(12.20 hodin)
(pokračuje Filip)
Líbí se mi, jak bude zákon o archivnictví změněn, a v nejbližší době navrhnu, aby např. údaje z účtů v bankách byly také zveřejněny dříve než např. za 30 let, třeba za 10 let, abychom se dozvěděli to, jakým způsobem probíhala např. česká privatizace. Bude to jistě velmi podnětné a budeme tu mít pro to nádherný základ v návrhu zákona Senátu. (Potlesk.)
Senát navrhuje, aby § 11 odstavec 3 byl doplněn o ustanovení, které by každému umožnilo nahlížet do archiválií vzniklých činností Komunistické strany Československa a dalších organizací založených na jejich ideologii, a to bez nutného souhlasu ředitele nebo vedoucího archivu, kde jsou archiválie uloženy. Podle důvodové zprávy se tím má umožnit úplná rekonstrukce komunistického režimu ve všech jeho podobách. To je zajímavé a důvodová zpráva trochu nesedí na text samotného paragrafu, protože říká něco jiného, než je samotný text zákona.
Například bych měl otázku na předkladatele, jestli takovýmto způsobem bude možné nahlížet do archiválií činnosti Československé strany lidové, Československé strany socialistické, a to by bylo podle mého soudu velmi zajímavé.
Senát je k občanům České republiky velmi štědrý, novelizace zákona o správních poplatcích se snižuje o 90 %. Snížit poplatek za vystavování kopie z dokumentů vychází pravděpodobně z toho, že např. do Pardubic nejezdí nikdo kromě advokátů, kteří tam musejí jet, aby v případě sporu něco zjistili a aby tam nemuseli platit tolik peněz.
Nyní ke stanovisku vlády. Vláda České republiky vyslovila nesouhlas, a já musím říci, že pokud říká, že překračuje rámec novelizace zákona - to jsem uvedl, že s tím souhlasím, je v rozporu s lustračním zákonem, podle něhož lze osvědčení vydat jen se souhlasem osoby, jíž se týká. To je také pravda. Není v souladu s Listinou základních práv a svobod. Dokonce si myslím, že vláda zapomněla na to, jakým způsobem tady prezentovala mezinárodní smlouvy a jakým způsobem se dělá euronovela ústavy, a na to ve svém stanovisku vláda zapomněla.
Osobní údaje by mohly být zneužity cizími zpravodajskými službami. Myslím si, že to je právě naopak. To je přece vybídka zpravodajským službám cizích států, aby tento zákon využily. Dokonce si myslím, že iniciátoři a navrhovatelé tohoto zákona jsou přímo angažováni zahraničními zpravodajskými službami, aby takový zákon byl v českém právním řádu zakotven.
Zpřístupnění svazků bývalé hlavní správy rozvědky, Sboru národní bezpečnosti by mohlo vést k ohrožení života jejich spolupracovníků. Souhlasím s tímto stanoviskem vlády. Návrh je v rozporu s čl. 4 Smlouvy mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o společném postupu při dělení majetku České a Slovenské Federativní Republiky uveřejněné pod č. 63/2000 Sbírky mezinárodních smluv. Svazky příslušníků bývalých bezpečnostních složek obsahují též citlivé osobní údaje, které nesmějí být zpřístupněny bez jejich souhlasu. Dokumenty bývalé vnitřní ochrany Sboru nápravné výchovy nemá v držení Ministerstvo spravedlnosti, ale Vězeňská služba. Kromě toho hrozí riziko ohrožení života osob, které byly využity ve prospěch Státní bezpečnosti a jsou ve výkonu trestu nebo vazby.
Mimoto se ve stanovisku vlády uvádí, že Vězeňská služba České republiky není schopna technicky a finančně zabezpečit, aby se žadatelé, kteří jsou ve vazbě nebo výkonu trestu, osobně seznamovali se zpřístupněnými svazky, a že návrh zákona neobsahuje ani orientační vyčíslení finančního a hospodářského dosahu navržené právní úpravy. Myslím si, že to by se dalo technicky řešit, že vláda má sice pravdu, ale to je věc jistě řešitelná, ovšem finančně náročná a divím se, že Senát neřekne pravdu, kolik nás taková legrace může stát a jestli to neohrožuje např. bezpečnost občanů tím, že zapomeneme platit bezpečnost našich věznic.
