(15.00 hodin)
(pokračuje Fischerová)
Je to pro mne otázka nejen etického přístupu. Je to pro mne otázka i mého svědomí. Jde například o odběry rohovek, kostních tkání, kardiovaskulárních a mozkových tkání, kloubů a různých dalších. V tomto případě nejde o nebezpečí z prodlení jako v případě životně důležitých orgánů a etický přístup bychom proto neměli obcházet. Tyto odběrové aktivity tkání představují například u nejmenované oční banky v České republice roční výnos zhruba 13 milionů korun, přičemž polovina našim občanům odebraných rohovek bez jejich souhlasu byla vyvezena do zahraničí. Nejmenovaná okresní nemocnice v České republice - bohužel předpokládám, že není jediná - předává odebrané lidské tkáně nejmenované obchodní společnosti za finanční úhradu. V České republice existuje ověřitelný zájem podnikatelského záměru vyvážet do zahraničí lidská kolena. Odříznutá nad kolenem a pod kolenem k využití pro německého výrobce endoskopické techniky.
O tomto jsem zde hovořila již při projednávání novely trestního zákona předkládané kolegou Janečkem a posléze vládním návrhem. Získali jsme tehdy podporu celkem deseti hlasů, a to i za výrazné podpory ministra Motejla.
Příklady, o nichž jsem hovořila, dámy a pánové, mohu doložit. Jsem přesvědčena, že postrádají odpovídající etické přístupy i úctu k mrtvým. Jsou bohužel - opakuji - doložitelné a myslím, že nejsou jediné. To jsou důvody, které mě vedou k závěru o nutnosti odlišného přístupu k odběru na jedné straně u tkání a na druhé straně u život zachraňujících orgánů.
Oblast úpravy podmínek pro mezinárodní spolupráci považuji v předloženém návrhu zákona rovněž za nedořešenou i ve vztahu k našim platným právním předpisům. V oblasti transplantací nepovažuji za únosné, aby jednotlivé nemocnice bez souhlasu Ministerstva zdravotnictví České republiky uzavíraly jakékoliv smlouvy a dohody ve vztahu k výměně tkání a orgánů. Podmínky mezinárodní spolupráce v oblasti transplantační medicíny je nutné dostatečně vymezit zákonem. Právě proto tento zákon potřebujeme.
V předloženém návrhu je jistě několik dalších problémových okruhů. Z řečeného již asi jasně vyplynulo, že předložený návrh není ideální ani vyčerpávající. Asi ani nemůže být. Za podstatný princip našeho přístupu k této právní normě považuji především ochranu práv lidské osobnosti. Tento princip by měl převažovat nad všemi ostatními zájmy, které se do tohoto zákona promítají.
Podobně, jako je v průběhu celého léčebného transplantačního procesu ctěna zásada oddělených lékařských týmů při stanovení mozkové smrti a provedení samotného odběru a transplantace, měla být při přípravě této normy použita stejná zásada, a to že do vymezení právního rámce stanovení mozkové smrti by neměli zasahovat lékaři, kteří jsou zájmově spjati s výkonem transplantace jako takové. Podle mých informací o průběhu diskusí ohledně postupu při stanovení mozkové smrti se v zahraničí účastnili na řešení za lékařskou veřejnost především neurologové, anesteziologové a eventuálně radiodiagnostici. Jinak šlo o záležitost, kde převažovalo zastoupení právníků, sociologů, filozofů, tedy představitelů společenských vědních oborů. Nešlo o zástupce transplantologické komunity, která je ve střetu zájmů.
Dámy a pánové, přes to všechno, co jsem zde musela říci, předpokládám, že se nám společným úsilím a bez politických přístupů podaří zákon odpovědně projednat a ve vzájemné shodě s ohledem na prospěch nemocných náležitě i upravit. Děkuji vám za pozornost.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji paní poslankyni Fischerové. Jako druhý je přihlášen pan poslanec Janeček, připraví se poslanec Chytka.
Poslanec Josef Janeček: Vážení kolegové a kolegyně, citlivost tohoto návrhu zákona vychází z jednoho momentu, o kterém se zde zmínil pan ministr. Je to konstrukce, která hovoří o takzvaném předpokládaném souhlasu. Znamená to tedy, že je to Poslanecká sněmovna, resp. Parlament, který, pokud tuto konstrukci přijme, bude garantovat občanům tohoto státu naprosto bezchybnou proceduru při stanovení a při procesu smrti mozku jedince. Tuto zvláštní ochranu si dárce zaslouží zvláště proto, protože je to on, který tím, že neodmítl státi se dárcem, vlastně souhlasí s tím, aby dárcem byl. Musí mít naprostou jistotu o tom, že dříve, než se dárcem stal, bylo uděláno naprosto vše pro to, aby jeho život byl zachráněn. Proto je tak nezbytné a v Evropě obvyklé, že jsou striktně odděleny týmy, které se o dárce starají, a týmy transplantační.
To, co například tento návrh neřeší, je postavení koordinátora transplantačního týmu, který by podle tohoto návrhu zákona mohl klidně být součástí obou dvou týmů. Proto je nezbytné tuto věc jednoznačně popsat a koordinátora zařadit mezi tým transplantační.
Druhá oblast, která je velmi důležitá - je to také o úctě k dárci - je forma toho, jak se popíše to, jakým způsobem byla smrt mozku stanovena. Domnívám se, že není možné přistoupit na prostou formu zápisu, která by mohla vyústit v jedno lakonické konstatování, že u pacienta byla prokázána smrt mozku. Domnívám se, že je potřeba použít německý vzor, tj. protokol o smrti mozku, ve kterém budou zaznamenána všechna vyšetření a jejich výsledek, tak aby takovýto výsledek byl jasně zdokumentován a podepsán příslušnými odborníky.
Protože je to věc velmi odborná a náročná, dovolil jsem si obrátit se na několik odborných společností s tím, aby mi řekly, na jaké úrovni jsou vlastně ony prováděcí předpisy. Protože jsme někdy v pokušení se domnívat, že transplantační zákon mají připravovat transplantologové, i když tomu tak není, oni to nejsou a nesmějí být ti, kteří stanoví smrt mozku, ale jsou to neurologové, neurochirurgové a intenzivisté. V případě angiografických nebo rentgenologických zobrazovacích metod jsou to rentgenologové.
Nyní přečtu jejich názor na některé metody, které by se měly používat podle připravovaného zákona. Intrakraniální dopplerovská sonografie - jde o metodu významně subjektivní, dependentní, která neposkytuje naprosto exaktní dokumentaci. Kompetenci k provádění tohoto vyšetření nelze u tak celospolečensky citlivé problematiky vyhláškou vágně delegovat na citace lékaře, který má dostatečnou zkušenost s touto metodikou. Vyšetření by do seznamu doplňkových vyšetření k průkazu zástavy mozkového oběhu mohlo být zahrnuto zřejmě až tehdy, pokud by byla způsobilost podmíněna nabytím statutu obdobného statutu funkční licence. Společnost se nedomnívá, že je nutné za každých okolností kopírovat zahraniční postupy. Je si vědoma toho, že i tato metoda je například v Německu používána k průkazu mozkové smrti od roku 1991. Rozšíření a klinické zkušenosti s metodou u nás jsou však nižší a jejich používání může být zdrojem stížností s možnými forenzními dopady.
K další metodě říká: Použití spirálního CT vyšetření mozku - použití metody je opět převzato ze zahraničního materiálu. Tyto materiály se vesměs opírají o jediné významnější sdělení francouzských autorů z roku 1998.
***