(12.30 hodin)
(pokračuje Filip)
V případech podle § 5 žádná rodinná omezení neplatí. V § 8 odst. 2 se stanoví, jaké údaje o své osobě musí žadatel uvést. Žádá-li o údaje a dokumenty o své osobě podle § 4 odst. 1, musí uvést, nikoliv doložit, mimo jiné své současné, popřípadě též předchozí státní občanství a trvalý pobyt na území ČR, pokud jej má nebo měl, rozumí se kdykoliv. Žádá-li jen o údaje podle § 5 písmeno b) a d), postačí uvést jméno, příjmení, datum narození a adresu. Z toho vyplývá, že požádat české ministerstvo vnitra, ministerstvo obrany nebo spravedlnosti o zpřístupnění dokumentu podle § 4 a 5 navrženého zákona může kterýkoliv - i nesvéprávný - cizinec nebo bezdomovec s adresou kdekoliv na zeměkouli. Opravdu originální. Protože není předepsán český jazyk, může žádat v jakémkoliv jazyce a bez překladu. Úřední ověření podpisu není v návrhu specifikováno, a proto se na něj vztahují obecné předpisy, např. ověření na českém konzulátu.
Tady bych si dovolil jednu malou poznámku. Na postup podle navrženého zákona, podle § 12, se nevztahuje totiž správní řád. Důvod by mě opravdu zajímal. Žádosti o vlastní osobě nemusí být vůbec odůvodněny. Odůvodnění se nevyžaduje ani v žádostech o sdělení, zda je v zachovaných informačních systémech evidován jím požadovaný svazek týkající se kterékoliv jiné osoby, podle § 5 písmeno a), a o zpřístupnění kádrových spisů, osobních karet příslušníků StB, obsažených v předpisech evidenčních podkladů Státní bezpečnosti vydaných tiskem a elektronicky, a to bez ohledu na to, zda se to týká jím uvedeného českého občana, cizince nebo bezdomovce. Oprávněný může také požádat o sdělení, zda jím označený český občan, nikoliv slovenský, který je cizincem, je evidován jako spolupracovník StB, a požádat o zpřístupnění kopie zachovaného svazku týkajícího se označeného českého občana, nebo dokumentu o jeho evidenci jako spolupracovníka StB. Omezení ohledně cizinců se nevztahuje na sdělení, že v informačních systémech dokumentů je evidován kýmkoliv požadovaný svazek s osobními údaji. Vycházím tak z porovnání § 5 písmeno a) s § 4 odst. 1 písmeno a).
Zpřístupnění dokumentů v navrženém rozsahu, § 4, 5, 6, 7, 8, uvítají zejména političtí rivalové, seriózní i bulvární novináři, podnikatelé všeho druhu, zahraniční advokáti, protože ti se budou jistě ucházet o náhradu škody, různé mafiánské skupiny, tzv. spravedliví mstitelé, ale zejména kverulanti apod.
Za šesté. I vláda ve svém odmítavém stanovisku poukázala na to, že dokumentace, která přešla do vlastnictví Slovenské republiky, může být využívána jen v souladu s právními předpisy Slovenské republiky a že dosud nebyla vyřešena otázka separace údajů o občanech Slovenské republiky. Myslím, že to je nesporné a nesporné je také, že dokumenty a údaje, které mají být zpřístupňovány a zveřejňovány, vznikly z působnosti československých státních orgánů a že nástupnické státy - Česká republika a Slovenská republika - jsou oprávněny disponovat jen s těmi částmi československých státních archivů, které se vztahují k jejich území a jejich obyvatelům.
Dovolte, abych zde odbočil a vyjádřil se k tomu podrobněji, protože to zde bylo zpochybňováno jak od předkladatele, tak od zpravodaje. Návrh novely totiž podstatně rozšiřuje okruh vykonavatelů praxe komunistického režimu při potlačování politických práv a svobod, mezi něž řadí jen bývalé příslušníky StB.
V bývalé Československé socialistické republice patřila do výlučné působnosti federace obrana státu. Orgánům federace příslušelo mimo jiné řízení Státní bezpečnosti v boji proti terorismu, spolupráce s Interpolem, ochrana státních hranic a ochrana zastupitelských úřadů. Vycházím z článku 7 ústavního zákona o československé federaci a zákona č. 384/1990 Sb. Státní bezpečnost jako složka Sboru národní bezpečnosti byla vytvořena zákonem č. 40/1974 Sb., o Sboru národní bezpečnosti, a zrušena, jak jsem uvedl, 15. 2. 1990 rozkazem ministra vnitra 16/1990, a to s výjimkou vojenské kontrarozvědky, která přešla do resortu obrany a zrušena nebyla, a rozvědky, která zůstala součástí federálního ministerstva vnitra.
