(15.50 hodin)
(pokračuje Tlustý)
Mimochodem, nepamatuji se za uplynulých deset let, že by nějaká vláda stavěla svého nástupce do role, že bude muset hospodařit v nominální úrovni s nižšími příjmy a výdaji, než je to navrhováno v návrhu rozpočtu vlády sociální demokracie. Opakuji, že v příloze nám vláda říká: vlády po sociální demokracii budou muset počítat s menší úrovní příjmů a s menší úrovní výdajů , než je to navrženo v roce 2002.
Úplně samostatnou a velmi složitou kapitolou bude jistě diskuse o tom, jak to, že za tři roky neustálých upozorňování na nebezpečí vývoje mandatorních výdajů neučinila vláda sociální demokracie jediný korekční krok, kterým by alespoň zastavila rychlost, se kterou tyto mandatorní výdaje narůstají. Zvláštní seminář by také byl vhodný k tématu, kdy se z úvěru státní banky nebo banky vlastněné státem stává dluh státu. Pan předseda Zeman neustále naznačuje, že ve chvíli, kdy ten úvěr byl poskytnut. Dovolím si předložit jinou hypotézu: většina tohoto dluhu vzniká v okamžiku, kdy stát v mnoha desítek miliardových balících za nominální cenu kupuje od oněch bank a za 6 % v jiných mnoha desítek miliardových balících soukromým subjektům prodává. Ukažte mi dlužníka, který poté, co se dozví, že jeho úvěr nebo jeho závazek bude na trhu k mání za 6 %, bude pokračovat v jejich splácení. Toho bych chtěl vidět.
Témat, ve kterých se rozcházíme, je mnoho a já jsem slíbil, že se nebudu pouštět do podrobností. Budu to respektovat.
Domnívám se, že by tato sněmovna nejen v další rozpravě, ale i v dalším projednávání případné druhé verze měla prokázat, že chceme nalézt podobu státního rozpočtu, která je pro široké politické spektrum přijatelná. Prostě proto, že události 11. září by nás všechny měly dávat dohromady. Myslím tím dohromady každého z nás, aby si uvědomil novou situaci, dohromady jako politické strany, které spolu dosud převážně soupeřily, a dohromady jako národ, který musí v nové situaci reagovat a který mimochodem v rozpočtové terminologii musí tuto situaci reflektovat v podobě zvýšených výdajů.
Domnívám se, že máme před sebou příležitost ukázat, že se umíme dát dohromady a tak bych zrekapituloval, k čemu ODS směřuje svými návrhy změn, ke kterým by mělo podle našeho názoru dojít ve druhé verzi státního rozpočtu.
Chceme, aby fiktivní deficit 10 mld. Kč byl nahrazen skutečným deficitem 10 mld. Kč, protože si neumíme představit vážnou diskusi o číslu, o kterém všichni vědí, že není pravdivé. Chceme, aby mimořádné příjmy z prodeje majetku FNM nesměřovaly do spotřeby, ale směřovaly do splácení dluhů. Chceme, aby byla snížena ztráta Konsolidační agentury, a chceme, aby nedocházelo k růstu podílu výdajů státu na hrubém domácím produktu, protože si myslím, že ekonomické aktivity by měly být zejména v rukou občanů a soukromých subjektů a stát by se neměl pokoušet svými ekonomickými aktivitami vytlačovat právě aktivitu občanů a soukromých subjektů.
Toto jsou základní cíle, které jsme si dovolili tímto návrhem usnesení vytyčit. Domníváme se, že pokud tato rozprava a toto jednání budou mít věcný charakter, jsou to body, na kterých by se mohlo shodnout široké politické spektrum. Domníváme se, že jsou to body, které by mohly být akceptovány v podstatě všemi demokratickými stranami reprezentovanými v tomto parlamentu. K podpoře těchto návrhů vás tímto vyzývám. Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců ODS.)
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji panu poslanci Tlustému, předsedovi rozpočtového výboru. Pan poslanec Václavek chce mít pouze repliku.
