(12.40 hodin)
(pokračuje Filip)
Platný zákon č. 140/96 Sb. a senátní novela dokonce vylučují použití správního řádu na postup při zpřístupňování a zveřejňování difamujících údajů a dokumentů. Výjimka se stanoví jen pro ukládání správních sankcí podle § 11. Důvod je opravdu pro mne neznámý, jestli to má být jakýsi politický nátlak, nebo jenom politický bič na odpůrce - tomu dost dobře nerozumím.
Navržená senátní novela zakládá práva cizinců vůči českým orgánům veřejné moci a povinnosti těchto orgánů vůči cizincům s pobytem v cizině. Vycházím z návětí § 4, 5 a 6, dále z § 9, 10 a 10C. Jde o bezprecedentní omezení jurisdikce českého státu ve prospěch cizích soukromých osob. Takový postup může vykonávat stát s neokoloniálními přístupy k jiným státům. Napadla mě přitom myšlenka, kterou popsal Zbygniew Brzezinski ve Velké šachovnici na straně 65: "Je krutá pravda, že západní Evropa a čím dále tím více i Evropa střední zůstávají převážně americkým protektorátem, kde spojenci připomínají vazaly z dávných dob."
Je ovšem otázka, zda normální státy v tom nemohou spatřovat zasahování do jejich jurisdikce regulovat práva a povinnosti svých občanů. Senátní návrh vytváří podmínky, aby cizinci obcházeli vlastní příslušné orgány, ministerstvo zahraničí, diplomatické a konzulární úřady a jiné. Naproti tomu se příslušné české orgány vystavují riziku soudních sporů a náhrady škod a čeští občané se záměrně vydávají napospas pomstychtivým a ziskuchtivým cizincům.
Za sedmé. Senát vychází z předpokladu, že naprosto mizivý zlomek dokumentace může splňovat definiční znaky utajované skutečnosti, tzv. "živé věci" mezinárodního terorismu - vycházím ze strany 14 důvodové zprávy. Z důvodu hodného zřetele mají proto být ze zpřístupňování a zveřejňování některé dokumenty vyňaty. Rozhodování, jak už jsem řekl, má být svěřeno zvláštnímu orgánu Senátu.
Navržený institut vyvolává základní otázku: kdo vybere vhodné senátory pro tuto funkci a prověří jejich věrohodnost, neúplatnost, nezávislost, nestrannost a jiné vlastnosti, např. nespolupráci se zahraniční zpravodajskou službou, a zaručí tak jejich objektivní rozhodování ve výlučném zájmu České republiky? Pochybuji, že jakákoliv zahraniční zpravodajská služba by byla ochotna sdělit, že ten konkrétní senátor je jejím spolupracovníkem. Nevím tedy, jakým způsobem se zajistí, že nebudou manipulováni některou cizí mocí. Podepíší čestné prohlášení, že nejsou spolupracovníky žádné zahraniční ani české zpravodajské služby, nebo jiné prohlášení?
Jak se vypořádáme s článkem 3 Listiny základních práv a svobod, kde se stanoví, že základní práva a svobody se zaručí všem bez jakéhokoliv rozdílu? Co budeme dělat s článkem 14 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, kde je Česká republika povinna zabezpečit užívání lidských práv bez jakékoliv diskriminace? Legální vymezení skupiny osob, které mají být veřejně označeny za strůjce a pomahače komunistického útlaku, je očividnou diskriminací v rozporu s článkem 26 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, vyhlášeným pod č. 120/76 Sb.
Senátní návrh zákona, z jehož režimu má být z množin diskriminovaných osob tajně vyňata privilegovaná menšina, je zároveň pozitivní diskriminací ve prospěch této menšiny, a musím se zeptat, kdo tvoří tuto privilegovanou menšinu. Není třeba uvádět jména. Stačí, aby předkladatelé návrhu obecně naznačili jejich společenské postavení nebo zařazení.
Ptám se, jestli považuje Senát za etické v sankčním zákoně o vykonavatelích komunistických zločinů zároveň prohlásit některé z těchto zločinů za nedotknutelné. Srovnejme např. současné trestní stíhání bývalého prvního náměstka generálního prokurátora a náměstka ministra vnitra, že před 35 lety zabránili trestnímu postihu nacistického zločince, bytem v Německu, protože byl agentem československé rozvědky.
