Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1998 – 2002

(9.20 hodin)
(pokračuje Brožík)

Zahajuji hlasování a táži se, kdo je pro, ať stiskne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 226 z přítomných 136 poslanců pro 111, proti jeden, návrh byl přijat.

Přistoupíme tedy k dalšímu bodu, kterým je bod

Z pověření vlády předložený návrh uvede opět ministr spravedlnosti Jaroslav Bureš. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr spravedlnosti ČR Jaroslav Bureš: Děkuji. Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, úkol připravit předkládaný návrh novely občanského zákoníku byl vyvolán jednak potřebou dosažení plné slučitelnosti s právem Evropských společenství v oblasti poskytování záruk na spotřební zboží a jednak potřebou vytvořit podmínky pro bezproblémové přistoupení České republiky k občanskoprávní úmluvě Rady Evropy o korupci. Tato problematika se týká navrhované novelizace zákoníku práce. K zajištění slučitelnosti s právem Evropských společenství je navrhováno do odpovídajících ustanovení občanského zákoníku o prodeji zboží v obchodě promítnout ustanovení evropské směrnice o určitých aspektech prodeje spotřebního zboží a záruk na spotřební zboží. Do souladu s evropskou směrnicí je potřeba především uvést délku ze zákona poskytované záruční lhůty, která podle platné úpravy českého právního řádu činí šest měsíců, ale podle citované směrnice prodávající odpovídá kupujícímu za vady zboží po dobu dvou let.

Platná úprava občanského zákoníku dále v případě vady věci, pokud se vyskytne v záruční době, upřednostňuje bezplatné provedení opravy před výměnou věci, zatímco podle citované směrnice je kupující oprávněn sám se rozhodnout. Tedy zda dá přednost opravě, anebo bude požadovat výměnu vadné věci za bezvadnou. Základním východiskem právní konstrukce záruky na spotřební zboží podle evropské směrnice je shoda prodávaného zboží s kupní smlouvou, která je formulována velmi široce, a v zásadě každý rozpor s kupní smlouvou lze chápat jako vadu věci. Navrhovanou úpravou je proto sledováno též určité terminologické sjednocení obou právních úprav.

Evropská směrnice, o které jsem hovořil, ukládá členským státům přijmout potřebné právní předpisy k dosažení souladu s její úpravou nejpozději k 1. lednu r. 2002. Tento termín je významný a rozhodný i pro hodnocení stupně slučitelnosti s komunitárním právem v procesu přistoupení k Evropské unii, a proto vláda považuje za potřebné zajistit odpovídající slučitelnost naší právní úpravy s citovanou směrnicí a nečekat až na předložení nové kodifikace občanského práva.

Ve vztahu ke zmíněné úmluvě Rady Evropy o korupci je stávající překážkou přistoupení České republiky rozdílná úprava délky lhůt promlčení práva na náhradu škody podle obecné úpravy občanského zákoníku a délky lhůt požadovaných úmluvou pro případ, kdy k té škodě došlo v důsledku korupčního jednání. Protože není důvod pro změnu obecné úpravy, navrhuje se zvláštní úprava pouze pro tyto případy. S ohledem na to, že obdobnou úpravu promlčení práva na náhradu škody obsahuje i zákoník práce, je navrhována rovněž obdobná novelizace příslušných ustanovení zákoníku práce.

Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, z důvodů, které jsem uvedl, vás žádám, aby tato vládní osnova byla propuštěna do dalšího čtení. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji vám, pane ministře. Prosím, aby se slova ujal zpravodaj pro prvé čtení pan poslanec Václav Exner.

Poslanec Václav Exner: Pane místopředsedo, páni ministři, dámy a pánové, pan ministr spravedlnosti podrobně charakterizoval předložený vládní návrh zákona, kterým se mění občanský zákoník a zákoník práce, proto myslím, že další charakteristika není nutná.

Souhlasím s tím, že úprava, která se navrhuje, je úpravou, která má zlepšit právní postavení především spotřebitelů v České republice, a v tomto směru jde o úpravu vítanou. Hned na začátku řeknu, že rovněž já doporučuji, aby návrh zákona postoupil do dalších čtení.

Přesto celá úprava není tak jednoduchá a bezkonfliktní, jak by mohlo na první pohled vypadat, když jde o pouhou aplikaci jednotlivých ustanovení evropských směrnic. Problematika, kterou se návrh zákona zabývá, je aplikována tak, že příslušné směrnice jsou zapracovávány do již existujících právních norem s přizpůsobením na naše české podmínky, což je samozřejmě nezbytné a správné. Bohužel, toto přizpůsobení se někdy děje problémově, a já bych v současné chvíli upozornil na dvě věci.

První se týká prodloužení záruční doby na 24 měsíců. Zde Evropská unie nehovoří přímo o záruční době, ale hovoří o tom, že prodávající odpovídá podle ustanovení čl. 3 příslušné směrnice za veškeré vady v případě, že rozpor spotřebního zboží se smlouvou se projeví ve lhůtě do dvou let po dodání zboží. Tato odpovědnost, která je i v anglickém textu vyjádřena jiným slovem než "ručení", je u nás přetlumočena do pojmu "záruční doba". To s sebou přináší potom některé další komplikace, a to je ta druhá věc, na kterou chci upozornit, a to je problematika záruky a záručního listu.

Zatímco směrnice hovoří o tom, že na přání spotřebitele musí mít záruka písemnou formu, my to dáváme do polohy, že prodávající je povinen vydat kupujícímu při prodeji spotřebního zboží záruční list, tedy nejen na přání spotřebitele, ale ve všech případech. Protože bohužel v našich normách není nikde definován pojem spotřebního zboží, potom se záruční list nesporně podle navržené novely zákona týká i takového spotřebního zboží, jako jsou např. zápalky, žiletky nebo jiné věci, u kterých vydávat záruční list je jasně problémové a pravděpodobně by ani nebylo uskutečnitelné.

Já si uvědomuji, že ani evropské směrnice neobsahují takovou definici spotřebního zboží, která by umožňovala určité výjimky, přesto ale řešení tím, že se záruka v písemné formě vydává jenom na přání spotřebitele a že obecně záruka v písemné formě má ustanovené daleko mírnější požadavky, než je navrženo nyní zařadit do občanského zákoníku, bude pravděpodobně tuto věc nutné ještě dále prodiskutovat a přizpůsobit. Nevyužívá se v našem návrhu totiž to, že některé věci mohou být stanoveny, jen pokud to z povahy věci vyplývá, resp. pokud nevyplývá opak, nebo u věcí, které jsou určeny k tomu, aby se jich používalo po delší dobu.

***