Poslanec Jiří Václavek: Pane předsedo, pane premiére, dámy a pánové, nemohu nereagovat na slova kolegy Tlustého. Nemluvil jsem o třech minutách, mluvil jsem obrazně řečeno o několika minutách. Včerejší zasedání rozpočtového výboru netrvalo ani 25 minut. Tak jsem to myslel.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji. Řádně přihlášený je pan poslanec Ransdorf.
Poslanec Miloslav Ransdorf: Pane předsedající, vážený pane premiére, vážená vládo, kolegyně a kolegové poslanci, dovolte, abych se vyjádřil k některým skutečnostem vládního návrhu státního rozpočtu na příští rok 2002, který je praktickým vyvrácením tezí o nastartování prosperity, jimiž ministerský předseda, který právě odchází, nadějně vstoupil do soutěže s Karlem Jaromírem Erbenem a jinými klasiky pohádkového oboru.
Miloš Zeman se vyslovil na této půdě, že česká ekonomika prosperuje. Připomínám, že v posledních volbách ve Velké Británii zaznívala podobná slova z úst poraženého, a sice Johna Majora, který říkal, že Británie prosperuje. Proti tomu se stavěl Tony Blair svou tezí, že Británie si zaslouží něco lepšího. Já si také myslím, že Česká republika si zaslouží něco lepšího, než je tento rozpočet, který je rozpočtem údržby.
Na vládním návrhu státního rozpočtu na příští rok se mi nelíbí mnoho věcí. Především mám určité pochybnosti o předložené makroekonomické analýze a také o některých navazujících makroekonomických předpokladech předloženého vládního návrhu rozpočtu na příští rok. Celková charakteristika ekonomického vývoje se omezuje pouze na letošní první pololetí, přičemž zcela absentuje jakékoli zhodnocení dlouhodobější, či alespoň střednědobých vývojových tendencí. Schází nejen hodnocení souvislostí jevů, ale často i samotné konstatování těchto souvislostí, resp. příčin a následků. Omezení této části předložené zprávy na popis vývoje jednotlivých ekonomických agregátů ji tak degraduje na pouhý komentář čísel, který nepostihuje záměry vlády při vytváření ekonomického prostředí a nekonfrontuje tyto záměry s dosaženými výsledky. Makroekonomická analýza je podle mého soudu nedostatečná a i navazující predikce je problematická. Není to poprvé, co kritizuji tyto věci,a několikrát jsem tak učinil z tohoto místa. Opět musím konstatovat, že makroekonomické přístupy Ministerstva financí nedoznaly - bez ohledu na změny na postu ministra - žádného zlepšení.
Mám také pocit, že jsou podceněna rizika budoucího ekonomického vývoje. Ale nejenom to. Domnívám se, že ať záměrně,či z nedbalosti jsou paramenty předpokládaného vývoje naší ekonomiky v příštím roce nadhodnoceny.
Jakou prognózu makroekonomického vývoje nám vláda vlastně předkládá?
Globální ekonomika v letošním roce podává nejslabší výkon za poslední dvě desetiletí. Po letošním tragickém 11. září, které tady už bylo zmíněno, se změnila spousta věcí, a to nejen v politické oblasti, ale také v oblasti ekonomické. Zatímco před teroristickými útoky na New York a Washington se považovalo za pravděpodobné, že to nejhorší mají americká a světová ekonomika z větší části za sebou, po těchto útocích silně vzrostly obavy z prodloužení ztráty dynamiky americké ekonomiky s následujícím negativním vlivem na celou světovou ekonomiku. Důsledky těchto teroristických útoků se ještě ani zdaleka nestačily plně projevit. Podle názorů některých renomovaných zahraničních prognostických institucí vůbec nelze vyloučit, že v nadcházejících měsících Spojené státy a společně s nimi celý svět přejdou do plně rozvinuté recese, která bude trvat nejméně do prvního čtvrtletí příštího roku, ale může být i delší.
***