(16.40 hodin)
(pokračuje Filip)
Jestliže se rozhodneme pro ústavní změnu, musíme chtěj nechtěj se postavit čelem k tomu, v jakém postavení budou jednotlivé ústavní instituce. Jestliže nechceme změnit postavení jednotlivých institucí, tak také nemůžeme populisticky narovnat něco, co podle mého soudu není ani možné v této chvíli prosadit. Věděli předkladatelé stoprocentně, že při projednávání jak ústavní komise v Senátu, tak při jednání u místopředsedy vlády Rychetského se tato věc uzavřela tím, že bude řešena po analýze deseti let fungování českého ústavního systému. Myslím si, že to by bylo poctivé.
Jinak děkuji panu ministru kultury, který mi sem dal jeden podnět, velmi zajímavý. Já si ho dovolím ocitovat, i když on ho připsal Klementu Gottwaldovi. Ale citát, který mi sem předložil - a já si ho dovolím ctěné sněmovně říci, protože jsem se přece jen na půl vteřiny zarazil - zní: "Kdo chce zapalovat, musí hořet." Jeho autorem je samozřejmě Maxim Gorkij.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji, pane předsedo. Hovořit bude zpravodaj pan poslanec Jiří Bílý.
Poslanec Jiří Bílý: Pane předsedající, dovolil bych si, jak jsem řekl ve své zpravodajské zprávě, zopakovat, že budu navrhovat zamítnutí. Ještě to odůvodním tím, že jsem nezaznamenal od občanů České republiky žádný zájem, žádné dotazy, žádné návrhy k této přímé volbě prezidenta. Jak už jsem avizoval ve své zprávě, způsob volby, který máme v našem politickém zřízení, vyhovuje plně našem státu.
Proto opakuji - navrhuji zamítnout v prvém čtení. Děkuji.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji, pane poslanče. Nyní se hlásí pan poslanec Walter Bartoš.
Poslanec Walter Bartoš: Vážený pane předsedající, vážená vládo, dámy a pánové, poruším tradici, neboť v této sněmovně vždy mluvím pouze ke školství, a pokusím se zafušovat do řemesla ústavně právním odborníkům. Řeknu pro odlehčení svůj jakýsi malý historický exkurs.
Chtěl bych říci, že kolegové, kteří předkládají návrh tohoto zákona, se deklarují jako konzervativní politikové. Jeden ze znaků konzervatismu je to, že není ochoten k přílišným změnám a revolučním překotným převratům, že se snaží ponechat to, co dlouhá období funguje a existuje.
Chtěl bych říci, že kolegové, pokud jsou konzervativní a znají historii českého státu, určitě vědí, že přímá volba hlavy státu v tomto státě neexistovala. Nepůjdu pouze do období první republiky, ale dostanu se až do období tzv. raného středověku, do období, kdy vlastně existovala knížata, která byla volena českou šlechtou. Uvedu další příklady - Přemyslovci. V roce 1310 vybrala česká šlechta Jana Lucemburského za krále. V roce 1436 dokonce česká šlechta plus města vybrala Zikmunda Lucemburského za krále. V roce 1526 existoval spor, jestli se král bude volit, nebo získá titul dědičně - to byl Ferdinand I. Habsburský. Chtěl bych říci, že opět zvítězila nepřímá volba hlavy státu, čili nastoupil na základě volby v roce 1526. V roce 1619 čeští stavové zvolili Fridricha Falckého českým králem atd. Tedy tato tradice je velmi dlouhá a bylo by dobré v ní pokračovat a neměnit něco, co se osvědčilo.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji vám, pane poslanče. Táži se, kdo se dále hlásí do obecné rozpravy. Pan kolega Zdeněk Koudelka.
Poslanec Zdeněk Koudelka: Vážený pane předsedající, vážená sněmovno, dovolím si jen několik reakcí k tomu, co zde zaznělo. Samozřejmě budu hovořit ze svého postavení, jak vnímám tuto otázku.
