(16.30 hodin)
(pokračuje Plachý)
Je však třeba z nich vyvodit také závěr. Proto z důvodů, které jsem uvedl, a z důvodů, které uvádí vláda, navrhuji zamítnutí zákona, a nebude-li tento návrh přijat, navrhuji vrátit návrh zákona navrhovateli k dopracování.
Dámy a pánové, děkuji za pozornost.
Předseda PSP Václav Klaus: Já vás prosím, abyste to uvedl v obecné rozpravě a ne ve vystoupení zpravodaje. Je už banální to připomínat.
Otevírám obecnou rozpravu, do které se jako první přihlásil pan poslanec Grüner.
Poslanec Václav Grüner: Vážený pane předsedo, vážená vládo, dámy a pánové, projednávaný návrh novely zákona, kterým se mění zákon č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, je novelou, po které volá zemědělská veřejnost již celou řadu let. Masivním nástupem obchodních řetězců na náš spotřebitelský trh s potravinami se vytvořila situace jednostranného diktátu odběratelských podmínek ze strany těchto obchodních organizací, a to vůči zpracovatelům a přímým dodavatelům. Zpracovatelé pak tyto nerovnoprávné obchodní podmínky ve velké míře přenášejí na zemědělské prvovýrobce.
Vysoce atomizované podnikatelské prostředí jednotlivých zemědělských výrobců, kteří jsou sami sobě na trhu konkurenty, usnadňuje odběratelům zemědělské produkce diktát cen i prosazování nerovnoprávných obchodních podmínek. Zemědělský výrobce jako snad jediný ve vertikále výrobce - zpracovatel - obchodník si nehodnotí ani kvalitu, ani si nestanoví cenu své produkce na základě kalkulace nákladů a oprávněného zisku, ale obojí je mu stanoveno odběratelem, v tomto případě zpracovatelem či obchodníkem. Přetrvávající neschopnost zemědělských výrobců sdružit se do odbytových družstev a tak si říci na trhu o oprávněnou farmářskou cenu tuto skutečnost jen podtrhuje.
Možnosti ekonomické závislosti jsou zde dány především specifičností zemědělské výroby a nutností prodeje zemědělské produkce v určitém krátkém čase a nemožností skladování zejména živočišné produkce po ukončení výrobního procesu.
Zemědělec je nucen prodávat mléko do mlékárny denně, jatečná zvířata na jatka v jatečné zralosti, která u vepřového žíru může být prodloužena maximálně o 10 dnů, u žíru skotu pak maximálně o 3 měsíce, jinak dochází k neúměrným nákladům na výrobu, k podstatnému zhoršení kvality výrobku a samozřejmě k poklesu tržní ceny.
Je známou skutečností, že zemědělec již několik let prodává mléko pod svoji nákladovou cenu, tedy se ztrátou, stejně jako hovězí maso.
V § 11 B v odst. i) se stanoví maximální doba splatnosti 30 dní od dodání zboží, které podléhá rychlé zkáze nebo má podle zvláštního právního předpisu stanovenu časově omezenou minimální dobu trvanlivosti nebo jeho použitelnost a jakost je biologicky omezena. Problém doby splatnosti za odebrané zboží je problémem celého našeho hospodářství. V zemědělství se však jedná opět o problém značně specifický. Většina zemědělských výrob má dlouhý výrobní cyklus. Než je vyroben první litr mléka, trvá to více než dva roky; než lze prodat jatečně zralého vepře, trvá to 11 měsíců, jatečného býka 28 měsíců. Od zasetí řepky či potravinářské pšenice čeká zemědělec na její prodej a platbu nejméně 11 měsíců. Zpracovatel zpracuje zemědělské produkty během jednoho dvou dní po odběru a prodá obchodu a ten opět v krátké době zpravidla jednoho až deseti dnů prodá výrobek spotřebiteli. Zemědělec musí do výroby investovat v předstihu jednoho až tří let, než dostane za svoji investici zaplaceno, tedy než se mu navrátí.
Z uvedených důvodů je požadavek třicetidenní splatnosti zemědělských výrobků od dodání naprosto odůvodněný a logický. Jsem přesvědčen a moje vystoupení toto přesvědčení dokládá, že tato norma je pro stabilitu našeho trhu s potravinami naprosto nutná, a proto podporuji její propuštění do druhého čtení.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji vám, pane poslanče. Hovořit bude pan poslanec Břetislav Petr.
Paní poslankyně Vlčková má náhradní kartu č. 9.
Poslanec Břetislav Petr: Vážený pane předsedající, vládo, dámy a pánové, já se domnívám, že novela zákona o hospodářské soutěži, kterou podal kolektiv poslanců vedený poslancem Skopalem, má své oprávnění a do jisté míry odráží stav, který nastal na našem trhu ve vztahu obchodní řetězec - dodavatel zemědělských výrobků. Je pochopitelné, že maloobchodní řetězce mají celou řadu příznivců, zejména proto, s jakým komfortem, s jakým rozsahem výrobků a s jakou lácí se tam spotřebitel setkává, ovšem opačné stanovisko než spotřebitel má ve vztahu k obchodním řetězcům dodavatel. Situace je taková, že dodavatelé jsou nuceni snižováním cen ze strany obchodních řetězců jít někdy až na úroveň, kdy bilancují na hraně minimálního zisku nebo i ztráty. Tento problém je zvláště výrazný u tzv. rychloobrátkového zboží, zejména potravin, kdy výrobci přestávají mít zdroje na další rozvoj a udržení konkurenceschopnosti.
Značná část finančních prostředků, kterou výrobci obdrží, se rozplyne v požadavcích obchodních řetězců na různé výhody, které se týkají poplatků za zalistování, požadavků na dodávku prvního zboží zdarma, množstevních bonusů, umístění výrobků v prodejně apod. Jedná se v každém případě o požadavky, které podle mého soudu jsou v rozporu s dobrými mravy, a řada kompetentních orgánů, které by měly z hlediska požadavků obchodního zákoníku, zejména jeho části o nekalé soutěži, zasáhnout, chodí kolem tohoto problému nevšímavě a tváří se, jako by se v podstatě vůbec nic nedělo.
Ve svém vystoupení bych chtěl použít dvou studií, které řešily problém dodavatel - obchodní řetězec, a to studie Ekonomické fakulty Technické univerzity Ostrava a studie, kterou si nechalo zpracovat Ministerstvo zemědělství a která řeší vztah obchodních řetězců a dodavatelů na slovenském trhu. Příčiny porušování normálních vztahů mezi dodavateli a obchodními řetězci jsou především v tom, že převládá nabídka nad poptávkou, že obchodní řetězce jsou ovládány zahraničními firmami, a v podstatě když náš dodavatel nepřistoupí na stanovenou cenu, dochází k tomu, že obchodní řetězec uvedenou komoditu doveze ze zahraničí, a dochází k poklesu naší výroby, což pochopitelně má negativní vliv na hospodářství.
***