(12.10 hodin)
(pokračuje Krása)
Přesto neodstraňuje vážný problém dokumentů StB. Tyto dokumenty jsou rozptýleny mezi různé složky výkonné moci. Nejsou pod kontrolou nezávislého orgánu, a proto se občas objeví na veřejnosti jednotlivé dokumenty z této agendy. Proto je nezbytné shromáždit veškerou dokumentaci represivních orgánů komunistické moci pod jednu instituci a podřídit ji jednotnému režimu.
Věřím, dámy a pánové, že senátní návrh zákona podpoříte. Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji, pane poslanče. Hovořit bude pan poslanec Vojtěch Filip, připraví se pan poslanec Zdeněk Jičínský.
Poslanec Vojtěch Filip: Děkuji. Vážený pane předsedající, vážený pane senátore, vážení členové vlády, paní a pánové. Pokusím se o zcela neideologický projev na rozdíl od svého předchůdce, který tady řekl několik krásných frází, a popíši stručně ten materiál, protože východiska, ke kterým se chci dostat, mají svůj důvod. Já věřím, že se pravděpodobně v současném složení v Poslanecké sněmovně podaří zákon schválit. Senát, když ho připravil, tak jistě i v pozměňovacích návrzích bude mít o něj zájem, schválí ho, a tak si uděláme u evropských institucí dostatečně velkou ostudu, mnohem větší, než máme. A paní kolegyně Vlasta Štěpová jistě bude mít velkou radost z toho, jakým způsobem bude probíhat postmonitoring.
Tedy k materiálu. Senát nám předložil návrh zákona, kterým se mají novelizovat tři zákony. Za prvé zákon č. 140/1996 Sb., o zpřístupnění svazků vzniklých z činností bývalé Státní bezpečnosti. Za druhé zákon č. 97/1974 Sb., o archivnictví, v platném znění. Za třetí zákon č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích, v platném znění.
K prvnímu. Dosavadní zákon č. 140 má 13 paragrafů včetně dvou závěrečných ustanovení. Navržená novela mění a doplňuje 10 paragrafů, takže z něho zůstává v platnosti pouze jeden paragraf, to je paragraf 11 o povinnosti státních orgánů, právnických a fyzických osob a sankce. Ve skutečnosti tedy nejde o novelu a o novou zákonnou úpravu. Zřejmě se má vytvořit fikce kontinuity s dosavadním stavem. V názvu zákona se výslovně uvádí, že jde o zpřístupnění svazků bývalé StB, a podle platného zákona lze zpřístupňovat jen svazky založené a vedené bývalou StB, federálním ministerstvem vnitra anebo krajskými správami Sboru národní bezpečnosti a jejich předchůdci a jen bývalým státním občanům České republiky, Slovenské republiky, jimiž byli v době od 25. 2. 1948 do 15. 2. 1990, to je do zrušení StB.
Navržená novela ale podstatně rozšiřuje jak rozsah ostrakizovaných subjektů tzv. totalitního státu, tak okruh oprávněných osob. Podle návrhu má dojít nikoli, jak řekl pan senátor Liška, jen k tomu, co podotknu, ale k zpřístupnění dokumentů vzniklých činností bezpečnostních složek. A to je činnost nejen StB, ale též hlavní správy vojenské kontrarozvědky, Sboru národní bezpečnosti, tedy třetí správy, zpravodajské správy, hlavní správy Pohraniční stráže a ochrany státních hranic, odboru vnitřní ochrany Sboru nápravné výchovy a federální správy Veřejné bezpečnosti, resp. jejich předchůdců. Státní bezpečností se podle návrhu rozumí nejen vlastní státní bezpečnost jako složka Sboru národní bezpečnosti, ale též hlavní správa rozvědky Sboru národní bezpečnosti, to je první správa, hlavní správa kontrarozvědky Sboru národní bezpečnosti, druhá správa, správa sledování Sboru národní bezpečnosti, čtvrtá správa, Správa pasů a víz Sboru národní bezpečnosti, jakož i územní útvary vykonávající činnost uvedených součástí, resp. předchůdci těchto součástí a útvarů.
