(16.00 hodin)
(pokračuje Grüner)
Aby nebyla zpochybněna právní jistota občanů, je nezbytné pověřit kompetencí řízení samostatný státní orgán, nikoli obec, kde je střet zájmů někdy evidentní.
Za druhé, obec, ať již na jakékoli úrovni, je vždy vlastníkem půdy v obvodu pozemkové úpravy, tedy účastníkem řízení. Nemůže proto současně vykonávat činnost právního řízení o pozemkových úpravách nebo dokonce restitucí, kde byla v některých případech povinnou osobou, což je nepřípustné. Tento nepříznivý stav, kdy zaměstnanci obce rozhodují o vlastnictví občanů a zastupují jak obec, tak i stát, je u pozemkových úřadů měst Plzně, Brna, Prahy a Ostravy a zkušenosti potvrzují, že některá řízení a jednání jsou neprůchodná. Je neúnosné a proti zásadám veřejné správy, aby zaměstnavatel rozhodoval při zasedání zastupitelstva obce proti zaměstnanci, vedoucímu pozemkového úřadu, který rozhodl ve shodě se zákonem o pozemkových úpravách, ale je proti zájmům obce, a zároveň tento zaměstnanec zasedal povinně v zastupitelstvu. Střet zájmů a rozpory jsou zde evidentní.
Z konkrétní zkušenosti magistrátů měst při restitucích a pozemkových úpravách je zřejmé, že v současnosti ještě není u nás komunální politická kultura na takové úrovni, aby obec respektovala zájmy druhé obce, zvláště menší, nebo ctila vyšší veřejný zájem celé společnosti.
Za třetí, pozemkové úpravy, zvláště v komplexní formě, jsou charakteru veřejně prospěšných staveb a opatření, která přesahují zájem skupiny vlastníků nebo obecný rámec a hájí spíše zájem státní, resp. celospolečenský, územní systémy ekologické stability, protipovodňová opatření, půdoochranná opatření a podobná společná zařízení.
Za čtvrté, celkový charakter pozemkových úprav a jejich hlavní cíl je v oblasti zemědělství a obnovy venkova a péče o krajinu, což jsou obory ve správě Ministerstva zemědělství České republiky.
Za páté, při přenesení kompetencí pozemkových úřadů na obce třetího typu by zákonitě došlo jednak k nárůstu počtu úředníků - minimální počet zaměstnanců na obci je pět osob - zároveň snížení odborné úrovně, která je pro tuto činnost vysoce specializována.
Za šesté, převod kompetencí na krajský úřad postrádá logiku a praktickou koncovku. Mimo jiné proto, že pozemkové úpravy vyžadují v jednání detailní znalost terénu a území, ve kterém se provádí, a skoro každodenní kontakt a jednání ve večerních hodinách s vlastníky přímo v místě.
Z výše uvedených argumentů lze odvodit závěr, že jako nejvhodnější řešení se nabízí převést referáty pozemkových úřadů pod Ministerstvo zemědělství, a to bez dalších nároků na finanční prostředky ze státního rozpočtu a při zachování územní struktury okresů České republiky. Předpokládá to ovšem podmínku, že při změnách všech zákonů týkajících se reformy veřejné správy nedojde ke zrušení okresních hranic, resp. těchto územně správních jednotek. Výhody takto transformačního kroku lze spatřovat mimo jiné v kompatibilitě pozemkových úřadů s katastrálními úřady, což je v případě restitucí, lustrace, státní půdy a pozemkových úprav vlastně nezbytné.
Lze však vznést otázku, zda by nebylo vhodné se zamyslet nad možností uspořádání krajského, tak jak o to usiluje legislativní návrh resortu geodézie. Výrazně by se tak zlepšila koordinace činností mezi ústředním pozemkovým úřadem a jednotlivými pozemkovými úřady včetně koncepčního programování, kontroly provádění a odvolacím(-ho?) řízení, které neúměrně zatěžuje centrální orgán. Toto by neznamenalo nárůst pracovníků, když by se mohli rekrutovat z jednotlivých okresů, a pověření za kraje by mohl mít pozemkový úřad sídlící v krajském městě.
