(16.00 hodin)
(pokračuje Ransdorf)
Proto také ve Spojených státech urychleně připravují kroky ke stimulaci ekonomiky v souhrnu ve výši 60 - 75 mld. dolarů. S cílem podnítit podnikatelské investice by se mělo jednat zejména o daňové úlevy pro firemní investice a další škrty v daních a odvodech, které by oživily spotřebitelské výdaje.
Za příznivé souhry okolností by tedy mohlo dojít jen k odložení ekonomického zotavení ve Spojených státech, a tedy i k odkladu obnovení vyššího ekonomického růstu v zemích EU a zejména potom v Německu. To nejsou žádné plané úvahy, jak by se mohlo zdát. V tomto smyslu se jen před několika dny vyslovil např. šéf Evropské centrální banky Wim Duisenberg či Mezinárodní měnový fond a také nejnověji i doyen ekonomické obce Paul Samuelson.
Pokud by k americkému oživení nedošlo, dotkne se to i výrazně EU, která je velice citlivá na stagnaci v samotných Spojených státech.
Podle nejnovější analýzy a prognózy Evropské banky pro obnovu a rozvoj budou také ekonomiky východní Evropy zasaženy celosvětovým útlumem. Řada těchto ekonomik je silně závislých na vývozu do zemí eurozóny, jejichž ekonomický růst se podle těchto prognóz zřejmě dále zpomalí. Přitom trhy EU se na našem vývozu podílejí více než 70 procenty a výpadky v našem exportu se promítnou přes mzdy i do úrovně tuzemské spotřeby a do celkového výkonu ekonomiky. Dalším rizikem je zmenšení přílivu zahraničních investic, neboť zahraniční investoři se budou vyhýbat investičním rizikům. Lze očekávat revizi mnohých investičních plánů, a tedy i omezení výdajů a podstatné zvýšení averze proti přijímání investičních rizik. Přitom právě zahraniční investice jsou významným zdrojem hospodářského růstu nejenom pro Českou republiku, ale také pro Polsko a Maďarsko. Zpomalení tempa ekonomického růstu se u vyspělých ekonomik střední Evropy odhaduje nejméně o 0,5 až 1 procentní bod.
Myslím, že dnes často vyslovovaný argument, že se naše ekonomika nachází v jiné fázi hospodářského cyklu, se může v nadcházejícím období změnit v tragické poznání rychlé proměny naší ekonomické reality. V současné době čísla o stavu české ekonomiky nesvědčí o jejím výrazném zpomalení, některé signály se však již objevují. Už několik měsíců klesá dynamika našeho exportu a také postupný pokles temp růstu průmyslové výroby ukazuje na dopady ochlazování západoevropské konjunktury. Hlubší pohled na strukturální vývoj přitom ukazuje právě na rychlé a hlavně významné zpomalování dynamiky oborů s vyšší mírou přidané hodnoty.
Překvapuje mě také optimismus jak ministerského předsedy, tak pana ministra financí při hodnocení očekávaného vývoje přílivu zahraničních investic. Aby nedošlo k nedorozumění - mám na mysli přímé zahraniční investice a jejich proměnu v investice hmotné. Tyto investice jsou přitom motivovány hlavně poptávkou po vývozu, přičemž při oslabení vnější poptávky proto může dojít i ke zpomalení investičních aktivit.
Soudím, že vnější vývoj, tedy výrazné riziko dalšího oslabení konjunktury ve světě a zejména v EU, je v současné době bezprostředním rizikem pro výraznější zpomalení našeho ekonomického růstu a není jenom rizikem co do možnosti, jak se někdy tvrdí.
Ale vraťme se k analýze současného ekonomického vývoje a k jeho prognóze na příští rok, kterou nám vláda předkládá jako východiska pro svůj návrh státního rozpočtu. Myslím, že výše uvedená rizika jsou vládou významně podceněna, když analyticky nejsou tato rizika podchycena a vyhodnocena, a sama predikce de facto počítá s pouhou prolongací současného stavu. Vláda tedy hodnotí stávající ekonomický vývoj, jeho budoucí podmínky neúměrně pozitivně a to samozřejmě není bez dopadu na předložený rozpočtový návrh.