Úkoly Státní bezpečnosti v působnosti federace plnily do 14. 2. 1992 na úrovni Federálního ministerstva vnitra hlavní správa rozvědky, hlavní správa kontrarozvědky pro boj s vnějším nepřítelem, hlavní správa vojenské kontrarozvědky, správa sledování, správa ochrany státních a ústavních činitelů a zpravodajské techniky, správa kontrarozvědky pro boj s vnitřním nepřítelem - o tu v podstatě v návrhu jde, na tu kdybyste se soustředili, tak to má výraznou logiku -, dále správa rozvědky pro ochranu ekonomiky - nevím, proč je pod tento zákon podřazena, znamená to, že přestáváme chránit ekonomické zájmy státu, opravdu nevím, proč je to tam. Dále správa kontrarozvědky v Bratislavě, tzv. dvanáctá správa, zvláštní správa třináctá šifrovací a radiokontrarozvědky, správa vyšetřování a správa pasů a víz, která řídila též krajské správy. Vojenskou část federálního ministerstva vnitra tvořila hlavní správa Pohraniční stráže a ochrana státních hranic. Ve výčtu vycházím mimo jiné i z nálezů Ústavního soudu 107/1996 Sb.
V senátním návrhu jsou vynechány správa pátá, devátá, dvanáctá, třináctá, správa vyšetřování. Naproti tomu jsou přidány federální správa Veřejné bezpečnosti, odbor vnitřní ochrany správy nápravné výchovy, který byl v působnosti národních republik. V důvodové zprávě se tato skutečnost nijak nevysvětluje.
Likvidací ČSFR zanikly ozbrojené síly a bezpečnostní sbory ČSFR i federální ministerstvo vnitra. Podle článku 7 ústavního zákona 541/1992 Sb., který přestal být ústavním zákonem, a to schválením zákona č. 4/1993 Sb. - a tedy není ústavní normou, upozorňuji na to - o dělení majetku, přešla spolu s majetkem bývalé ČSFR na Českou republiku a Slovenskou republiku též příslušná část archivu. Disponovat s těmito částmi archivu bývalé ČSFR, které vznikly na úrovni federace a které podle své povahy a na základě dvojstranné dohody připadly nástupním státům, opravňují jen tyto státy.
Kromě toho je třeba připomenout, že zákonem č. 169/1990 Sb. byly zřízeny tzv. občanské komise, které posuzovaly způsobnost příslušníků Státní bezpečnosti k výkonu služby Sboru národní bezpečnosti. Nezpůsobilí byli propuštěni, způsobilí byli nadále ponecháni ve Sboru národní bezpečnosti. Navržený senátní zákon tuto skutečnost zcela ignoruje, takže zpřístupňuje kádrové spisy příslušníků bezpečnostních složek, a to i těch, kteří prošli komisemi pro prověřování, nebo jak bych se slušně vyjádřil k občanským komisím.
To byla malá odbočka a myslím, že toto trochu v tom vládním stanovisku chybí. I otázka k navrhovatelům, proč je ten výčet takový.
Dovolte mi pokračovat ve svém odůvodnění. Každý stát je oprávněn regulovat práva a povinnosti jen vlastních občanů. Zejména občanskoprávní, rodinné i jiné pracovní vztahy s mezinárodním prvkem, jakož i právní postavení cizinců v oblasti osobních a majetkových práv jsou upraveny potom v zákoně č. 97/1963, o mezinárodním právu soukromém a procesním.
Navržená senátní novela patří do oblasti správního práva a správní řád se vztahuje jen na ty cizince, kteří se zdržují na území České republiky. Styk českých státních úřadů a jiných orgánů s úřady a orgány cizích států je upraven dosud platným vládním nařízením č. 31/1951 Sb., kdy přímý procesně právní vztah mezi cizinci, kteří nemají pobyt na území České republiky, a státními orgány České republiky dosud není upraven ani mezinárodními smlouvami, ani vnitrostátním právním předpisem. Doufám, že po tomto upozornění se ve druhém čtení ve správním řádu k tomuto nonsensu budeme moci vrátit - sám jsem na něj při čtení vládního návrhu zákona o správním řádu nepřišel.
***