(12.10 hodin)
Poslankyně Taťána Jirousová: Vážený pane místopředsedo, kolegyně a kolegové, nejprve budu mluvit o vládní předloze návrhu zákona o zdravotnických povoláních, sněmovní tisk 1061. Autoři měli těžký úkol, jak poslanci, tak vláda, protože nějak sjednotit kompetence a povinnosti zdravotnických pracovníků, kromě lékařů, lékárníků, stomatologů a dalších pracovníků s ukončeným magisterským studiem, je opravdu těžké. Jen tzv. zdravotní sestry dnes mohou být absolventkami čtyřleté střední zdravotnické školy, vyšší odborné školy nebo bakalářské. Ještě složitější situace je s rehabilitačními pracovníky. To je dřívější název, dnes se nazývají jinak - izoterapeuti, ergoterapeuti, ortopedicko-protetičtí pracovníci, technici apod. Ti mohou být absolventy nejméně pěti různých škol.
Zákon sám o sobě je velice obecný a nejsou v něm řešeny některé důležité problémy, např. činnost zdravotnických pracovníků se získanou odbornou způsobilostí. To je řešeno nepřehlednou a místy chybnou vyhláškou. Ta určuje i obory tzv. specializačního vzdělávání, označuje odbornost v jednotlivých specializačních oborech, u nelékařů určuje dosti přesně, jaké mají povinnosti a pracovní náplň. U lékařů tomu tak není. Zákonem jsou řešeny jen základní obory specializačního vzdělávání, ve vyhlášce pak obory specializačního vzdělávání lékařů navazující na nejméně dvouleté kmeny. Není přesně jasné, co to je, resp. není to definováno, chybí i počet let k získání této specializace. Vyhláškou jsou dále řešeny nástavbové specializační obory a obory pro funkční specializaci.
Je zrušena druhá atestace podle norem Evropské unie. Absolvování atestace v základních oborech, čtyřletých a šestiletých, a tříletá praxe opravňuje takového lékaře k vykonávání funkce primáře. Zubní lékaři, praktičtí stomatologové, opět stejně jako v poslaneckém návrhu nemusejí absolvovat atestaci, stačí jen praxe.
V návrhu zákona chybí v základních oborech rehabilitační lékařství a fyzikální medicína v rozporu s doporučením WHO.
Co považuji za klad v této předloze, je zrovnoprávnění dnešních zdravotních sester se specializací a příslušnou praxí s bakalářsky vzdělanými sestrami.
Dosti podrobně je v zákoně řešena atestační zkouška, nově jsou zavedena akreditovaná pracoviště, zařízení, kde probíhá praktické vzdělávání zdravotníků, jejich povinnosti, činnost akreditačních komisí apod.
Nově se ve vyhlášce objevuje optik a optometrista a také zubní technik.
Myslím si, že není správné důležitá ustanovení řešit vyhláškou, např. činnosti zdravotnických pracovníků způsobilých k výkonu povolání. A nejsou zde vyjmenována ani všechna povolání. Není řešeno prohlubování celoživotního studia.
Dále považuji za nutné, aby každému absolventovi lékařské fakulty bylo umožněno složit atestaci z příslušného oboru. Toto v předloze návrhu není splněno. Pokud mladý lékař nebude zaměstnán, nebude ani moci atestaci složit, resp. nebude se na ni moci připravovat, nebo si bude muset přípravu hradit.
Přijetím vládního návrhu zákona o způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání by došlo ke zhoršení kvality vzdělávání zdravotníků. Doporučuji tisk číslo 1001 vrátit vládě k přepracování, a pokud toto neprojde, prodloužit se souhlasem předkladatelů o 60 dní na projednávání ve výborech, což už předkladatel poslanec Cabrnoch tady říkal.
Nyní k tisku 1005, což je poslanecký návrh. Tady musím říci, že je nutné souhlasit s vládou, že podmínky pro výkon jednotlivých povolání jsou velmi rozdílně propracované, někde podrobně, někde vůbec.Velmi jednoduché je to zase u zubařů, tam stačí k výkonu samostatné činnosti absolvování studia bez atestace, s čímž nemohu souhlasit. Například u psychologů je třeba ještě pětileté studium. Nemyslím si, že je to špatné, protože mohou pokazit hodně, ale stomatologové také.
Specializační nástavbové studium není řešeno vůbec, nechává se na ministerstvu, a o specializačním vzdělávání k výkonu specializací není v zákoně také ani zmínka.
Společné centrum vzdělávání - tam vznikne nová instituce financovaná z rozpočtu státu jako jeho organizační složka, ale - jak říká vláda - se svými vlastními pravidly hospodaření. Ve vedení, správní a dozorčí radě bude zase dosti teplých místeček pro vládní a opoziční koaliční partnery.
Není zde řešena otázka středních zdravotnických kádrů. Není jasné, co budou dělat např. vysokoškolsky vzdělané sestry.
Další otázkou jsou ostatní pracovníci s vysokoškolským vzděláním v oborech zdravotnických povolání, to znamená technici, inženýři apod. Nejsem si jista, zda to nepovede k rozmělňování zdravotnictví a finančních prostředků.
Základní specializační obory jsou řešeny odlišně od vládních verzí a myslím, že to není dobře. Nechápu například, jaký rozdíl je ve specializaci pediatr a praktické lékařství pro děti a dorost. To bychom pak museli mít ambulantního chirurga a klinického chirurga, ambulantního internistu a klinického internistu apod.
Poslanecký návrh doporučuji zamítnout a v případě, že toto neprojde, přepracovat. Děkuji.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, paní poslankyně. Nyní uděluji slovo panu kolegovi Krejčímu, připraví se paní poslankyně Eva Fischerová, poté pan kolega Cabrnoch.
Poslanec Josef Krejčí: Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, kolegyně a kolegové. Námi projednávaný zákon o způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání a o dalším vzdělávání ve zdravotnictví souvisí s návrhem zákona o zdravotní péči, sněmovní tisk 1073, i se zákonem o zdravotnických zařízeních a jejich provozování, sněmovní tisk 1054. Předkládané návrhy zákonů upravují podmínky poskytování zdravotní péče. Zdravotní péči definují jako péči poskytovanou zdravotnickými pracovníky, kteří jsou v návrhu zákona o zdravotních pracovnících též přesně definováni - a to svým vzděláním.
Návrh ovšem počítá pouze s takzvanou západní neboli moderní či klasickou medicínou a umožňuje vzdělání pouze v oborech daných jejím rámcem. Návrhy tak de facto vylučují činnost a vzdělávání praktiků v oborech tzv. alternativní medicíny. Zatímco okolní svět směřuje v oblasti poskytování léčebné péče k pluralismu a demokracii, v České republice se na tomto poli objevuje snaha o jednostrannost a omezování výběru pacienta a činnosti praktika. Ve světě je běžná pluralita poskytování zdravotní péče, která je zpravidla formulována požadavkem dostupnosti jak péče moderní západní medicíny, tak i prostředků medicíny východní, ať se jedná o akupunkturu, masáže, fytoterapii, cvičení apod. Mnoho států tzv. západního světa již uznalo význam různých druhů orientální medicíny pro zdraví občanů a také její ekonomický přínos. Byly zveřejněny práce, které potvrzují například akupunkturu jako právoplatnou metodu, kterou mohou používat i vyškolení nelékaři.
***