(9.40 hodin)
(pokračuje Stodůlka)
Takový verdikt nahrazuje souhlas Parlamentu k ratifikaci smlouvy o přistoupení. V přímé novele ústavy řešíme kompetenci prezidenta republiky vyhlašovat referendum a jeho výsledek a dále oprávnění Ústavního soudu rozhodovat jednak v případě, kdy prezident republiky odepřel po těch již zmíněných dvou letech referendum vyhlásit, jednak v případě námitek proti postupu při provádění referenda.
Jelikož byl návrh podán ještě před schválením euronovely ústavy, bude třeba jej přehlédnout stran jejich úplného doladění. Toho nebude třeba ani tak na ústavní úrovni, jako spíše v novele zákona o Ústavním soudu, který toho času projednává Poslanecká sněmovna, zejména pokud jde o preventivní přezkum ústavnosti smlouvy o přistoupení. Na všech takových pracích se předkladatelé budou rádi podílet.
Dámy a pánové, dovoluji si vás závěrem požádat o propuštění návrhu do druhého čtení. Děkuji vám.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane senátore. Uděluji slovo opět panu poslanci Zdeňku Koudelkovi jako zpravodaji pro prvé čtení.
Poslanec Zdeněk Koudelka: Vážený pane předsedající, vážená sněmovno, jak již jsem uvedl ve svém úvodním vystoupení, tento návrh předpokládá konání referenda jen a pouze o vstupu do Evropské unie.
Domnívám se, že všechny tři zákonné předlohy, tak jak byly předloženy, by měly postoupit do druhého čtení s tím, že by ústavně právní výbor připravil pro druhé čtení variantu, která by snad mohla získat podporu v této Poslanecké sněmovně. Děkuji.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Otevírám rozpravu k tomuto bodu, resp. k poslednímu bodu v rámci sloučené rozpravy. Avizuji, že mám v tuto chvíli pět písemných přihlášek těchto kolegů v tomto pořadí: Zdeněk Jičínský, Marek Benda, Jiří Payne, Cyril Svoboda, Vojtěch Filip. Prosím prvně jmenovaného pana poslance Zdeňka Jičínského, aby se ujal slova.
Poslanec Zdeněk Jičínský: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, už pan místopředseda vlády hovořil o tom, že tento návrh ústavního zákona - mám na mysli vládní návrh - je už několikátým návrhem týkajícím se ústavního institutu referenda, který až dosud není realizován, stejně tak i jednorázové referendum o vstupu do Evropské unie tu neprojednáváme poprvé. Myslím, že máme ještě v paměti základní argumentaci, kterou tu představitelé různých stran v této souvislosti užívali, a i poměrně malá účast v jednací síni při jednání o tomto ústavním institutu svědčí o tom, že někdejší vášně už opadly a že to projednáváme za relativně malého zájmu.
Pokud jde o vládní návrh ústavy, já jsem samozřejmě pro to, aby byl postoupen do druhého čtení. Z hlediska obsahového si myslím, že některé předchozí návrhy byly lepší právě proto, že dávaly referendu mnohem složitější strukturu, počítaly více s tím vztahem opozice - vláda, pokud jde o předkládání návrhu k referendu, dávaly referendu širší význam. Ale uznávám argumenty, které tu pan místopředseda vlády užil ve snaze dosáhnout pro tento do jisté míry minimální návrh na ústavní většinu.
Chci říci jednu věc a myslím, že i v době, kdy se blíží volby, bychom si k tomu měli ujasňovat svůj postoj. V určitých momentech zjišťujeme, že naše politická demokracie a stranický systém se setkávají s různými situacemi, které ukazují na to, že politické strany nejsou dostatečně ve společnosti zakotveny, což souvisí s tím, že počet členů politických stran je velmi malý. Účast voličů v posledních volbách - mám na mysli volby do krajských zastupitelstev i volby senátní - ukazuje v tomto směru také poměrně malý zájem občanů o věci veřejné. Obecně se konstatuje - a není to jen konstatování nebo poznatek týkající se politické demokracie a jejího fungování u nás, ale je to obecný poznatek týkající se fungování demokracie ať už v prezidentské, nebo parlamentní podobě v evropských zemích - že systém, který spočívá jenom na tom, že občané jednou za několik let jdou k volbám a pak nemají možnost ovlivňovat chování svých zástupců, vyvolává jisté krizové stavy, že z tohoto hlediska je demokracie v krizi.
Nejde mi teď o to, zda budeme trvat na tomto slovu a jaký mu budeme dávat význam, ale řada znepokojivých signálů tu nepochybně existuje a jejich obecným projevem, který jsem už zmínil, u nás je nízká účast ve volbách, ale ta se projevuje i v evropských zemích. Například ve Velké Británii účast voličů v posledních volbách byla velmi malá. To ukazuje na to, že je třeba vážně přemýšlet o tom, co dělat, aby instituty naší parlamentní demokracie fungovaly lépe, aby občané neměli pocit frustrace z toho, jak fungují politické strany, a svým způsobem i ty manifestace na Václavském náměstí, ať už jde o akci "Děkujeme, odejděte" nebo "ČT - věc veřejná", jistým projevem takovéto frustrace byly. Já jim nedávám příliš velkou pozitivní hodnotu, ale tuto negativní hodnotu jim přiznat musím, je to jev, který stojí za zamyšlení.
V tomto směru by nebylo nezajímavé zejména pro představitele našich pravicových stran, kdyby se podívali do Bavorska, kde dlouhodobě vládne CSU v čele s velmi obratným Edmundem Stoiberem, který je do jisté míry zkušeným populistou v tomto směru. CSU využívá v posledních letech referenda, které má nepochybně pozitivní výsledky v tom, že bavorští občané rozhodují o důležitých věcech fungování státu. V poslední době - bylo to sice lokální referendum - se konalo v Mnichově referendum o tom, zdali se tam má stavět nebo nemá stavět nové sportovní centrum. Protože je tam sice olympijské centrum, ale z určitých důvodů nevyhovuje. Mnichovští občané tehdy byli povoláni k lidovému hlasování, aby se rozhodli, aby vyjádřili svůj názor.
Myslím, že v tomto směru bychom skutečně měli přemýšlet o tom, co učinit, aby i naši občané měli těsnější vztah k veřejnému životu, aby jejich pozorovatelský postoj, komentátorský nebo chcete-li - abych užil terminologie blízké naší politické kultuře - takové to kibicování k tomu, co dělají politikové, se změnilo v aktivnější postoj sebevědomých občanů, kteří se cítí spoluzodpovědni za to, co se ve státě děje. A v tomto směru nepochybně je referendum v jakékoli podobě prostředkem, který tuto zvýšenou účast občanů umožňuje.
Myslím, že nikdo nemůže vážně opakovat argumenty, které tu zaznívaly v minulých diskusích, že tu hrozí nějaké nahrazování demokracie fungující na bázi politických stran referendem, resp. přímou demokracií. Každý ví, že v těch zemích, a Švýcarsko je v tomto směru skutečně unikátní zemí, jejíž zkušenosti jsou nepřenosné, se s referendem zachází opatrně, že tohoto institutu se nezneužívá, protože vyvolá-li nějaká strana neúspěšné referendum, obrátí se to proti ní.
***