(14.20 hodin)
(pokračuje Kučera st.)
Babičku Kořínkovou by ale nikdy nenapadlo, aby o sobě tvrdila, že je lékařka, ba dokonce ani to, že je léčitelka. Prostě byla to pro nás pro všechny babka kořenářka, tak jak ji známe z jiných českých klasických filmů, která uměla sousedovi, když si o to řekl, pomoci a spokojila se tu s lahvičkou něčeho dobrého, tu s kouskem něčeho od zabijačky, aniž by vyžadovala za tuto práci pomoc od Všeobecné zdravotní pojišťovny.
Jsem přesvědčen, že tento zákon, který máme před sebou, alespoň v té části, která se týká lidových léčitelů a podobných jiných babiček Kořínkových, přece nezabraňuje komukoli z nás, komukoli z občanů této země, aby navštívil patřičnou babičku, má-li k ní důvěru, aby navštívil patřičného léčitele, má-li k němu důvěru, a s rizikem sobě vlastním se s ním dohodl, zda se od něj chce nebo nechce nechat odpovídajícím způsobem léčit, avšak s tím jemným rozdílem, že to nebudeme vydávat za zdravotní péči garantovanou a zabezpečovanou státem a hrazenou prostřednictvím např. pojišťoven.
Říkám to proto, že mě trochu mrzelo, že třeba tato pasáž je uváděna jako důvod, pro který by měl být celý návrh zákona zamítnut. Rozumím některým námitkám jiných předřečníků, kteří na určitých faktických příkladech uvádějí, proč to či ono by si zasloužilo, aby v zákoně bylo lépe. Ale mělo-li by být důvodem k zamítnutí zákona opravdu jen to, že se takzvaným lidovým léčitelům takzvaně zabrání léčit, připadá mi to jako umělé vyvolávání zbytečných konfliktů a musel bych si vzpomenout na příhodu se známým malířem, který, aby se zbavil protivné umělecké kritiky, před vernisáží svých nových obrazů namaloval na každý obraz do rohu bílého pejska. Nikdo si nevšiml, co je na obraze, ale všichni si všimli bílého pejska, pokývali hlavou a říkali: Dobré, dobré, až na toho bílého pejska. A malíř šel, bílého pejska zamaloval, a obraz byl v pořádku.
Myslím si, že měli-li bychom touto cestou přistupovat ke zmíněnému zákonu, nepřistupujme k němu tak, jako kdybychom řekli "pacient má bolavý prst, pacient má bolavé koleno", místo abychom ho léčili, abychom léčili prst nebo koleno, raději ho zařízneme celého. Myslím si, že dá-li se ve druhém čtení odoperovat bolavý prst, dá-li se spravit bolavé koleno, nevidím důvod, proč by se kvůli tomu musel zamítat celý zákon.
Kolegyně, která dnes před polednem na toto téma hovořila, ovšem v tuto chvíli ve sněmovně není. Už je? Tak se omlouvám, neviděl jsem ji. Věřím, že si mé vystoupení ráda poslechla a že si o něm ještě v kuloárech můžeme popovídat. Děkuji vám za pozornost.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji panu poslanci Kučerovi staršímu. Děkuji mu za vysvětlení, že bývalá ministryně dopravy vaší strany byla léčitelkou. Já jsem to nevěděl, takže to je doplňková zpráva, která obohacuje.
Hlásí se ještě někdo další do rozpravy? Nehlásí-li se, rozpravu končím.
Chce pan ministr pronést závěrečné slovo? Budete mluvit dlouho, pane ministře? Já jen, jestli mám svolávat kolegy, aby šli hlasovat. Krátce, tak to je budu svolávat.
Ministr zdravotnictví ČR Bohumil Fišer: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, já si jen krátce všimnu některých vystoupení některých pánů poslanců a paní poslankyň.
