(17.20 hodin)
(pokračuje Kavan)
Římský statut ratifikovalo už třináct členských států EU, tedy třináct z patnácti. Naposledy, 4. října, ratifikovala Velká Británie. Z kandidátských států na členství v EU ratifikovalo Polsko, ratifikační listiny dalších států, mj. Maďarska a Slovenska, lze očekávat v horizontu několika měsíců. Pardon, ty mají být u depozitáře uloženy do konce letošního roku, a tedy vstup Římského statutu v platnost lze očekávat v horizontu několika měsíců.
S ohledem na to, co jsem právě uvedl, a s ohledem na skutečnost, že se Česká republika řadila a řadí mezi stoupence silného a nezávislého mezinárodního trestního soudu s univerzální jurisdikcí, považuji za žádoucí, aby se Česká republika přiřadila ke skupině prvních 60 států ratifikujících Římský statut.
S ohledem na skutečnost, že základním předpokladem pro ratifikaci Římského statutu je přijetí předkládaného vládního návrhu ústavního zákona, doporučuji Poslanecké sněmovně vládní návrh ústavního zákona propustit do druhého čtení. Děkuji.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji, pane ministře. Prosím, aby se slova ujal zpravodaj pro první čtení pan poslanec Miloslav Výborný.
Poslanec Miloslav Výborný: Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, pan místopředseda vlády a ministr zahraničních věcí zevrubně vysvětlil, z jakého důvodu se vláda rozhodla předložit Poslanecké sněmovně a posléze také Senátu k posouzení sněmovní tisk 1078, tj. novelu ústavy.
Nemá význam opakovat ta slova, která místopředseda vlády uvedl, ale má význam zmínit to, že v průběhu tohoto projednávání, případně i dalšího čtení, je nepochybně velmi užitečné, aby sněmovna i horní komora Parlamentu měly k dispozici přesné údaje o tom, kolik států již ratifikovalo Římský statut Mezinárodního trestního soudu.
Nemenší význam, ba možná ještě větší význam, má povšimnout si samotného textu navrhované novely ústavy a nemluvit pouze o Římském statutu. Neboť tato novela ústavy, a je potřeba říci zcela otevřeně, neřeší pouze ve své obecné rovině Římský statut a jeho ratifikaci, to je v současné době aktuální, ale nabízí takovou ústavní změnu, která v případě, že by do budoucna byla vyhlášena a Českou republikou ratifikována i jiná mezinárodní smlouva, která by založila pravomoc i jiného mezinárodního tribunálu, pak by podle této ústavní změny bylo možno postupovat i v takových jiných případech.
Já proti diskusi o tom vůbec nic nemám, jen na tu záležitost upozorňuji, aby nevznikl pocit, že mluvíme pouze o Římském statutu. Ne, mluvíme o novele ústavy v tuto chvíli aktuálně navazující na Římský statut a o tom, že se snažíme nebo chceme snažit o odstranění ústavních a zákonných překážek k ratifikaci tohoto dokumentu OSN.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji vám, pane zpravodaji. Otevírám obecnou rozpravu, do které se jako první přihlásil pan poslanec Marek Benda. Jako druhý se připraví pan poslanec Vojtěch Filip.
Poslanec Marek Benda: Vážený pane místopředsedo, vážení členové vlády, dámy a pánové, chtěl bych se vyjádřit k tisku 1078, který máme předložen.
Pan místopředseda vlády nám předkládal víceméně vládní návrh smlouvy, kterou se stanoví ratifikace Římského statutu Mezinárodního trestního soudu. Tu v tuto chvíli nemáme na jednání. Pokládám docela za chybu, že projednáváme ústavu a novelu trestního zákona bez toho, abychom současně projednávali tuto mezinárodní úmluvu, ale rozumím tomu, že se tak stalo. Přesto bychom se teď měli zabývat tiskem, který je nám předložen.
Opominu výhrady a pochybnosti, které mám k Římskému tribunálu a které jsem sděloval již při minulém čtení toho velkého návrhu novely ústavy z vládní dílny, kdy jsem měl pocit, že jsem signalizoval, že by bylo zapotřebí o dané věci jednat. Zdá se mi, že se za celé dva roky nedělo vůbec nic a těsně před koncem volebního období je do sněmovny předložena novela ústavy a Listiny, která docela zásadním způsobem mění právní poměry v České republice.