To je stejné, to, co je obsaženo v senátním návrhu, je tentýž příklad. Podle § 19 lustračního zákona č. 451/91 Sb. je zakázáno bez předchozího písemného souhlasu občana zveřejňovat skutečnosti uvedené v osvědčeních vydaných podle tohoto zákona, jakož i jakékoliv podklady k jejich vypracování. Senátním návrhem se toto speciální ustanovení neruší ani nemění, takže by měly vedle sebe ve styčném bodu platit dvě zcela protichůdné právní normy pro speciální zákony upravující různé věci a zcela v rozporu s právní teorií neplatí zásada lex posterior derrogat priori.
Za deváté. Podle § 5 zákona o archivnictví č. 97/74 Sb., ve znění zákona č. 343/92 Sb., jsou všechny archiválie, které jsou na území České republiky v evidenci, součástí jednotného archivního fondu. To se vztahuje též na informační systém dokumentů provozovaný Ministerstvem vnitra podle § 10 D a na informační systémy dokumentů provozované Ministerstvem obrany a Ministerstvem spravedlnosti podle § 6 odst. 2 navrženého zákona. Návrh neobsahuje ustanovení, že je z jednotného archivního fondu vylučuje. Při aplikaci navrženého zákona by proto musely být respektovány základní zásady ochrany osobních údajů zpracovaných a rozšiřovaných státními orgány.
V § 10D návrhu se stanoví, že ministerstvo není povinno ověřovat, zda údaje obsažené v dokumentu a údaje získané do informačního systému dokumentů ze zachovaných pomůcek jsou přesné či pravdivé. Proti této formulaci nelze nic namítat. Zřejmě odpovídá realitě, a proto se odráží v § 5 odst. 1 písm. c) zákona č. 101/2000 Sb.
Právní problém tedy není v míře věrohodnosti údajů v archivních dokumentech, ale v tom, že příslušné ministerstvo není na základě žádného zákona oprávněno oficiálně zpřístupňovat a zveřejňovat nepřesné a nepravdivé údaje. Trestní zákon, zákon o přestupcích, ale i občanský zákoník, obchodní zákoník, zákoník práce a jiné zákony České republiky upravující práva a povinnosti fyzických osob neobsahují žádná ustanovení o tom, že orgány veřejné moci a jejich odpovědní činitelé jsou úmyslně či z nedbalosti nebo snad i v dobré víře oprávněni jakýmkoliv způsobem zasahovat do práva lidí na ochranu jejich osobnosti, hanobit je, pomlouvat, šířit poplašné zprávy, podněcovat zášť proti nim, ale také zveřejňovat nepravdivé údaje, a to se tady lehce může stát.
Je také třeba zdůraznit, že podle zákona č. 82/98 Sb. český stát odpovídá za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci nesprávným úředním postupem. Takovým postupem je nepochybně též úřední zveřejňování a šíření nepravdivých a nepřesných údajů o kterékoliv osobě. Musím tedy dále argumentovat tím, že v intencích navrženého zákona omezit osobní práva občanů, definovaných nikoliv už jen podle rasových - Židé, Romové a jiní -, náboženských - husité, muslimové - a jiných - čarodějnice, viz příklad z ministerstva - používaných hledisek, např. v encyklikách, v norimberských zákonech, v "kladivech na čarodějnice", ale i podle vykonstruovaných ideologických kritérií, a vyvolávat proti nim nepřátelské nálady je zakázáno.
Senát navrhuje, aby byly neomezeně zpřístupněny archiválie bývalé KSČ a dalších organizací založených na její ideologii, které ve své činnosti směřovaly k potlačení lidských práv a demokratického systému. Návrh vychází z fikce, že KSČ byla jako celek zločinná, viz § 1. Proto se jeho autoři a předkladatelé nenamáhají charakterizovat archivní dokumenty, které by mohly souviset s činností Státní bezpečnosti a jiných tzv. zločinných bezpečnostních složek. Závažnější je skutečnost, že se v návrhu neuvádí, který orgán má být oprávněn rozhodovat, které organizace mimo KSČ ve své činnosti směřovaly k potlačení lidských práv a demokratického systému a které z jejich archivních materiálů mohou být neomezeně zpřístupněny před uplynutím 30 let od jejich vzniku a bez souhlasu ředitele a vedoucího archivu. Jde o všech 28 členských organizací sdružených v Národní frontě? Nebo jde o společenské organizace, které působily mj. mimo platformu Národní fronty, nebo tvůrčí svazy, profesionální organizace, nebo jen o některé, a potom o které? Navržené ustanovení je ve zcela zásadním rozporu s ústavní zásadou, že stát se nesmí vázat na výlučnou ideologii, tedy ani na ideologii antikomunismu.
***