(16.30 hodin)
(pokračuje Zajíček)
Je patrné, že se správním řádem, který v současné době existuje zhruba 35 let, nejsou v praktickém užití žádné závažné problémy. Chápu, že po tak dlouhé době účinnosti bylo třeba přistoupit k určitým změnám některých ustanovení, aby ho bylo možno používat i nadále. Přesto na rozdíl od předkladatelů nejsem přesvědčen o tom, že by bylo třeba připravit zcela novou předlohu zákona.
Důvody, které mě vedou k takovému stanovisku, jsou, že po podrobném prostudování předloženého návrhu nového správního řádu lze konstatovat, že materie je dvakrát tak velká svým rozsahem, je značným zesložitěním celého správního řízení, což nepochybně povede k velmi závažným komplikacím při praktickém užití tohoto zákona. S mírnou dávkou nadsázky bude možné konstatovat, že bude opravdu velké množství správních řízení, která budou jenom obtížně dováděna do svého konce a zaberou mnohem delší čas.
Jaké základní výhrady k předloženému správnímu řádu mám? Návrh neúměrně rozšiřuje v hlavě III počet účastníků, jejich okruh. Naprosto novým nástrojem jsou veřejnoprávní smlouvy, s kterými nejsou žádné zkušenosti. Jsou v předloze opravdu specifikovány poměrně vágně, s velkým a širokým rozsahem možností výkladu. Jsem si téměř jist, že právě jejich využití způsobí nesmírně komplikace při aplikaci tohoto zákona v praxi.
Hodnotíme-li správní řád současný, což nám samozřejmě úvahu v prvním čtení určitým způsobem komplikuje, musíme říci, že současný správní řád, přestože je zhruba 35 let starý, jak už jsem tady uvedl, v jeho aplikaci nebylo žádných závažných problémů. Jsem přesvědčen o tom, že některé nové trendy, které do správního řízení nutně musely vstoupit, bylo možné učinit úpravou, novelizací, zvláště když je to norma, která novelizována v průběhu své existence, jak už tady bylo řečeno, byla jenom dvakrát. Z toho je patrné, že byla v době svého zpracování zpracována opravdu s velkým rozhledem a předstihem. Domnívám se, že i to, že v posledních deseti nebo jedenácti letech správní řízení podle této staré normy probíhalo bezkonfliktně, hovoří o její kvalitě. V tom souhlasím s tím, co řekl pan ministr.
Protože se jedná o rozpravu obecnou v prvním čtení, nebudu se dále pouštět do jednotlivých výhrad, které mám k celé koncepci vládního návrhu.
Dovolte mi proto, abych navrhl zamítnutí tohoto vládního návrhu. V případě, že tento návrh nezíská potřebnou podporu Poslanecké sněmovny, pak dávám návrh na vrácení předkladateli k dopracování. Děkuji vám.
Předseda PSP Václav Klaus: Kdo se další hlásí do obecné rozpravy? Hlásí se pan poslanec Matulka.
Poslanec Dalibor Matulka: Ona je to spíš faktická poznámka na předřečníka než regulérní diskusní příspěvek. Já jsem opačného názoru než pan kolega, že správní řád v dosavadní podobě celá léta vyhovoval. Možná úředníkům, ale občanům v této zemi rozhodně ne. Mám za to, že správní řád je jedna z nejmizernějších procesních norem z hlediska občana. Jsem rád, že vláda přistoupila ke zcela novému správnímu řádu.
Jestli se mluví například v souvislosti s novelou trestního řádu, občanského soudního řádu, nových soudcovských zákonů o reformě soudnictví, určitě to žádnou reformu neznamená. Ale jestliže se budeme bavit o balíku, který se týká nových předpisů v oblasti správního řízení a správního soudnictví, to skutečně za reformu považuji a jsem rád, že vláda tento balík v oblasti správního práva Poslanecké sněmovně navrhuje.
Děkuji.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji. Kdo se další hlásí do obecné rozpravy? Nehlásí-li se nikdo, obecnou rozpravu končím. Táži se pana ministra, zda chce vystoupit.
Ministr vnitra ČR Stanislav Gross: Vážený pane předsedo, paní poslankyně, páni poslanci, jsem mírně překvapen, protože kdybych něco očekával, tak bych spíš očekával to, že kolegové z klubu KSČM budou hájit předlohu, která nepochybně patřila v době svého vzniku - to znamená v roce 1967 - skutečně k normám, které byly moderní. Jejich životaschopnost se ukázala do dnešní doby, byť samozřejmě těch více jak 30 let je doba dlouhá a časem je zapotřebí sáhnout k výrazným změnám.
Jedna z věcí, která byla kritizována v Poslanecké sněmovně, byla, že vláda nepředložila nový správní řád, byla i to, že současný správní řád, jak zde pan kolega Matulka řekl, je norma procesní, která dává příliš velký prostor státním úředníkům. Já jsem spíš očekával, že pokud odněkud mohu čekat kritiku, tak je to úplně odněkud jinde než od kolegů, kteří mě při předcházejícím bodě - to znamená u zákona o střelivu a střelných zbraních - vždy kritizovali za to, chceme státním úředníkům nechávat příliš velký prostor pro správní uvážení, pro rozhodování. Takže se pokusím věcně reagovat na to, co zde zaznělo. Ale toto považuji opravdu za potřebné říci.
Za prvé je nutno říci, že současný správní řád je v mnoha věcech v České republice na hraně zákonnosti. Je, protože mnoho věcí skutečně je necháváno na výkladu. Ne vždy výklad úředníka v Ostravě je úplně stejný jako výklad úředníka v Českých Budějovicích nebo Plzni. Z toho pramení i to, že pokud soudy nepřezkoumávají v plné jurisdikci rozhodování státních orgánů, tak skutečně libovůle nebo správní uvážení úředníka je poměrně velké.
Tento nový zákon přichází v době, kdy není možné nedostatek zákona řešit nějakými interpretačními normami, protože platí v České republice od roku 1993, kdy začala platit Ústava České republiky, ale již i federální - demokratická - ústava s tím počítala, a to je, že státní moc se uplatňuje jen v případech, mezích a způsobech, které stanoví zákon. A protože zákon ledacos nestanovuje, mám teď na mysli správní řád z roku 1967, tím pádem se dostáváme v mnoha věcech na hranu zákona a není jistota, že některá správní rozhodnutí prostě nebudou potom úspěšně napadena u soudu.
Další věc, která s tím souvisí. Máme zde balík zákonů, který se týká reformy správního soudnictví. Při všech analýzách, které dělali ústavní právníci, odborníci na správní právo a nejrůznější odborníci na toto téma, všude byl jasný výsledek: není možno zahájit reformu správního soudnictví za platnosti starého správního řádu z roku 1967 a žádnými novelizacemi se zákon starší třiceti let dohnat nedá tak, aby byl uplatnitelný.
Za poslední snad bych řekl ještě jedno - a o tom jsem nemluvil v úvodním slově vůbec. Blíží se druhá etapa reformy veřejné správy. K 1. 1. 2003 přestanou existovat okresní úřady, přestanou fungovat jako orgány, které vykonávají správní řízení. Jestli v té době nebudeme mít jasně stanovena pravidla pro správní řízení, kdy kraje budou odvolací institucí pro obce, kdy vlastně dvě samosprávy - byť v přeneseném výkonu státní správy - budou jedna v roli nadřízené, druhá v roli podřízené ve správním řízení, nikoli ve smyslu organizačním, budeme se dostávat do velice složité situace.
***