Zpřístupnění kopií personálních - chcete-li kádrových - spisů nebo osobních evidenčních karet příslušnosti bezpečnostních složek a osobních svazků a jejich spolupracovníků, a to všem tzv. oprávněným osobám starším 18 let bez ohledu na jejich státní občanství a na současný trvalý pobyt, prý s ohledem na naše členství v euroatlantických strukturách podle stránky 15 důvodové zprávy. To ovšem naráží např. na to, že by o takovou věc mohl požádat např. občan starší 18 let z Ruské federace nebo z Čínské lidové republiky. Nevím, jak se ti, kteří se zastávají naši účasti v NATO, jak se s tím budou vyrovnávat.
Zveřejnění, které je navrženo, tedy tiskem elektronickým, údajů o přesunutí všech bezpečnostních složek, je uvedeno v § 7 návrhu. To je opravdu zajímavý způsob. Nevím, jestli to má být pozdní sanace toho, co se odehrálo v roce 1990 a z čeho nakonec vznikly tzv. Cibulkovy seznamy, a tak zajistit nepotrestatelnost těch, kteří to udělali, anebo jestli to má sloužit cizím zpravodajským službám k případnému soudnímu řízení v zahraničí s občany České republiky.
Zajímavé je, jak se k tomu postaví ochránci práv občanů České republiky a nezpřístupnění jurisdikce cizích soudních orgánů, jak jsme si tady vyslechli od kolegy Bendy v debatě myslím před dvěma dny. Kvaziochrana cizinců se má zabezpečit tím, že nelze žádat o sdělení, zda cizinec označený žadatelem je evidován jako spolupracovník StB, ani požádat o zpřístupnění kopie o něm zachovaného svazku nebo dokumentu o jeho evidenci jako spolupracovníku StB, tak jak je uvedeno v § 5 písm. b) a c).
Za třetí je zajímavé, že podle ustanovení § 2 odst. 2 až 7 mají být z režimu zákona vyňaty dokumenty zvláštního zřetele hodné, aniž se uvádějí věcná kritéria tohoto zřetele, a o výjimce má rozhodovat zvláštní orgán Senátu pro sledování procesu zpřístupnění.
Tady pan zpravodaj řekl, že by navrhoval jiný režim. Také je zajímavé, jak zákonodárci mají mít svěřenou výkonnou moc a svou povahou v podstatě denunciační pravomoc, a to bez návrhu při absenci oprávněného žadatele zpřístupňovat dokumenty uvedené v § 4 odst. 1, příp. § 10 odst. 3 - poslední věta.
V důvodové zprávě se mluví o dokumentech výjimečné historické hodnoty, kdy oprávněné osoby nejsou naživu.
O úrovni právní kultury Senátu svědčí pozoruhodný závěr důvodové zprávy k návrhu zákona. Myslím, že komisař pro lidská práva Rady Evropy bude mít nesmírnou radost, až to bude číst, že posuzováno hlediskem mezinárodních smluv podle čl. 10 ústavy a ústavního pořádku České republiky lze konstatovat domněnku v souladu předmětného návrhu novely s tímto nadřazeným právním základem. V rámci této domněnky demokratická společnost nechce a nebude chránit ty, kteří se aktivně podíleli na utlačování svých spoluobčanů. Jde o to, že se bude zveřejňovat něco, co nemá nic společného s utlačováním vlastních občanů, např. údaje o tom, kdo narukoval podle povolávacího rozkazu např. k Pohraniční stráži, i když se ničeho nedopustil, nebyl dokonce ani odměněn, naopak mohl být kázeňsky potrestán, a přesto tedy bude jeho svazek volně přístupný.
A teď k druhému bodu. V platném § 11 odst. 1 zákona o archivnictví č. 97/1974 Sb., ve znění zákona 343/1992 Sb. a zákona č. 27/2000, se stanoví, že do archiválií mladších 30 let může každý nahlížet jen se souhlasem ředitele nebo vedoucího archivu, kde jsou archiválie uloženy. Podle platného § 11 odst. 2 tohoto zákona nelze souhlas udělit, jestliže by byla ohrožena bezpečnost státu nebo veřejná bezpečnost nebo právem chráněné zájmy osoby. V § 11 odst. 3 se stanoví, ve kterých případech nelze odepřít nahlédnutí do archiválií ani je vázat na souhlas příslušného orgánu, to je původců písemností, příslušným státním orgánům a dražebníkům v souvislosti s veřejnou dražbou.
***