(14.12 hodin)
Předseda PSP Václav Klaus: Ano. Jako další pan poslanec Cabrnoch.
Poslanec Milan Cabrnoch: Vážený pane předsedo, kolegyně a kolegové. Máme před sebou tisk 1073, vládní návrh zákona o zdravotní péči. Obsahem návrhu je - lépe řečeno měla by být - nová komplexní úprava poskytování zdravotní péče. Ve skutečnosti úprava nekomplexní, neúplná, soustřeďuje se pouze na některé problémy, které je v oblasti zdravotní péče potřeba řešit. Navrhovaná úprava není dostatečně provázána s ostatními právními předpisy platnými i navrhovanými, které upravují oblast zdravotnictví a související oblasti. Návrh zcela překvapivě nenahrazuje platný zákon o péči o zdraví lidu č. 20/1966 a autoři návrhu ponechávají z mně zcela jasných důvodů v platnosti například ustanovení § 56 tohoto zákona o zdraví lidu, podle kterého mají obce - cituji: usnadňovat zdravotnickým pracovníkům plnění jejich odpovědného poslání mimo jiné i tím, že - znovu cituji: zejména jsou povinni pečovat o zajištění jejich vhodného ubytování.
Návrh zákona je nepříliš zdařilý neúplným a místy kontroverzním popisem současného stavu s projekcí některých přání a nápadů, bez známky koncepčního přístupu. V případě propuštění tohoto návrhu do druhého čtení jsem přesvědčen, že bude následovat několik desítek, či spíše stovek pozměňovacích návrhů a výsledkem hlasování o nich nemůže být nic jiného než špatný zákon. V případě přijetí návrhu zákona tak, jak je předložen, by bezpochyby následovala celá řada nezbytných menších či větších novel, které by způsobovaly legislativní nejistotu občanů i poskytovatelů zdravotní péče.
Z tohoto důvodu se omezím na připojení se k návrhu na zamítnutí zákona v prvním čtení. Děkuji.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji panu poslanci Cabrnochovi a jako další je připraven pan poslanec David.
Poslanec Ivan David: Vážený pane předsedo, dámy a pánové. Na rozdíl od předřečníků pokládám tento návrh za přepracovatelný ve druhém čtení, nicméně jsem přesvědčen o tom, že má celou řadu dosti vážných nedostatků, zejména je to už samotná definice zdravotní péče, která potom připouští různé výklady, které potom nahrávají léčitelům tak, aby mohli pro veřejnost zcela chybně a účelově interpretovat své údajné ohrožení.
Dále je to celá oblast dispenzární péče, která je nesmírně důležitá a která byla v posledních letech velmi postižena rozpadem systému zdravotnických zařízení. Není zde řádně řešená, takže není zajištěno, že nemocní, kteří vyžadují dispenzární péči, skutečně najdou zdravotnické zařízení, které jim dispenzární péči poskytne.
Dále je to oblast forem zdravotní péče. Jednotlivé formy jsou nedostatečně definovány při použití velmi nejednoznačných pojmů, což může mít i velmi závažné praktické důsledky. Jinak nadále trvá situace, nebo by trvala situace i s přijetím tohoto zákona, že řada nemocných by jen těžko našla zdravotnické zařízení, které by bylo ochotno o ně pečovat. Tento zákon nezajišťuje pacientům, že najdou zdravotnické zařízení, které poskytuje péči, kterou potřebují, což je velmi závažné.
Pokud se jedná o léčitele, domnívám se, že asi nestojí za to se tady tím dlouze zabývat, ale pokud někdo myslí vážně názor, že by zdravotnický pracovník neměl postupovat podle posledních poznatků lékařské vědy, jak určuje zákon, pak nechápu, podle jakého kritéria by byla hodnocena jeho práce, a nechápu, jak by potom mohl být za svou práci odpovědný.
Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji. Táži se, kdo se další hlásí do rozpravy. Pan poslanec Kučera.
Poslanec Miloslav Kučera st.: Vážený pane předsedo, vážení členové vlády, vážené a milé kolegyně, vážení kolegové. Jestliže tady z úst představitelů čtyř z pěti parlamentních stran zaznělo, že dávají návrh na zamítnutí tohoto návrhu zákona, pak je celkem dopředu lehce odhadnutelné, jak asi zákon v hlasování dopadne. Přesto mi dovolte alespoň kratičkou poznámku, ke které mě více či méně vyprovokovala první diskutující k tomuto zákonu, tedy kolegyně, která diskutovala ještě před obědem. Vzpomněl jsem si při jejím vystoupení, kdy tolik horovala na téma lidových a jiných podobných léčitelů, na známou českou filmovou tetralogii o básnících, kteří různým způsobem přicházejí o iluze, a viděl jsem před námi známého herce Pavla Zedníčka v patřičném kostýmu s onou virgulí v ruce, jak jí točí směrem k pacientovi, mumlá nesrozumitelná latinská slovíčka a předstírá, že ho dokáže vyléčit i z té nejtěžší choroby. To je samozřejmě záležitost humorná a s jistou nadsázkou, ale myslím si, že je dobré si na tuto scénu z filmu vzpomenout, když tady tak hovoříme o tom, jak nebohým lidovým léčitelům znemožňujeme, aby poskytovali zdravotní péči pacientovi, který o to stojí.
Já jsem si vzpomněl na jinou historku, méně humornou, ale která mi z dětství zůstala dost vrytá v paměti. Jezdíval jsem k babičce do Podkrkonoší na prázdniny a tam o tři chalupy vedle bydlela jiná babička, která měla takové příznačné jméno - jmenovala se Kořínková - a ta mimo jiné chodívala po lukách a po lesích a sbírala nejen kořínky, ale také různé léčivé byliny, uměla z těch bylin dělat nejrůznější léčivé čaje, ba dokonce za pomoci vepřového a možná i jiného sádla a těchto bylin všelijaké masti, takže když si kdokoliv z nás rozbil koleno, ukopl palec nebo když si dědeček ublížil třeba při sekání, tak dokázala babička Kořínková nalézt tu správnou mastičku, případně správný čaj na průdušky.
***