(Jednání opět zahájeno v 16.00 hodin.)
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, dalším bodem našeho pořadu jsou
182.
Ústní interpelace
které jsou určeny předsedovi vlády České republiky a ostatním členům vlády. Po zahájení 39. schůze Poslanecké sněmovny jsme za účasti ověřovatelů vylosovali pořadí poslanců, v němž budou vystupovat a klást ústní interpelace nejprve předsedovi vlády ČR panu Miloši Zemanovi či vládě ČR, a to v čase od 16 do 17 hodin, poté ostatním členům vlády ČR. Seznamy poslanců podle vylosovaného pořadí nám byly v úterý rozdány do lavic.
Nyní dávám slovo panu poslanci Vojtěchu Filipovi, který byl vylosován na prvním místě, aby přednesl ústní interpelaci na předsedu vlády Miloše Zemana. Připraví se poslanec Vladimír Doležal.
Poslanec Vojtěch Filip: Vážená paní předsedající, vážený pane premiére, paní a pánové, předmět mé interpelace je jasný. Prezident České republiky je podle čl. 54 až čl. 80 součástí výkonné moci. Podle čl. 63 odst. 1 písm. a) zastupuje stát navenek. Za takové vystupování de iure i de facto odpovídá vláda, a to v souladu s textem čl. 63 odst. 4. Nehodlám komentovat zesměšnění České republiky, které následovalo v rakouském tisku, který psal v duchu, že Havel přijel jako filozof, v některých novinách dokonce v uvozovkách, a Klestil vystupoval jako diplomat a státník. Pro mě je podstatná odpověď na tyto otázky: Za prvé zda Václav Havel konzultoval s vládou ČR, případně s Ministerstvem zahraničních věcí svůj postup před státní návštěvou Rakouské republiky.
Za druhé bych chtěl vědět, jak je možné, že informace tiskového oddělení Pražského hradu, aspoň ty, které byly zveřejněny před zahájením návštěvy, byly publikovány tak, že tzv. Benešovy dekrety a Temelín nejsou předmětem rozhovorů. A pravý opak byl pravdou.
Z toho vyplývá třetí otázka, co tedy mělo být předmětem jednání ve Vídni.
Čtvrtá otázka: Jaký mechanismus zvolila vláda pro jednotu zahraniční politiky exekutivy a zda existuje koordinace postupu v zahraniční politice u čtyř nejvyšších ústavních činitelů ČR. Protože nechci připustit, že by snad vláda jednala za zády Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR o zrušení ústavního zákona č. 54/1946 Sb., kterým prozatímní Národní shromáždění schválilo dekrety prezidenta republiky z let 1940 až 1945.
Poslední otázku položím jako poměrně jednoduchou: Hodlá vláda ČR nadále respektovat výsledky Postupimské konference, když tak neučinil Václav Havel a zpronevěřil se tak v podstatě textu čl. 59 Ústavy?
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Pane poslanče, je mi líto, ale doba určená pro vaši interpelaci, vypršela. Slovo má předseda vlády Miloš Zeman.
Předseda vlády ČR Miloš Zeman: Vážená krásná, milá, půvabná paní místopředsedkyně, vážené torzo Poslanecké sněmovny, vážené prázdné lavice čtyřkoalice, která se zřejmě nevzpamatovala z diskuse o státního rozpočtu, dovolte mi, abych odpověděl na čtyři otázky pana poslance Filipe, a to v pořadí, v jakém byly předloženy.
Otázka číslo 1, zda vláda konzultovala s prezidentem republiky jeho vystupování v Rakousku. Pan prezident byl pozván na zasedání vlády v souvislosti se svou návštěvou Rakouska a předmětem této konzultace bylo zdůraznění, že by se diskuse měla soustředit na bilaterální vztahy s Rakouskem, zejména v ekonomické sféře, protože Rakousko, jak dobře víte, je jeden z nejvýznamnějších zahraničních investorů v ČR a máme s ním i vysoký obchodní obrat, a že by neměla být primárně orientována ani na otázky Temelína, ani na otázku, kterou vy nazýváte Benešovy dekrety.
Já se přiznávám, že tuto terminologii nemám rád, protože pro mě se jedná o právoplatné zákony československého Národního shromáždění. Termín Benešovy dekrety, pane poslanče Filipe, používají pouze právní laici, protože vycházejí z toho, že byly přijaty v době provizorní vlády v Londýně. Ale jak známo, tyto dekrety byly následně konfirmovány československým Národním shromážděním, a platí tedy poslední fáze, to je fáze, kdy se staly zákony Československé republiky. Prosím, abyste jako právník, za kterého se považujete, tuto skutečnost respektoval.
Nicméně znovu opakuji, že mezi vládou a prezidentem republiky existují jisté názorové disonance, ať už se týkají postoje k Temelínu, ať už se týkají postoje k volbě guvernéra České národní banky a k podobným záležitostem. Nicméně vy sám, milý pane poslanče, jste zmínil, že podle čl. 54 odst. 3 Ústavy ČR není prezident ze své funkce odpovědný, byť je formálně součástí výkonné moci, to znamená, vláda nemá právo mu cokoliv nařizovat. Mimochodem uvědomíte-li si kontradikci tohoto článku s článkem č. 63 ústavy, to je, že prezident zastupuje stát navenek, zajisté pochopíte, že populistické volání po přímé volbě prezidenta je plácnutím do vody v okamžiku, kdy tato kontradikce existuje.
Odpověď tedy na vaši otázku zní jasně: prezident neměl jakýkoliv mandát jednat v Rakousku o - a nyní vás opravím - nikoliv o Benešových dekretech, ale o součásti zákonodárství ČR. Tím jsem samozřejmě odpověděl i na vaši otázku číslo 2.
Odpověděl jsem nepřímo i na otázku číslo 3, jaký měl být předmět jednání. Opakuji, že vláda nemá právo předepsat prezidentu republiky předmět jednání. Nicméně na zasedání vlády, které bylo nota bene veřejné, jsem doporučil panu prezidentovi, aby se toto jednání soustředilo na ekonomické otázky. Já nemám nic proti diskusím o tom, jak posunout osud zeměkoule, ale na druhé straně se domnívám, že rozvíjení vzájemně výhodných obchodních styků je tematika sice šedivá a nudná, ale důležitá pro naše podnikatelské prostředí, důležitá pro naši životní úroveň, důležitá pro život našich občanů. Byl jsem poněkud překvapen, že tyto otázky nebyly dominantním předmětem jednání. Nicméně znovu konstatuji: vláda nemá žádné zákonné možnosti, aby ovlivnila postoj prezidenta republiky při jeho jednání v zahraničí.
Poněkud mě pobouřila vaše poslední otázka, pane poslanče Filipe, když se ptáte, zda tato vláda respektuje závěry Postupimské konference. Zajisté víte, že to byla právě tato vláda, resp. sociální demokracie v době, kdy ještě byla v opozici, která v obou případech iniciovala prohlášení čtyř velmocí z Postupimské konference o tom, že závěry Postupimské konference, zejména čl. 13 týkající se transferů, jsou v plné platnosti. A jsem rád, že vám mohu sdělit, že všechny velmoci účastnící se Postupimské konference, pokud jste se toho náhodou nevšiml, potvrdily, že tyto závěry jsou v platnosti.
***