(15.40 hodin)
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji. Prosím pana zpravodaje pro první čtení poslance Bílého.
Poslanec Jiří Bílý: Vážený pane předsedo, vážení členové vlády, dovolte, abych se vyjádřil k poslaneckému návrhu ohledně Ústavy České republiky.
Předkladatelé navrhují v zásadě dvě změny, a to trestní stíhání a přímou volbu prezidenta. Myslím si, že trestní stíhání, tak jak navrhují předkladatelé, mně osobně se nezdá, protože ctihodná sněmovna má přece možnost rozhodnout, zda vydá, nebo nevydá poslance k trestnímu stíhání. Za celou dobu jsem neslyšel, že by sněmovna využila toto právo ve prospěch obviněného. Myslím, že vždy rozhodla. Máme zde zastupitelskou demokracii a sněmovna má to právo o tom rozhodnout. Myslím, že nezklamala, a proto myslím, že by toto právo nemělo být ubráno.
Druhá věc, ohledně přímé volby pana prezidenta. Máme zde od vzniku České republiky po federaci a po český stát zastupitelskou demokracii. Funguje to dobře s volbou prezidenta, tak jak říká ústava, a vlastně tím způsobem jsme se dostali až na práh vstupu do Evropské unie. Nevím, proč bychom měli teď měnit tento styl, protože tím pádem bychom potom museli změnit všechno, tzn. přímou volbu starosty, volbu hejtmanů, parlamentu, prezidenta. Myslím si, že co nám funguje, bychom neměli měnit. A ani to nejsou, podle mne, výhrady Evropské unie.
Za další k přímé volbě prezidenta. Určitě by se nám prodražila, stálo by to více peněz. Vím, že to třeba není argument, ale máme určitou tradici v Evropě, náš stát, tak by se neměla měnit. Proto si dovolím, pane předsedo, přihlásit se do podrobné rozpravy, kde navrhnu zamítnutí tohoto zákona.
Děkuji.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji, otevírám obecnou rozpravu, do které se jako první hlásí pan poslanec Filip.
Poslanec Vojtěch Filip: Děkuji. Vážený pane předsedo, vážení členové vlády, dámy a pánové, dovolte mi, abych se několika slovy zastavil u návrhu kolegů Cyrila Svobody a Karla Kühnla a dalších na změnu Ústavy České republiky a ustanovení o imunitě poslanců, senátorů a soudců Ústavního soudu.
Vím, že principem návrhu není onen první bod k imunitě poslanců, i když ten mi připadá jako skutečně populistický evergreen v této sněmovně, kdy ti, kteří vědí přesně, o co jde, tvrdí, že imunita není nebo je, a ptají se, jak je možné ji omezit. Samotnou podstatou je změna, která je ve volbě prezidenta republiky, a pan kolega Cyril Svoboda se k tomu také vyjádřil. Podle mého názoru populismus návrhu má spíše zamaskovat skutečnou aktuální potřebu ústavní změny a ta by se týkala záruk suverenity a bezpečnosti České republiky, vymezení jejího státního majetku nutného k zabezpečování potřeb celé společnosti, otázek veřejného zájmu, případně ekonomického zabezpečení sociálních a kulturních práv.
Česká republika by měla být trochu věrná svým tradicím československé státnosti a chtěl bych připomenout § 24 ústavní listiny, ústavního zákona 121/1920 Sb., případně i § 45 ústavního zákona č. 150/1948 Sb., kdy Československá republika, resp. Česká republika, zakotvila, že v případě odepření souhlasu s trestním stíháním poslance a senátora nebo soudce Ústavního soudu je trestní stíhání navždy vyloučeno. To, co navrhují páni kolegové, znamená, že když tady ve sněmovně urazím premiéra české vlády, že po skončení mandátu se budu zpovídat z urážky veřejného činitele. Ptám se tedy, na jak dlouho je právo mluvit v této sněmovně beztrestné.
Navrhovaná změna přerušení trestního řízení a stavění promlčení by postavila uvedené ústavní činitele na roveň pachatelů, kteří se vyhýbají trestnímu stíhání útěkem do ciziny - to zná § 67 odst. 2 trestního zákona - a které popřípadě hledá Interpol. Rozhodování Poslanecké sněmovny nebo Senátu o odepření souhlasu s trestním stíháním by v takovém případě ostatně bylo zcela zbytečné, ale k tomu se už vyjádřil i zpravodaj. Stačilo by totiž výslovné ustanovení ústavy o tom, že doba výkonu mandátu poslance nebo senátora a funkce soudce Ústavního soudu je zákonnou překážkou jejich postavení před soud a nezapočítává se do promlčecí doby. Z toho také vyvozuji, že skutečným účelem je opravdu stanovení přímé volby prezidenta. Podotýkám, že rovněž nepřímá volba prezidenta republiky patří k tradicím československé, a tím také české ústavnosti.
Odůvodnění návrhu považuji za poměrně povrchní a neodpovídá požadavkům jednacího řádu sněmovny, a neodpovídá tomuto jednacímu řádu ani zdůvodnění, které provedl pan předkladatel. Navíc podle mého soudu odhalil onu samotnou podstatu tohoto návrhu, který vychází jen z jakéhosi průzkumu veřejného mínění. A já nijak průzkum veřejného mínění nepodceňuji, ale nemohu ho ani přeceňovat.
Navržené ustanovení čl. 58 odst. 1, podávání návrhů na kandidáty, je navíc nesrozumitelné. A aby se vyloučilo nedorozumění, pokud jde o zákaz volby téže osoby prezidentem republiky více než dvakrát za sebou, bylo by třeba v čl. 57 odst. 2 doplnit větu, že toto ustanovení se vztahuje též na kandidáta, který byl dvakrát za sebou zvolen prezidentem republiky podle dosavadní ústavní úpravy. Ale to pravděpodobně není smyslem tohoto návrhu.
V čem považuji samotný návrh a odůvodnění za chybné? Prezident republiky, který je volen všemi občany, se ještě nemůže stát prezidentem všech občanů. Nezáleží to na způsobu volby, ale na způsobu jednání, chování se k občanské společnosti, chování se k občanům tohoto státu. Pokud prezident nechce vykonávat funkci hlavy státu pro všechny občany, nemůže se stát prezidentem všech jen tím, že byl volen v přímé volbě. Navíc, a myslím si, že to je kouzlo nechtěného, pan předkladatel při odůvodnění zcela jasně ukázal, že nerozumí postavení ústavních institucí České republiky. Přímá volba prezidenta by totiž narušila postavení Poslanecké sněmovny a Senátu.
Tyto dvě komory jako dvě komory různých volitelů se scházejí na společné schůzi v podstatě jen velmi výjimečně. Souhlasné rozhodování těchto dvou komor je vyžadováno také zcela výjimečně.
***