(10.40 hodin)
(pokračuje Filip)
Musím říci, že když jsem si podrobně přečetl zákon o referendu o vstupu do Evropské unie, jak ho předložil Senát, ne úplně jsem pochopil úvodní vystoupení zástupce Senátu. Znám kvalifikovanou argumentaci ústavní komise Senátu a i pan předseda nám předvedl nejen své vlastní výsledky práce, ale i výsledky práce celé komise a já mu za to chci poděkovat, ovšem problém je v tom, že to, co on tu nabízel jako skutečnou možnost vstupu České republiky do Evropské unie pouze prostřednictvím referenda, jsem přesvědčen, že jejich návrh nezajišťuje. Ve spojení s přijatou novelou ústavy, jak řekl pan místopředseda Rychetský euronovelou, mám obavu, že Česká republika se může ocitnout v Evropské unii i bez referenda, a to dokonce způsobem, který může občana z rozhodování zcela vyřadit.
Považuji to za nikoliv za jakousi chybu, považuji to za katastrofu pro příští přijímání evropských struktur občany České republiky. Pokud odmítneme občanům dát možnost, aby se k této věci vyjádřili, jaká bude jejich ochota přijímat evropské struktury jako vlastní, jaká bude jejich ochota se s nimi ne smířit, ale akceptovat a dokonce je podporovat a bojovat za ně, aby existovaly a fungovaly? Myslím si, že to je jedno z největších rizik, která podstupujeme, a která podstupujeme nejen jako zákonodárci, ale jako občané České republiky.
Mám ještě v živé paměti šest let staré události po vstupu Rakouska do Evropské unie a ony návštěvy nejen mých přátel, ale i jen známých nebo běžných občanů Rakouska, kteří přijeli do Českých Budějovic a říkali: od té doby, co jsme v Evropské unii, se tam nedá žít, nejraději bych se z Rakouska vystěhoval, nevím, jak to udělám. Výsledkem byla volba do Evropského parlamentu, ve které vyhráli poprvé haiderovci. Jestli takto chceme riskovat s občany České republiky, jestli je takhle chceme v podstatě podvést - já si myslím, že se toho nemůžeme zúčastnit.
Na závěr mi dovolte jednu poznámku. Jestli podle pana kolegy Payna, nebo doufám, že už podle nikoho jiného, je referendum konzervativní způsob rozhodování, rád se stanu konzervativcem.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Pane poslanče, zůstaňte raději tím, čím jste.
Faktická poznámka pan kolega Payne, poté pan poslanec Fajmon.
Poslanec Jiří Payne: Děkuji. Pane místopředsedo, já bych vás chtěl poprosit, abyste vzkázal panu doktorovi Filipovi, že může být klidný, protože ústavu jsem četl, nejenom to, jelikož jsem byl členem ústavní komise, tak jsem se také spolupodílel na její tvorbě, a mimochodem, ústavní slib, který jsme včera slyšeli, jakož i sliby ostatních ústavních činitelů byly schváleny na můj návrh.
Za druhé: Mám docela jasno v tom, kdo je suverénem podle naší ústavy. Poukazoval jsem na to, že není jasné, zda si toho je vědoma vláda, když dělá z lidí nesvéprávné lidi, kteří musí o nějaké věci, když jednou rozhodnou, tak rozhodovat ještě podruhé o tom samém.
Za třetí: Kdybyste vyřídil panu doktoru Filipovi, že on jako člověk s právnickým vzděláním jistě ví, že z naší ústavy nevyplývá žádná povinnost přijmout obecný ústavní zákon o referendu, že to je politické stanovisko, nikoli právní argument. A když někdo něco ví a říká něco jiného, tak se tomu mezi normálními lidmi říká, že lže. Mě to vzhledem k politické orientaci pana kolegy nepřekvapuje, ale prosím, abyste mu to vyřídil. Děkuji.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Pan kolega Filip.
Poslanec Vojtěch Filip: Děkuji. Nejsem atomový fyzik, jsem právník a podotýkám, vážený pane předsedající, nikoli pro kolegu Payna, ale pro celou Poslaneckou sněmovnu, že každý může mít jiný výklad článku 2 odstavec 2 ústavy, a já mám jediný: že Ústava České republiky předpokládá, že ústavní systém bude mít i prvky přímé demokracie. Jestli to tak neumí číst, ať se to naučí.
A když už jsem u řečnického pultu, dovolím si procedurální návrh, který jsem nepřednesl ve svém slově, a to je, že navrhuji, aby návrh ústavního zákona o referendu o vstupu do Evropské unie, tak jak jej předložil Senát, byl v prvním čtení zamítnut.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pan kolega Fajmon jako zatím poslední přihlášený do rozpravy.
Poslanec Hynek Fajmon: Vážený pane místopředsedo, vážení členové vlády, dámy a pánové, na tuto schůzi sněmovny nám byly předloženy dva návrhy zákona o referendu. Je to návrh vlády a návrh Senátu. Dovoluji si říci několik poznámek k oběma návrhům a také k některým myšlenkám, které zazněly v proběhlé debatě.
Demokracie může být, jak známo, vykonávána přímo všemi voliči nebo nepřímo prostřednictvím voliči zvolených zástupců. Z hlediska legitimity jsou oba systémy rovnocenné a oba jsou také v demokratických zemích využívány. Z hlediska jejich praktického uplatnění je však zřetelné, že jednoznačně převažuje demokracie nepřímá. Je tomu tak především z důvodu velikosti moderních demokracií a komplexnosti projednávaných otázek. Volba charakteru demokratického systému je výsostným právem každé společnosti, včetně společnosti naší. Velmi přitom záleží, a to bych rád připomněl, protože to tu ještě nezaznělo, na historické tradici příslušné země. Pokud se podíváme na tradici naši, uvidíme velmi jasný obraz. Je to tradice nepřímé demokracie a neexistence jakékoliv tradice přímé demokracie. Toto konstatování uvádím jako fakt bez jakéhokoliv hodnotícího soudu.
Stručně řečeno, v českých zemích se referendum dosud v historii nekonalo. S referendem tedy není u nás dosud žádná zkušenost. Tvůrci ústavy v roce 1992 postavili českou demokracii na těchto tradičních základech jako demokracii parlamentní. Připustili však i možnost zavedení institutu referenda dle podmínek stanovených zvláštním zákonem. Takový zákon se však dosud nepodařilo přijmout a nyní, po devíti letech existence samostatné České republiky, zůstáváme stále zemí, ve které dosud žádné referendum neproběhlo.
Vláda je přesvědčena o tom, že to je špatný stav a je potřeba jej změnit. Navrhuje zákon, který referendum umožňuje. Já se osobně domnívám, že to, že dosud žádné referendum u nás neproběhlo, není žádná tragédie a že se bez institutu trvalého referenda téměř o čemkoliv stejně jako v minulosti bez problému obejdeme. Tím však nechci říci, že by referendum nemělo být nikdy. Naopak, v případě našeho vstupu do Evropské unie by se konat rozhodně mělo, protože je to skutečně nejpodstatnější otázka, která před Českou republikou stojí.
Nejprve mi dovolte říci, proč jsem proti institutu trvalého referenda, jak jej navrhuje vláda. Je to z toho důvodu, že takto postavené referendum přinese podle mého názoru více problémů než užitku. Pro toto své tvrzení mám důkazy ze Slovenska. Naši bývalí slovenští spoluobčané si možnost konání referenda prosadili v plné míře již ve své ústavě z roku 1992. Ta říká, že referendum může být konáno na základě usnesení Národní rady Slovenské republiky nebo petice občanů s 350 tisíci podpisy.
***