Dále návrh novely obsahuje řadu vylepšení jednotlivých paragrafů, a to zvláště v procesní stránce věci. Z výsledků praxe, kdy již je řada pozemkových úprav realizována, včetně zápisů do katastrů nemovitostí a výstavby společných zařízení, jako jsou polní cesty, biokoridory, nádrže, protierozní meze a další, vyplývá, že koncepce zákona je správná a má praktickou koncovku. Podstatné změny pak lze spatřovat v návrzích na rozšíření činnosti, a to především v lustraci státní půdy, ale i rozšíření projekce pozemkových úprav a spolupráce při udělování oprávnění k projektování osobám.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Nikdo další se do obecné rozpravy nehlásí, proto ji končím. Nezazněl návrh na zamítnutí. Prosím paní zpravodajku, aby předložila případné návrhy, o kterých rozhodneme hlasováním.
Poslankyně Veronika Nedvědová: Protože nezazněl návrh na zamítnutí ani na vrácení předkladateli k dopracování, můžeme hlasovat pouze o přikázání. Já jsem navrhovala přikázání zemědělskému výboru.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Má někdo jiný návrh? Nemá. Budeme tedy hlasovat, a to o návrhu na přikázání návrhu k projednání zemědělskému výboru.
Zahájil jsem hlasování číslo 47. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť stiskne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?
Prohlašuji toto hlasování za zmatečné, neboť jsem neprovedl vaše odhlášení, jak o to někteří z vás požádali. Proto prosím, abyste se znovu zaregistrovali svými identifikačními kartami. O tomto procedurálním návrhu budeme rozhodovat ještě jednou.
Zahajuji hlasování s pořadovým číslem 47. Kdo souhlasí s tím, přikázat tento návrh k projednání zemědělskému výboru. Kdo je proti?
Omlouvám se, ale nefunguje mi v tuto chvíli hlasovací zařízení.
Prosím ještě jednou všechny, aby se přihlásili svými hlasovacími kartami. Předchozí hlasování prohlašuji za zmatečné.
Zahájil jsem hlasování číslo 48. Kdo je pro tento procedurální návrh? Kdo je proti?
Z přítomných 124 pro návrh 122, proti nikdo. Návrh byl přijat. Konstatuji, že tento návrh byl přikázán k projednání zemědělskému výboru.
Budeme dále pokračovat, jak jsem již avizoval, projednáváním písemných interpelací, resp. těch interpelací, s nimiž poslanci vyslovili nesouhlas. (Bod 16.)
Ministr financí Jiří Rusnok odpověděl na interpelaci poslance Jaroslava Štraita ve věci postupu Celní služby České republiky počátkem devadesátých let. Interpelace se spolu s odpovědí předkládá jako tisk 1046. Otevírám rozpravu, do které se přihlásil nejprve pan poslanec Štrait, nicméně žádám všechny poslance, kteří se domnívají, že skutečně spolu musí hovořit, zvláště poslance, kteří se domnívají, že spolu musí hovořit před řečnickým pultem, jmenovitě pan kolega Martínek, kolega Zajíček, kolega Ondruš.
Poslanec Jaroslav Štrait: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, obrátil jsem se na pana ministra s interpelací jako projevem poslaneckého zoufalství. Je neuvěřitelné, že v právním státě se nemohu dobrat faktu, jak z republiky byly vyvezeny památky. V tomto případě jde mi už dlouhodobě o mobiliář v zámku Cholticích na okrese Pardubice. Světélko v tunelu však existuje a je naznačeno i v této interpelaci, v odpovědi pana ministra.
Mobiliář dostal v kvazirestituci jeden z potomků nacisty Thun-Hohensteina. Byl mu vydán majetek před deseti lety, teprve nyní jedná soud složitě o určení dědictví. Jedná se o dědictví majetku, který byl zcela a po právu zkonfiskován po roce 1945.
Pan ministr Rusnok, do jehož kompetence spadají celníci, určité šetření provedl.
***