Já jsem vždy stál na stanovisku podpory přímé volby hlavy státu i u nás. Souhlasím s odpůrci, že přímá volba prezidenta nezvýší štěstí našich občanů, nevyřeší žádný konkrétní problém. Na druhé straně žádný konkrétní problém našich občanů ovšem nevyřeší ani nepřímá volba. Je to spíše pozice názorů, pozice na to, jestli se domníváme, že naši občané mají tolik schopností, aby kromě vrcholných zákonodárných orgánů si sami sobě zvolili i hlavu státu.
Jestliže hovoříme o tom, že s přímou volbou prezidenta by měla být spojena i celková změna ústavy a změněno postavení jiných státních orgánů, např. Senátu, musím říci, že je to možnost, nikoli však nutnost. V jiných státech, kde byla zavedena přímá volba prezidenta, se to nijak nevázalo na změnu ústavních institucí. Velká změna ve Francii, která se stala v roce 1958 zavedením poloprezidentského systému, změnila výrazně ústavní instituce, ale ještě nezavedla přímou volbu prezidenta. De Gaulle byl poprvé volen přímo, občany, teprve až při své druhé prezidentské volbě v šedesátých letech, kdy prosadil přímou volbu, bez toho ovšem, že by jakkoli měnil vztah ústavních institucí.
Je pravdou, že přímá volba u nás neexistovala, jak řekl předřečník. Je ovšem také pravdou, že dříve u nás neexistovala ani přímá volba poslanců. Prostě ve středověku existoval sněm, který nebyl volen. To však přece nemůže být oporou naší argumentace, proč určitou změnu odmítnout.
Jestliže zde bylo hovořeno o tom, že občas byl v naší historii volen král, jako důkaz toho, že si máme zachovat nepřímo voleného prezidenta, chtěl bych podotknout jen to, že král byl u nás volen tehdy, když vymřela dynastie. To byl případ jak Ferdinanda I., který nastupoval po vymření Jagellonců, tak i Jindřicha Korutanského, později Jana Lucemburského, kteří nastupovali po vymření Přemyslovců.
Nicméně i kdybychom dnes měli stabilní konstituční monarchii se starou vládnoucí rodinou, je zcela legitimní hovořit o změně postavení hlavy státu z hlediska jeho ustavování stejně tak, jak o tom koneckonců v relativně nedávné době rozhodovali Australané, když řešili to, jestli vymění svoji královnu za prezidenta, či nikoliv.
Zde bych chtěl právě poukázat na jednu věc. V těch státech, kde je nepřímá volba, se při každé větší ústavní změně, ale nejen v přímé vazbě na ústavní změnu, stále objevují diskuse, jestli nezavést přímou volbu prezidenta proto, že nepřímá volba prezidenta v republice není ideální, ale v těch státech, kde již přímá volba prezidenta funguje, nevystoupila žádná relevantní síla s tím, že by chtěla zvrátit dějinný vývoj a řekla - přímá volba se neosvědčila, změňme ji znovu na nepřímou. Tomu tak nikdy nebylo.
Děkuji.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji, pane poslanče. Kdo se dále hlásí? Pan poslanec Vilém Holáň.
Poslanec Vilém Holáň: Vážení kolegové a kolegyně, mám jenom drobnou poznámku. Cílem je zvolit dobrého prezidenta, cílem je to učinit efektivně. Je vidět, že jsou možné obojí cesty, možná že jsou i rovnocenné. Jedna cesta přímá, druhá cesta nepřímá.
Poslouchám pečlivě všechny argumenty. Slyším mnoho argumentů pro přímou volbu, mnoho argumentu pro volbu nepřímou. Zdá se, že některé z argumentů jsou i nesouměřitelné, že se těžko porovnávají. Nicméně z toho všeho vychází jeden politický závěr. Jsou poslanci, kteří jsou připraveni se vzdát přímé volby a předat ji lidem, jsou poslanci, kteří nejsou připraveni toto učinit. Hlasování pak ukáže, kde se nacházejí.
Děkuji.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji, pane poslanče. Ještě se hlásí předseda poslaneckého klubu Vojtěch Filip.
Poslanec Vojtěch Filip: Děkuji, pane předsedající. Myslím, že nebylo příliš šťastné to, co říkal pan kolega Holáň. Jsem ochoten se vzdát samozřejmě svého práva volit prezidenta. Budu ho volit nikoli jako poslanec, ale jako občan.
***