Novela totiž nezakotvuje jenom možnost - jak již řekl pan zpravodaj - právě onoho Mezinárodního trestního tribunálu, ale obecně stanoví, že jestliže Česká republika ratifikuje nějakou smlouvu o mezinárodním tribunálu, bude možné naše občany vydávat jurisdikci tohoto mezinárodního tribunálu. Myslím si, že je to průlom do Listiny základních práv a svobod a průlom, který si zaslouží daleko zásadnější diskusi, řekl bych odbornou a předem, než že je nám to sem takto zjednodušeně přineseno a řečeno: potřebujeme schválit statut římského tribunálu. Mně to připadá od vlády poměrně nekorektní, že na rozdíl od jiných věcí, které se dlouhodobě připravovaly, ať už to byly možnosti vstupu České republiky do Evropské unie, případně jiných nadnárodních společenství, které byly na parlamentní půdě dlouze diskutovány, k tomuto žádná diskuse neproběhla.
Myslím, že je zcela nemožné obecně stanovit, aby naši občané mohli být vydáváni mezinárodním soudům pouze po ratifikaci nějaké smlouvy, která podléhá prosté většině v Poslanecké sněmovně a prosté většině v Senátu. To je krok, který by si zasloužil daleko větší diskusi a úvahu než jenom ono prosté schválení. Proto se kloním k tomu, abychom neprojednávali tento tisk.
Navíc si myslím, že jsou tam i některé další pochybnosti. Například naprosto nerozumím tomu, proč vláda začlenila do návrhu ono omezení nejen trestního stíhání prezidenta a členů zákonodárných sborů, ale i onoho práva poslanců a senátorů nesvědčit o skutečnostech, které se dověděli v souvislosti s výkonem svého mandátu. Jsem přesvědčen, že to ani Římský statut nepožaduje, tak jak jsem ho měl možnost prostudovat. Hlavně se domnívám, že pokud bychom byli přesvědčeni, že u některých závažných trestných činů je nezbytně nutné, aby poslanci nebyli kryti, nebo spíše ti, kteří se poslancům svěřují, nebyli kryti touto ústavní ochranou, že poslanec vždy může odepřít svědectví o věcech, o kterých se dověděl v souvislosti s výkonem mandátu, že bychom pak museli udělat rozsáhlejší novelu ústavy, která by to samozřejmě stanovila i ve vztahu k trestním stíháním vedeným v České republice. Je naprosto podle mého názoru pochybené, abychom tak stanovili pouze navenek, nikoliv dovnitř. Domnívám se, že toto ustanovení ústavy je správné, že zákonodárný sbor je zde právě od toho, aby občané, kteří se třeba dověděli nějaké naprosto zásadní skutečnosti, měli možnost informovat své zastupitele a ti nebyli nuceni vypovídat nikdy před žádným trestním soudem, od koho se takovou informaci dověděli.
Proto bych chtěl navrhnout, abychom tento návrh zákona vrátili vládě k přepracování. Uvědomuji si, že to znamená, že nebude do voleb projednáván. Osobně se domnívám, že je to správné, že to není věc, která má být tak zásadním způsobem v tomto předvolebním čase vržena do sněmovny. Je to věc, která si zaslouží daleko důkladnější diskusi. Nejen o tom, v jakém rozsahu má být přijata novela ústavy a Listiny, ale také o tom, zda chceme vůbec ratifikovat onen Římský statut Mezinárodní trestního soudu.
Já mám velké pochybnosti o tomto Mezinárodním trestním soudu. Nedomnívám se, že přináší něco průlomově nového. Domnívám se, že v komplikovaných zemích, ve kterých dochází k porušování lidských práv, by procesy usmiřování a uklidňování mohl pouze zkomplikovat, mohl pouze napomoci různým diktátorům, aby trvali donekonečna na své moci a odmítali, aby se jejich země připojily k nějakému rozumnému mezinárodnímu společenství.
***