(11.20 hodin)
(pokračuje Rozehnal)
Je mnohdy bolestivé oprostit se od zaběhnutých socialistických zákonů a definic a naučit se opět vnímat právo a přirozený běh věcí a vrátit je do správného směru.
Konstatuji, že projednávaný zákon nemůže z důvodů, které jsem uvedl, platit po našem vstupu do EU, přestože je předkládán jako zákon harmonizační. Došel jsem k přesvědčení, že nový zákon o památkové péči a i další zákony s ním související by neměla již tato vláda předkládat a sněmovna projednávat, protože vytvářet zákony na krátkou dobu a posléze je novelizovat je nesmyslné, a pokud jsme vydrželi se zákonem o památkové péči již čtrnáctý rok, tak to už do voleb vydržíme a příští vláda a budoucí ministr kultury snad uchopí tento problém jiným, doufám přijatelným způsobem.
Na závěr ještě jednu výhradu naprosto jiného typu. V § 2 odst. 1 tohoto návrhu zákona je uvedeno: Tento zákon se vztahuje na kulturní statky uvedené v právních předpisech Evropských společenství. A pod čarou je následně uveden odkaz na příslušná evropská nařízení. Domnívám se, že tato nařízení nejsou součástí českého práva, nejsou součástí tohoto zákona, nejsou nikde publikována. Neznám podobný příklad, kdy je v našem zákoně odkaz na něco nedostupného. Nedovedu si představit, že bude časem schválen zákon, který nějakým rozsáhlým způsobem řekne, tato a tato nařízení Evropské unie jsou ke dni vstupu České republiky součástí našeho právního řádu, ale to mně v tomto případě chybí. Pokud by ve Sbírce vyšel tento zákon, bylo by asi pro všechny překvapením, o čem vlastně je.
Doufám, že ctěná sněmovna vnímá, že mé stanovisko a výhrady k tomuto zákonu jsou vedeny z pozice ryze odborné, a nikoliv ideologické nebo snad lobbistické, protože mám galerii, jedenáct let se zabývám výstavní činností a obchodem s uměním. V podrobné debatě navrhnu, aby tento návrh byl zamítnut v prvém čtení. Děkuji vám.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Zazněl návrh na zamítnutí, jestli tomu správně rozumím. Dobře. Děkuji. Kdo se další hlásí do rozpravy? Pan kolega Talíř.
Poslanec Jaromír Talíř: Já se pokusím být poněkud stručnější. Chci připomenout sněmovně, že kulturní výbor ve druhém čtení projednával novelu zákona 71/1994 Sb., která hovoří o vývozu předmětů kulturní hodnoty z území České republiky. Tento zákon hovoří o vývozu kulturních statků, což je širší pojem, ze zemí Evropského společenství. Rozumím výhradám, které tady pan kolega Rozehnal přednesl, ale jsem přesvědčen, že tyto dva zákony spolu souvisí a že bychom měli je projednat v určitém souvztažném jednání a potom rozhodnout, zda je tato norma, která nám byla předložena, nadbytečná, nebo zda se s ní vypořádáme v rámci projednávání novely zákona č. 71.
Já bych v této chvíli doporučil sněmovně propustit tento zákon do druhého čtení, přikázat ho - jak jistě bude přikázán - kulturnímu výboru a ve druhém čtení rozhodnout o jeho dalším osudu.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji. Kdo se další hlásí do rozpravy? Pan kolega Benda.
Poslanec Marek Benda: Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, já bych chtěl kromě toho, aby byl zákon přikázán, pokud bude přikázán, výboru kulturnímu, tak si myslím, že by měl být přikázán zároveň výboru ústavně právnímu. Evropské integraci možná také.
