(14.40 hodin)
Poslanec Miroslav Beneš: Vážený pane předsedo, páni ministři, dámy a pánové, já si myslím, že zákon, který nyní projednáváme, je jedním ze zákonů, který bude mít největší dopad na naše okolí. Pan ministr jako předkladatel zde hovořil o tom, že v odpadech neplatí trh bez přívlastku. Já si dovolím malinko polemizovat, neboť kdybychom možná řešili zákon o odpadech jako komplexní a nesklouzli do projednávání extra normy o obalech, tak naše debata by byla obecnější a nedostala by se do podoby, ve které dnes je a kam se ji někteří snaží posunout.
Já bych chtěl jasně zdůraznit, že tento zákon není zákonem o PET lahvích. Jestli si někdo naivně představuje, že jakýmkoliv zákonem vyřeší to, že na lesní cestě potká ať už PET láhev, nebo skleněnou nebo vratnou láhev, tak ho chci ubezpečit, že zákonem nic takového nevyřeší a že se pouze v rámci N-úhelníku, kde jsou určité zájmové skupiny, přiklání do jedné ze skupin.
Jaké tedy jsou ony zájmové skupiny, mezi kterými se pohybujeme? Jsou jimi samozřejmě výrobci PET lahví. Říkám je záměrně na prvním místě, abych nemohl být podezírán z toho, že fandím právě zrovna jim. Ale jsou to samozřejmě také výrobci skleněných lahví. Jsou to samozřejmě velcí distributoři, tedy supermarkety, jsou to ale i malí obchodníci, jsou to výrobci potravin, v tomto případě především výrobci nápojů, ale pozor - výrobci linek na zpracovávání odpadů, firmy odpady sbírající a likvidující a v neposlední řadě i výrobci speciálních automatů na výkup zálohovaných lahví.
Troufám si říci, že tomuto zákonu celý výbor věnoval takřka extrémní pozornost. Měli jsme na toto téma dva semináře, zabývali jsme se studiemi Evropské unie, zabývali jsme se díky Parlamentnímu institutu i problematikou, tak jak ji řeší v Německu, a mohu říci jediné - není to tak jednoduché, jak se někteří tváří. V žádném případě neplatí jednoduchá rovnice, že nařízením vysokého procenta recyklace toho nebo onoho řešíme problém nedisciplinovaných občanů.
Vážené dámy a pánové, jaké tedy jsou ty studie a co tyto studie říkají? Za prvé - a doufám, že o této studii bude hovořit pan ministr - se jedná o studii, resp. diplomovou práci paní Moniky Přibylové, která často bývá vydávána za materiál fakulty národohospodářské, která se před dvěma lety zabývala srovnáváním skleněných a PET lahví z hlediska jejich vlivu na životní prostředí. Za druhé je to hodnocení nákladů a zisku procesu recyklace a opakovaného plnění různých obalových materiálů v rámci nařízení Evropské komise o obalech 94/62/EC, přičemž při citaci z tohoto materiálu zcela jednoznačně vyplývá, že při nižších dopravních vzdálenostech jsou PET lahve k individuálnímu použití, resp. PET lahve k opakovanému použití nejpříznivější k životnímu prostředí.
Jak může dojít k takto paradoxnímu závěru, ptáme se. Je to prostě jednoduché - ona ani výroba skleněné lahve se neobejde bez dopadu na životní prostředí a ona ani doprava vratných materiálů se neobejde bez dopadu na životní prostředí.
Pro všechny z vás, kteří si o mně myslí, že jsem slepým zastáncem PET lahví, nabízím krátký výtah z této studie, ale co více, nabízím celý text oné studie, protože bych mohl být podezírán, že jsem si vytáhl pouze jednu část. Ano, vytáhl jsem si ze studie část, která hovoří o problematice, nikoliv o jednoznačném řešení.