Vláda České republiky nesouhlasí s neomezeným nahlížením do archivu v bývalé Komunistické strany Československa, neboť spisové materiály a archiválie KSČ a dalších organizací založené na jejich ideologii nelze podřadit pod dokumenty vzniklé činností bezpečnostních složek. Podotýkám, že mám stejnou otázku jak k zákonodárcům, tak i k vládě, co tím míní. Samozřejmě archivy KSČ byly vyvlastněny zákonem z prosince 1990 a je věcí státních orgánů, jak s tímto archivem nakládají. Není to věcí současné KSČM a ani mě to v podstatě nezajímá.
Nesouhlas vlády s navrženou novelou zahrnuje totéž co nesouhlas s novelizací zákona o správních poplatcích.
V samotném vyjádření mi dovolte tyto hlavní argumenty. Chtěl bych doufat, ale pravděpodobně se to nestane, že se právně a věcně správné stanovisko vlády, že by se s ním ztotožnila většina poslanců, byl bych tomu rád, ale nepředpokládám to.
K argumentům, které mám já k zamítnutí návrhu, chci říci. Pro zákonodárnou činnost platí určité etické zásady odvozené z přísahy poslanců a senátorů, že budou zachovávat ústavu a zákony a vykonávat svůj mandát v zájmu všeho lidu. Novela záměrně sleduje omezení základních práv skupiny lidí vymezené v návrhu a vytváření pseudozákonných podmínek pro ohrožení jejich života, zdraví, osobní svobody, lidské důstojnosti, osobní cti, dobré pověsti a jména.
Za druhé. Pro legislativní tvorbu platí logická, gramatická a technická pravidla a podle čl. 30 legislativních pravidel vlády České republiky je název právního předpisu jeho součástí. Proto musí stručně a výstižně vyjádřit jeho hlavní obsah. Navrhovaná novela je s touto zásadou v hrubém rozporu. Je pozoruhodné, že se autoři návrhu a Senát omezují jen na potlačování politických práv, viz § 1 návrhu. Je potřeba tedy ocenit, že touto legislativní formou Senát nechtěně připustil, to nechtěně myslím opravdově, že v tzv. totalitním státě nedocházelo k porušování ostatních lidských práv, tj. základních práv definovaných v čl. 5 až 16 Listiny základních práv a svobod. Právo na život, na osobní svobodu, nedotknutelnost obydlí a jiných, např. menšinových, hospodářských, sociálních a kulturních práv i práv na soudní ochranu. To je pozoruhodný výsledek jednání Senátu.
Za další. Podle čl. 10 odst. 3 Listiny základních práv a svobod je zaručeno právo na ochranu před neoprávněným shromažďováním, zveřejňováním nebo jiným zneužíváním údajů o osobě. Toto právo je koncipováno jako neomezené, tedy absolutní. Výjimka ze zákazů zveřejnila citlivé údaje v ustanovení § 4 b) zákona č. 101/2000 Sb., a tak se připouští jen pro případ pravomocného odsouzení soudem pro trestný čin podle čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a § 8 a) trestního řádu. Z toho vyplývá, že nikdo není oprávněn zpřístupňovat a zveřejňovat osobní údaje a zejména citlivé údaje o kterékoliv fyzické osobě bez předchozího pravomocného soudního rozhodnutí a v ostatních případech bez jejího předchozího souhlasu. Citlivé údaje jsou definovány v § 4 b) zákona č. 101/2000 Sb. a zahrnují mj. i politické postoje, členství v politických stranách a trestnou činnost. Je třeba konstatovat, že navržený zákon neupravuje vztah k citovanému zákonu č. 101/2000 Sb., ve znění zákona č. 227/2000 Sb., takže mlčky vylučuje dozor Úřadu pro ochranu osobních údajů nad zpracováním osobních údajů v informačních systémech dokumentů provozovaných ministerstvem vnitra, obrany a spravedlnosti.
Za další. Osobou oprávněnou ke zpřístupnění dokumentů je podle § 4 odst. 1 a § 5 odst. 1 každá fyzická osoba starší 18 let, jíž v únoru 1990 bylo sedm let a více. Po smrti původně oprávněné osoby se v případech podle § 4 odst. 1 oprávněnými stávají manžel, děti, popřípadě rodiče.
***