Ale já si myslím, že tady je velká komplikace s oním paragrafem 2, který mluví, a řekl bych, že to je poprvé v českém právním řádu, že tento zákon se vztahuje na kulturní statky uvedené v právních předpisech Evropských společenství. To je výrazný posun, ke kterému dochází. Normálně jsme doposud vždy věci, které jsme chtěli, aby platily pro občany této země, do zákonů této země psali. Teď dochází poprvé k tomu, že se odvoláváme na nějaké nařízení, které dokonce není v této chvíli a možná bude k účinnosti zákona, ale to samozřejmě nikdo z nás neví, není v této chvíli ani v oficiálním překladu nikde k dispozici. Existuje pouze neoficiální převedení a myslím, že to je na vážnou diskusi, zda můžeme touto cestou nadále pokračovat, či zda občané této země se mohou řídit jenom tím, co je tady oficiálně publikováno, a ne nějakými předpisy, které nás nejenže v tuto chvíli nevážou, ale nejsou ani k dispozici. Já se obávám, že nepořádek, který děláme v právním řádu, už je tak velmi značný a že jednou ze základních zásad by mělo být, že chceme-li, aby se občané něčím řídili, musejí mít možnost zjistit, čím se vlastně mají řídit, a musejí mít tuto možnost v českém jazyce. To bych řekl, že musí být základní požadavek suverénního státu.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji panu poslanci Bendovi za velmi důležitou připomínku. Pan poslanec Pleva.
Poslanec Petr Pleva: Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, jenom krátkou poznámku si dovolím přičinit. Je pravda, že tento zákon v podstatě jenom říká, že vyváží-li se něco z Evropské unie mimo Evropskou unii, potřebuje to pouze jedno razítko navíc. Je pravda, že to je v souladu s evropskými směrnicemi. Také je pravda, že zákony, na které se odkazuje, nejsou dostatečně kompatibilní s právem EU. Také je pravda, že když se domluvíme na jejich jiném znění, v podstatě se jenom změní odkaz pod čarou. Není kvůli tomu potřeba novelizovat zákon. Ale co je nejdůležitější, to je to, co zde zaznělo z úst pana kolegy Bendy. Máme učinit závaznou právní normu, která není součástí tohoto tisku a která neexistuje v oficiálním překladu. To si myslím, že je vážná námitka. A protože tento zákon, jeho účinnost je dnem přistoupení ke smlouvě o Evropské unii, pak si myslím, že se nic nestane, když tento zákon teď nebude přijat a bude předložen až tehdy, pokud nám bude doručen nějaký oficiální překlad.
Proto já si dovolím dát ještě jeden návrh, a to návrh vrátit vládě k dopracování.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji. Kdo se další hlásí do rozpravy? Nikdo. Rozpravu tedy končím. Dávám možnost vystoupit se závěrečným slovem nejprve panu ministrovi.
Ministr kultury ČR Pavel Dostál: Já bych k diskusi jen řekl, že základním argumentem je to, co pan poslanec Pleva používá jako protiargument, že tento zákon bude platit při přistoupení České republiky do Evropské unie, a z toho se samozřejmě vyvozují i další souvislosti s jinými zákony, které tady byly citovány.
Pokud se týká připomínek pana poslance Aleše Rozehnala, tak se obávám, že některá jeho argumentace se netýká vůbec tohoto zákona, neboť tento zákon nestanovuje režim, za kterého se ten či onen předmět prohlašuje za předmět kulturní potřeby, národní kulturní památku. O tom tento předpis naprosto není.
Druhý argument, který je velice důležitý. Tento předpis neukládá České republice v oblasti vývozu kulturních památek mimo celní hranice Evropské unie žádné povinnosti. Tento návrh zákona dává České republice stejná práva, jako mají ostatní země Evropské unie. Jinými slovy, že bez souhlasu příslušného orgánu České republiky celní orgány Evropské unie nesmějí pustit kulturní předměty, které jsou součástí přílohy, za hranice Evropské unie. Já nevím, proč tady pan poslanec Rozehnal vystupuje v této souvislosti tak, jak vystupuje, to je, že zde poukazuje na jisté povinnosti.
Pokud se týká jeho argumentace o evropském právu, pak bych chtěl jen zdůraznit, že tento zákon vychází z nařízení EHS, a jak řekl pan zpravodaj, z čísla 3911 z roku 1992, tak pokud tento zákon je v rozporu s evropským právem, pak by pan poslanec Rozehnal musel nahlas říci, že v rozporu s evropským právem je také příslušná směrnice, a to jistě nemyslí vážně.
***