Když pan ministr předkládal do prvního čtení tento návrh zákona, hovořil zde i o ekonomických dopadech. Hovořil o odhadovaném nárůstu objemu cen o 0,1 % a v důvodové zprávě k vládnímu materiálu se hovoří o 0,2 až 0,3 % nárůstu u vysokoobrátkového zboží. Rozumějte prosím vysokoobrátkovým zbožím potraviny a speciálně nápoje. Já si myslím, že toto bychom měli mít také na mysli, a já se musím přiznat, že jsem si musel poopravit své mínění v této věci, neboť jsem si naivně myslel, že čím vyšší procento recyklace, tím vyšší náklady. Omlouvám se, mýlil jsem se, neboť platí něco poněkud jiného. Platí, že náklady na recyklaci rostou kvadraticky v závislosti na procentech recyklace.
Vážené dámy, vážení pánové, jestliže v rámci zemí Evropské unie nikdo vyjma Švédska si nedovolil sáhnout k tak vysokým procentům nákladů na recyklaci, ke kterým jsme pod tlakem nuceni, tak já si myslím, že to je velmi signifikantní a že je zcela jednoznačné, že bychom měli dostát závazkům, které Česká republika přijala k Evropské unii, ale v žádném případě bychom neměli nařizovat, abychom byli povinni prodávat nápoje jak v PET lahvích, tak ve skle, že bychom měli extra stanovovat procenta recyklace pro PET lahve, jako by to bylo něco mimořádného. Co například umělohmotné nádoby od olejů? Co s nimi uděláme? Nezaslouží si tyto nádoby daleko větší pozornost než PET lahve, o kterých se tolik hovoří?
Současně si také myslím, že my všichni bychom měli mít na mysli jednu věc - cenový dopad zákona se neprojeví dnes, v tuto chvíli. Ten se projeví, až když zákon vstoupí v platnost. Byl bych velmi rád, kdybychom si vzpomněli, jak jsme tady za řečnickým pultem pracně vzpomínali, kdo z nás to byl, když se hlasovalo o některých normách, které znamenaly vyšší zatížení občanů. Nyní se totiž vrátím k trhu, který tady určitým způsobem parafrázoval ministr životního prostředí. Jestli si pan ministr životního prostředí myslí, že náklady na recyklaci budou platit jakési recyklační firmy, jakési výrobní firmy, jakýsi stát, chci ho ubezpečit o jediné věci - v trhu nakonec vždy veškeré náklady padnou na občana této země.
Děkuji za pozornost. (Potlesk.)
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji. Slovo má pan poslanec Gongol.
Poslanec Jaroslav Gongol: Pane předsedající, dámy a pánové, já asi budu mít úplně jiné stanovisko než můj předřečník. Jistě se mnou budete souhlasit, že potřebnost zákona o obalech je pro naši zemi nade vši pochybnost nutná, a to nejen proto - jak se především v tomto zákoně zdůrazňuje - že je to na základě našeho zájmu o vstup do Evropské unie, a tedy nutnosti splnit požadavky směrnice Evropské unie 94/62/ES o obalech a odpadech z obalů. Ta nutnost především vyplývá z toho, že vývoj v oblasti obalů se v poslední době razantním způsobem změnil v neprospěch vratných obalů, zejména u nealkoholických nápojů, a to ve prospěch nevratných PET obalů. Hovořím tedy opět jenom o PET obalech. Je to výhodné pro výrobce i spotřebitele, ale jen částečně do té doby, než si uvědomí, že to musí zaplatit ve zvýšené ceně za likvidaci odpadů, ale zejména ve zhoršení životního prostředí. Podle mého názoru však předložený návrh zákona o obalech tento problém vůbec neřeší a omezuje se pouze na legislativní podmínky pro vytvoření autorizovaných obalových společností. Já bych to nazval Ekocom v malém vydání.
Tento zákon pouze kopíruje základní požadavky směrnice EU 94/62/ES, avšak v oblasti intenzivního sběru a recyklace PET obalů prakticky konzervuje současný stav.
***