Hovořilo se tu na téma léčitelé. Já bych se ještě jednou chtěl vrátit k tomu určitému problému. K nám na ministerstvo chodí celá řada stížností na lékaře a jiné zdravotnické pracovníky, kteří nedodržovali takový postup, jak se ho naučili ve škole, čili nepostupovali podle standardů. V takovémto případě je námi jmenována znalecká komise a ta, pokud dojde k závěru, že nepostupovali podle poznatků soudobé vědy či nepostupovali podle toho, co se učí ve škole, při tom poškodili zdraví pacienta, tak jsou dáni k trestnímu stíhání. Já si myslím, že je to tak správné, protože tím jsou pacienti chráněni před tím, aby zdravotničtí pracovníci nepostupovali jinak. Kdybychom jim umožnili v tomto zákoně režim alternativní medicíny, pak by, pokud správně nediagnostikují apendicitidu, zánět slepého střeva, jak se nesprávně lidově říká, pacient zemřel, tak by se mohli účinně bránit tím, že použili alternativní diagnostické metody a křivule jim neukázala, že pacient je takto nemocný.
Takže poznámka paní poslankyně Parkanové mě vedla k takové analytické úvaze nad tím, jestli bychom, jestli jsem jí alespoň částečně rozuměl, v případě silniční dopravy neměli omezovat svobodu občanů, kteří neabsolvovali autoškolu, a proto nezískali řidičský průkaz, tak že bychom neměli omezovat jejich svobodu, aby se také mohli zúčastnit dopravy, ale s tím rozdílem, že zatímco ti ostatní, ti, kteří už mají řidičák, musí jezdit podle dopravních předpisů, ti ostatní mohou jezdit, jak je napadne, protože školení neabsolvovali, nemůžeme tedy proto po nich chtít, aby uměli to, co se ve škole nenaučili, protože alternativní medicína, to neznamená nic jiného než alternativní k tomu, co se zdravotničtí pracovníci naučili v příslušné škole.
Já bych si nyní všiml poznámky nebo příspěvku pana poslance Krásy. Tomu jsem výborně rozuměl. Řekl, že jsou tam některé věci, které se mohou řešit ve druhém čtení. A prakticky všechno, co tu bylo věcně namítnuto, se dá řešit diskusí ve druhém čtení, protože přece jen je Poslanecká sněmovna na to, aby určovala, jaké budou zákony. Poslanci mají odpovědnost. Ale říká, má zásadní připomínku k tomu, že koncepce zákona není tím, co si on představuje. Já si myslím, že o to tady přesně jde. Celá oblast zdravotní péče je pokryta zákony. Pokoušeli jsme se dostat dále, učinit náš návrh lepší, vhodnější pro občany naší země v této oblasti.
Ti poslanci, kteří se domnívají, že dosavadní právní úprava je správnější než to, co navrhujeme, budou hlasovat pro zamítnutí tohoto zákona a tomu já celkem velmi dobře rozumím. Ale byl bych velmi nerad, abychom říkali, že je to proto, že tento zákon není legislativně provázaný a že je špatný. Zákon na ministerstvu jen vznikal, na našich příslušných odděleních, vyjadřovala se k tomu řada lidí a výsledkem potom bylo, že to dostaly komise Legislativní rady vlády, které velmi podrobně zkoumaly právě provázanost s jinými zákony. My jsme ve svém vládním návrhu vyhověli všem připomínkám. A proto jako poslední, protože jsem panu předsedovi slíbil, že nebudu mluvit déle než tři minuty, bych si ještě všiml připomínky paní poslankyně Jirousové. Zákon jsme s našimi poslanci četli prakticky řádek po řádku a nenašli jsme tam nic o přímé finanční úhradě. Domníváme se, že to je řešeno zákonem 48, to znamená, že my, členové sociálně demokratické strany, nesouhlasíme a nepočítáme s žádnou finanční úhradou. Jsem přesvědčen o tom, že nic takového není také v našem zákoně.
Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Václav Klaus: Pane ministře, já jsem vám přál závěrečné slovo.
Táži se paní zpravodajky, zda chce vystoupit.
Poslankyně Milada Emmerová: Vážený pane předsedo, vážení přítomní, nechci tady diskutovat již diskutované.
***