Jaký rozpočet tedy dostáváme od vlády ČSSD? Na rozdíl od minulých dvou rozpočtů, které přece jen do jisté míry akcentovaly prorůstové impulsy, je návrh rozpočtu na příští rok zaměřen spíš na udržení dosaženého a s novými impulsy nepočítá. Je to pouze a jenom rozpočet obtížně - opakuji obtížně - zajišťující běžné potřeby chodu státu, je to v podstatě rozpočet údržby. Mnohé rozvojové záměry, které vláda původně uvažovala, byly radikálně omezeny. V situaci, kdy se jednotlivé země snaží stimulovat své ekonomiky zvýšenými státními výdaji či vhodnou měnovou politikou, provádí se u nás pravý opak. Stejně jako v minulosti se i dnes považujeme za výjimečné a podle toho to také vypadá. Naše centrální banka v létě zvýšila úrokové sazby, zatímco všichni okolo nás je snižují, a bankovní rada vážně na svých zasedáních diskutuje o tom, zda naší ekonomice nehrozí nebezpečí přehřátí a zda by nebylo přece jenom vhodné úrokové sazby ještě trochu zvýšit. Pan ministerský předseda o tom částečně už mluvil. Vláda jí v tom sekunduje. Namísto toho, aby se pro příští rok snažila zvýšením své poptávky přispět k udržení stabilního ekonomického prostředí v příštím roce, snižuje své kapitálové výdaje o téměř 15 %. Jak zvláštní vzhledem k rizikům konjunkturního vývoje ve světě, kdy naopak je nesmírně důležité zachovat dlouhodobější stabilitu ekonomického vývoje.
Zdá se, že hlavní přínos této vlády spočívá v tom, že méně překáží zahraničním investorům i domácím ekonomickým subjektům v pohybu na našem trhu, než tak činily vlády předchozí.
Je jistě správné, že výdajová stránka návrhu státního rozpočtu pro příští rok především usiluje o finanční pokrytí všech zákonem stanovených, tedy mandatorních výdajů. Nesprávná je ale volba dalších vládních výdajových priorit, stejně jako i restrikce valné části ostatních výdajových položek.
Předložený vládní návrh mě nepřesvědčil, že je absolutně nezbytné navýšení rozpočtu Ministerstva obrany či vnitra. Přes růst rozpočtové kapitoly Ministerstva školství nejsou ale ani zdaleka pokryty všechny potřeby v této oblasti, navzdory tomu, co se nám tu snažil dokázat před chvílí pan ministerský předseda. Naprostá většina všech ostatních výdajových položek navrhovaného státního rozpočtu je však navrhována výrazně nižší než ve srovnání s letošním rokem 2001. Přitom možnosti úspor ve výdajích existují, když významnou výdajovou zátěží jsou náklady na chod nepříliš efektivní státní správy. Vláda však stále zanedbává řešení problematiky trvale rostoucího státního aparátu a počty státních úředníků se nesnižují, i když musím uznat, že proti minulým letům se výrazně zabrzdil jejich nárůst. Je pravda, že výdaje na jednotlivé články státní správy jsou v delší časové řadě obtížně srovnatelné, protože dochází k častým přesunům mezi resorty, ústředně řízenými, rozpočtovými a příspěvkovými organizacemi.
Přesto lze jednoznačně konstatovat, že v ústředně řízené státní správě dochází k trvalému nárůstu výdajů na její činnost a ke zvyšování počtu pracovníků. Stále se tak ukazuje, že tržní ekonomika vyžaduje pro svou obsluhu více státních úředníků než někdejší systém direktivního řízení státním plánem. Celkové výdaje státního rozpočtu na zaměstnance státu by měly meziročně růst tempem osmi procent a dosáhnout celkové výše 141,5 mld. Kč, tedy téměř 19 % z celkových výdajů státního rozpočtu. Myslím, že taková cesta je v rozporu s požadovanými úsporami v rozpočtových výdajích. Je už konečně načase, aby vláda zlepšila svou koncepční činnost v oblasti státní správy, i když zatímní průběh správní reformy spíše prokazuje absenci ucelené koncepce. Je načase, aby vláda zvýšila výkonnost řízení státního aparátu na všech stupních a především aby omezila počet svých zaměstnanců a snížila takto rozpočtové výdaje. Proto považuji za nezbytné, aby vláda urychleně a razantně promítla racionalizační opatření do limitů zaměstnanosti a mzdových výdajů státní správy do návrhu rozpočtu na rok 2002.
***