Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1998 – 2002

(9.30 hodin)
(pokračuje Exner)

Zákon také vůbec neřeší tu situaci, kdy některé spotřební zboží je určeno k tomu, aby bylo spotřebováno, a to spotřebováno opotřebením ve lhůtě kratší než dva roky, protože v takovém případě se samozřejmě dvouletá záruka nemůže týkat toho, že je příslušný výrobek - spotřební zboží - normálně využit.

Já navrhuji, aby předkladatel zákona se především na tyto otázky soustředil a abychom při přípravě na druhé čtení našli společné řešení, které by nejen odpovídalo požadavkům, které žádá příslušná evropská směrnice, která je v tomto případě výhodná nepochybně i pro naše spotřebitele, ale abychom také zpřesnili navržený text takovým způsobem, aby byl v normálním životě bez velkých nároků uskutečnitelný.

Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji vám pane poslanče. Otevírám obecnou rozpravu a táži se, kdo se do ní hlásí. Vzhledem k tomu, že se nikdo nehlásí, obecnou rozpravu končím.

Nezazněly žádné návrhy na vrácení ani zamítnutí, pan ministr si nepřeje vystoupit se závěrečným slovem, budeme tedy rozhodovat o návrhu na přikázání. Organizační výbor navrhl přikázat předložený návrh k projednání ústavně právnímu výboru. Má někdo jiný návrh? Není tomu tak.

Budeme tedy hlasovat o návrhu přikázat tento tisk k projednání ústavně právnímu výboru.

Zahajuji hlasování a táži se, kdo je pro ať zvedne ruku a stiskne tlačítko. Kdo je proti.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 227 z přítomných 143 poslanců pro 99, proti niko. Návrh byl přijat.

Konstatuji, že jsme tento návrh přikázali k projednání ústavně právnímu výboru. Končím prvé čtení tohoto návrhu. Končím projednávání bodu číslo 72.

Přistoupíme k bodu č. 73. Vzhledem k tomu, že jsem na úvod dnešní schůze četl omluvu paní poslankyně Dundáčkové z vážných rodinných důvodů a byla určena jako zpravodajka tohoto bodu, nezbývá mi nic jiného, než abych jako řídící schůze požádal sněmovnu o změnu zpravodaje, ke které se dobrovolně přihlásil pan poslanec Marek Benda.

Otevírám bod

Z pověření vlády předložený návrh uvede ministr spravedlnosti Jaroslav Bureš, a pokud se dostaví i ministr financí Jiří Rusnok, měl by také mít úvodní slovo. Prosím, pane ministře, ujměte se svého postu.

Ale já přesto jsem prohlásil, že necháme odhlasovat změnu zpravodaje, protože sem lidé došli na moje gongování.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tím, aby zpravodajem pro tento tisk byl pan poslanec Marek Benda, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko. Kdo je proti?

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 228 z přítomných 146 poslanců pro 95, proti 3. Návrh byl přijat.

Děkuji. A nyní pane ministře je již řečnický pult váš. Děkuji.

Ministr spravedlnosti ČR Jaroslav Bureš: Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, dovoluji si úvodní slovo přednést i za pana ministra Rusnoka, který mě o to požádal a se kterým jsme se na textu úvodního slova shodli.

Úkol připravit předkládaný návrh novely občanského soudního řádu a obchodního zákoníku a v návaznosti na to i dalších zákonů byl opět vyvolán potřebou zajištění slučitelnosti platné právní úpravy s příslušnými směrnicemi Evropských společenství. Ve vztahu k občanskému soudnímu řádu jde v prvé řadě o promítnutí požadavků komunitárního práva, týkajících se zvláštní úpravy ochrany určitých kategorií osob před diskriminací z důvodu rasy, etnického původu, náboženství, světového názoru, invalidity, věku anebo sexuální orientace. V těchto případech jde především o možnost zastupování těchto osob v soudním řízení sdruženími, která hájí jejich zájmy, a o požadavkům evropského práva odpovídající úpravu dokazování přímé nebo nepřímé diskriminace před soudem.

Rovněž je třeba do civilního soudního řádu promítnout úpravu evropské směrnice o žalobách na zdržení se pro ochranu zájmu spotřebitelů. Ve vztahu k tomu je též navrhována novelizace zákona o ochraně spotřebitele, kterou se zakládá aktivní procesní legitimace spotřebitelských sdružení. Navrhuje se rovněž do občanského soudního řádu převést již platnou procesní úpravu žalob na zdržení se protiprávního jednání v dalších případech již upravených obchodním zákoníkem, a tak celou tuto úpravu tzv. zdržovacích žalob sjednotit. Navržená novelizace obchodního zákoníku vychází z potřeby implementovat do našeho právního řádu úpravu komunitárního práva týkající se tzv. klamavé reklamy. Návrh v souladu s právem Evropských společenství vnáší do obchodního zákoníku širší definici reklamy a také novou definici tzv. klamavé reklamy.

Rovněž je třeba reagovat na potřebu přenést do vnitrostátních právních předpisů některá ustanovení nařízení o evropském hospodářském zájmovém sdružení. Návrh proto obsahuje ustanovení, která se týkají postavení evropského hospodářského sdružení a pravidel pro jeho zápis do obchodního rejstříku.

Do novely obchodního zákoníku se rovněž navrhuje včlenit úpravu pojistné smlouvy. Jak víte, Poslanecká sněmovna zamítla koncepci předkládanou předchozím ministrem financí, která stála na záměru tuto úpravu začlenit do samostatného zákona. Vláda přichází s návrhem včlenit potřebná ustanovení o úpravě pojistné smlouvy konvenující právu Evropských společenství do obchodního zákoníku. Chtěl bych v této souvislosti zdůraznit, že tato sněmovna již přijala zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, kterým došlo k demonopolizaci veřejností tolik kritizovaného zákonného pojištění, a návazně byl také schválen nový zákon o pojišťovnictví, který výrazně posílil jak bezpečnost provozování soukromého pojištění, tak i výkon státního dozoru. Oblast soukromého pojišťovnictví se tak výrazně posunula ve směru k právu Evropských společenství, což zdůrazňuji, že bylo oceněno i při hodnocení České republiky ze strany EU. Stávající právní úprava pojistné smlouvy je obsahem zejména hlavy XV. občanského zákoníku. S ohledem zejména na nutnost transformovat některá ustanovení práva Evropských společenství do právní úpravy pojistné smlouvy tak vláda navrhuje její včlenění do obchodního zákoníku.

Pojištění je ve smyslu úpravy v právu Evropských společenství chápáno jako obchod s rizikem, resp. jako obchod s důvěrou. Není tomu tak dávno, kdy pojistná smlouva byla chápána jako smlouva odvážná v našem právním řádu, do konce roku 1949. Je tomu tak proto, že se touto smlouvou na jedné straně pojistitel zavazuje, že v případě vzniku nahodilé události vyplatí pojistníkovi dohodnutou částku, a ten se na druhé straně zavazuje, že za tuto službu zaplatí dohodnuté pojistné. Pojistitel tak prodává tuto svoji službu, aniž by věděl, jaké mu ve skutečnosti vzniknou s jejím poskytnutím náklady.

***