(16.40 hodin)
(pokračuje Janeček)
Bohužel se ukazuje, že od slov je k činům daleko. Je sice pravda, že zákon přináší řadu povinností, které jsou uloženy těm, kteří vyrábějí nebo prodávají tabákové výrobky nebo alkohol, a je samozřejmě správné, že tyto povinnosti návrh zákona ukládá. Některé zákony přebírá ze zákona 37/1989, tj. ze zákona o ochraně před alkoholismem a jinými toxikomaniemi, ovšem to zásadní, tj. onu ochranu lidského života před vznikem závislosti, zde nevidím.
K celé předloze mám dvě naprosto zásadní výhrady.
Za prvé. První vážná skutečnost je ta, že kontrola oněch sankcí je umožněna obcím v samostatné působnosti. To znamená, že tento postup se stává značně problematickým. Podle stávající právní úpravy v zákoně před alkoholismem a jinými toxikomaniemi má obec kontrolovat tyto věci nikoliv samostatně, ale v přenesené působnosti. Pominu skutečnost, že dosavadní praxe dostatečně ukázala, že většina obcí nemá dostatečné prostředky, a to ani personální, ani odborné, ani technické, aby tyto úkoly, tj. schopnost kontrolovat dodržování zákona, mohla plnit. Já osobně jsem vždycky preferoval, aby takovouto kontrolu prováděli ti, kteří ke kontrole mají nejblíže, tj. například Česká zemědělská a potravinářská inspekce, která k tomu disponuje dostatečnými pravomocemi. Bohužel takové ustanovení a takový postup tento návrh zákona nepředpokládá. Pokud by uvedené úkoly měly zůstat v působnosti obcí, považuji za nezbytné, aby byla zachována alespoň přenesená působnost. Regulace prodeje tabákových výrobků totiž není pouze zájem obce a jejích občanů, ale je zájmem celé společnosti a je povinností státu, aby na dodržování práva v naší zemí dohlížel.
Samostatná působnost vyplývá už z ústavy. Je vlastně velmi těžko dohledatelná a je velmi těžko kontrolovatelná. V postatě to znamená, že přijmeme zákon, který bude na první pohled velmi příznivý, ale de facto znamená zhoršení proti současnému stavu, neboť ona kontrola bude hůře kontrolovatelná a hůř vymáhatelná, nežli je v současné době.
Druhá má výhrada se týká toho, že porušení povinnosti při prodeji tabákových výrobků se označuje jako přestupek. Tato skutečnost se negativně odrazí v tom, že za porušení povinnosti nebude moci býti postižena právnická osoba provozující prodej tabákových výrobků, která by podle mého názoru především měla zajistit, že zákon bude dodržován, ale postižen může být pouze vlastně zaměstnanec, který ve velké většině případů zřejmě pouze plní dohody, které jsou mezi výrobci a prodejci. Je to v podstatě další změkčení proti současnému stavu.
Návrh sice rozšiřuje tedy množství omezení na straně jedné, zároveň však ztěžuje a změkčuje možnost, že tato omezení budou vymáhatelná. Proto musím říci, že bohužel se ztotožňuji s návrhem zpravodajky, aby návrh byl vrácen k dopracování.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji vám, pane poslanče. Táži se, kdo se další hlásí do obecné rozpravy. Pan poslanec Rudolf Tomíček, po něm pan profesor Jičínský.
Poslanec Rudolf Tomíček: Děkuji, pane předsedající. Dámy a pánové, dovolte, abych něco málo si k návrhu vládního zákona o ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky a alkoholem a jinými návykovými látkami a o změně souvisejících zákonů také přidal.
Myslím si, že tak jak je zákon předložen ve svém celkovém pojetí, je správný. V každém případě jak kouření, tak požívání alkoholu je záležitost, která je v určité míře společností tolerována. Samozřejmě pokud překročí určitou míru, stává se z ní velice nepříjemná záležitost, se kterou se setkáváme všude na každém kroku. To, co se tam hovoří ohledně omezení jak prodeje alkoholu, tak i omezení kouření, myslím, že je velmi dobře řešeno. V každém případě víme, že žádná prohibice nikdy ničemu nepomůže, ba naopak vytváří svým způsobem podhoubí kriminální činnosti a ve své podstatě přesouvá celý problém tam, kde ho vůbec nechceme mít.
Chtěl bych tady říci jenom takovou maličkost. Je to otázka přestupků, které jsou uváděny v tomto zákoně, respektive návrh celého toho paragrafu. Jestli hovoří zákon o tom, jak bychom měli proti tomu bojovat, domnívám se, že to, že vlastně všechny tyhle věci, které jsou tam uvedeny, a ten paragraf, který se týká přestupků, což je velmi rozsáhlý paragraf - jestli se dobře nemýlím - paragraf 30, abych byl úplně přesný, kde jsou definovány přestupky. Mám za to, že by se některé věci měly přesunout do oblasti trestného činu.
(Značný hluk v jednacím sále.)
Když před nějakou dobou jsme tady projednávali zákon o sprejerství, kde jsme hovořili o tom, že je třeba rázně postupovat vůči těmto vandalům, kteří obtěžují a ničí majetek, tak jsme stanovili kauzu zvláštního trestného činu za sprejerství. Tady se vlastně poškozuje člověk, ať je to jakýkoliv člověk, převážně mladý člověk, ohledně toho, že se mu zpřístupňuje nebo respektive umožňuje přístup k těmto zakázaným drogám, zda toto by nebylo možné kvalifikovat jako trestný čin. Jestli dovedeme kvalifikovat trestný čin při poškození majetku, myslím, že bychom měli zvážit, zda by to nemohl být trestný čin i při poškození člověka jako takového.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP František Brožík: Pane poslanče, děkuji vám za vaši trpělivost. Chtěl bych všechny požádat, přestože jsem vás svolal gongem, protože bude hlasování, protože nebyly písemné přihlášky, je zde poslední přihláška do diskuse z místa, o zklidnění atmosféry ve sněmovně.
Slovo má pan poslanec Zdeněk Jičínský.
Poslanec Zdeněk Jičínský: Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, nemyslím si, že je nutné návrh zákona vracet předkladateli k přepracování. Myslím si, že lze řadu problémů řešit v průběhu jednání výboru před druhým čtením.
Jinak tady chci říci, že řadu výhrad, které tu uvedla paní zpravodajka, sdílím také. Možná že si pamatujete na diskuse, které jsme měli o malém množství oněch drog v souvislosti se zaváděním trestnosti držení omamných látek. I pokud jde o hranici 18 let, o tom jsme už ve sněmovně hovořili. A tady máme konkrétní problém, ale ten problém je obecnější. Jaký má smysl, nebo respektive obráceně - co všechno lze účinně regulovat prostřednictvím právních norem? My samozřejmě víme, že ne vše, co zákon zakáže, lze efektivně vymoci, že ve všech případech porušení zákona lze uplatnit sankce. Ale přece jenom bychom asi neměli v právních předpisech hýřit takovými ustanoveními, která sankcionovatelná nejsou. Neříkám, že je není možné sankcionovat, ale nejsou sankcionovatelná v tom smyslu, že ne každé porušení předpisů sankci může za následek mít, a to proto, že to jsou případy chování každodenního běžného. A myslíme si vážně, že můžeme každého, komu není 18 let a půjde si nakoupit cigarety a trafikant mu je prodá, protože ví, že to jde kupovat pro svého tátu, že ho můžeme tedy trestat?
***