dříve, než striktně předpokládal termín daný zákonem. Bylo to dáno tím, že současný vzorec výpočtu, který vychází z předpokládaného vývoje inflace, je v této poněkud neurovnané a nejisté době velmi nespolehlivý. Myslím si, že tato situace potvrdila myšlenku, kterou jsem již formuloval v politické debatě, tj. myšlenku zavedení tzv. pevné valorizace k určitému datu. Navrhujeme 1. 1. každého roku. K tomuto datu provést valorizaci podle aktuálního stavu, který byl zjištěn v září, které před tímto 1. 1. předchází. Myslím si, že poučení je zřejmé, že k systému pevné valorizace je nutné přistoupit.
Pokud jde o výši valorizace, je udělána v rozsahu, který umožňuje národohospodářská kapacita státu, a je o něco málo vyšší, než je nárůst inflace. To znamená, že dojde k reálnému zvýšení důchodů všech typů. Valorizace - ale to už uvádím pouze v závěru - je vyšší u těch důchodů, které byly ustanoveny před rokem 1996, čili tzv. starodůchodců, a o něco nižší u důchodů, které jsou po 1. 1. 1996, tj. důchodů tzv. novodůchodců. Když bych to měl charakterizovat přesněji - u starodůchodců se jedná o 11 % pohyblivé částky, u novodůchodců o 8 % pohyblivé částky. Tím se důchody jinak vyměřené za stejných podmínek sblíží přibližně na vzdálenost 105 korun.
To je, dámy a pánové, vše, co bych chtěl dodat ještě k informacím, které byly uvedeny v mé písemné odpovědi.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji. Táži se, kdo chce vystoupit. Pan poslanec Štrait.
Poslanec Jaroslav Štrait: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, se zájmem jsem si vyslechl pana předsedu vlády, i když postup je celkem neobvyklý. Ale to nevadí. Faktem zůstává - a pan místopředseda to nakonec řekl také - že došlo k opoždění zvednutí životního minima o tři měsíce, u důchodů to jsou čtyři měsíce. Každý měsíc u sociálně potřebných rodin, jejichž život se odvozuje od životního minima, kterých u nás je přibližně 40 %, to činí 300 - 400 korun měsíčně, u důchodců plus minus u průměrného důchodu 500 korun. Tak si spočítejte částky, o které rodinné rozpočty byly poníženy.
Pár slov chci dodat k tomu, co zde pan ministr říkal k argumentům. On je uvádí velice slušně a obsáhle i v odpovědi na interpelaci. Argumenty znám. Znám je samozřejmě, jako když bičem mrská. Z dob ministra Vodičky. Velmi často argumentoval prakticky stejně. Tedy za prvé, že bylo zvýšení životních nákladů nenadálé. Já tvrdím, že nebylo. Zde v plénu začátkem června jsem upozorňoval na tento fakt. Když si může vypočítat jednotlivý poslanec, že dochází k extenzivnímu nárůstu životních nákladů, natož celé ministerstvo se svým výzkumným ústavem. To je argument, který neberu.
Druhá věc. Argumentuje se technickou složitostí. I tento argument měl snad valenci snad počátkem devadesátých let, ale nyní ho považuji za značně opotřebovaný - že pošta nemůže, banky nemohou atd. To se zde ozývalo velice často.
Konečně třetí argument. Opravdu není v zákoně napsáno, že vláda musí valorizovat životní minimum a důchody. Ti, kteří tento problém znají, vědí, že sousloví o "musení" zmizelo za doby tzv. balíčků. Považuji však za velmi slušné, aby vláda respektovala, že jak životní minimum, tak důchody jsou vypláceny občanům a rodinám sociálně potřebným, pro které několik set korun, případně tisíc - u důchodců to je plus minus dva tisíce korun - znamená velmi mnoho. Někteří pravicoví politikové přidávají v těchto dnech i argument o nějakém rozmařilém životě atd. To zcela odmítám. Naši senioři žijí stále - přesně snad to je 8,1 %, ale uvádí se i číslo 10 procentních bodů - obtížněji, než tomu bylo před rokem 1989. Průměrné mzdy převyšují zhruba o 14 procentních bodů standard roku 1989 a od důchodů se tak vlastně vzdalují.
Obracím se na pana ministra - a to neříkal zde ve svém vystoupení - aby vláda zvážila možnost dlužné částky kompenzovat, protože tato nevalorizace těch dvou sociálních dávek je vlastně jednou provždy. Příští valorizace, ke které dojde nevím kdy, se bude odvozovat od prosince a října. To znamená, že k prodlení několika měsíců - tří až čtyř - opravdu dojde.
Poznámka na závěr. Ušetřili bychom si řadu starostí a trápení, kdyby docházelo k automatické valorizaci důchodů, kdy se otevřou nůžky mezi sociálním příjmem a životními náklady. Tato částka nemusí být pět procent. V řadě zemí to jsou třeba dvě procenta atd. Může to být dokonce ještě méně, ale i více. To je otázka politické dohody. Tak tomu je ve většině zemí Evropské unie. Mohu to zde doložit studií Parlamentního institutu, která má číslo 2023.
K tomu jenom dodám, že za klub KSČM jsem do zákona 155/1995, když byl v určitých příležitostech otevřen, mnohokrát navrhoval automatickou valorizaci důchodů, která by předešla podobným diskusím a podobnému šizení těchto sociálních skupin, a mohli jsme mít pokoj. Ale tyto návrhy nebyly samozřejmě přijaty. Děkuji vám.
Předseda PSP Václav Klaus: Táži se, kdo se další hlásí do rozpravy. Pokud se nikdo nehlásí, rozpravu končím. Táži se pana poslance Štraita, jaké navrhuje usnesení sněmovny k této odpovědi.
Poslanec Jaroslav Štrait: S odpovědí pana místopředsedy vlády a ministra práce a sociálních věcí nesouhlasím.
Předseda PSP Václav Klaus: Čili dáváte návrh, že Poslanecká sněmovna nesouhlasí s odpovědí ministra práce a sociálních věcí. Pokusím se přilákat více našich kolegů. Zase vás odhlásím.
Budeme hlasovat o návrhu poslance Štraita, že Poslanecká sněmovna vyslovuje nesouhlas s odpovědí ministra práce a sociálních věcí na jeho interpelaci.
Zahájil jsem hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?
Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 38 z přítomných 104 poslanců bylo 19 pro, 70 proti. Návrh nebyl přijat.
Ministr zdravotnictví Bohumil Fišer odpověděl na interpelaci poslance Miroslava Grebeníčka ve věci hrazení inzulínu diabetikům. Interpelace se spolu s odpovědí předkládá jako tisk 1001. Táži se obou aktérů, zda chtějí vystoupit. Poslanec Grebeníček, poté pan ministr.
***