(9.20 hodin)
(pokračuje Klaus)
Naši regionalisté, naši hejtmani by měli vědět, že to tak není. Naši bojovníci za infrastrukturu by měli vědět, že to tak není, a mělo by se to našim voličům říkat férovým způsobem. To je moje extenze vystoupení. Tu jsem v Bruselu neudělal.
Konečně třetí věc. Byla tam také asi dvouhodinová sekce na téma budoucnosti Evropské unie, což je téma velmi kontroverzní. Myslím, že o něm neexistuje konsensus ani v členských zemích Evropské unie, ani v České republice, a nepochybně konsensus neexistuje ani v této sněmovně. Nicméně myslím, že všichni jsme zajedno v tom, že to je téma velmi klíčové, protože na vizi té společné budoucnosti v Evropě závisí nesmírně moc, zda tento ambiciózní a v mnohém riskantní proces bude mít efekty pozitivní, či nikoliv.
Já se domnívám, že k této věci na půdě této sněmovny žádná relevantní diskuse nikdy neproběhla a že neexistují žádná usnesení či doporučení, kterými bych byl já, místopředsedové sněmovny, předseda zahraničního výboru sněmovny, předseda výboru evropské integrace či kdokoliv jiný vázán.
Nyní k mému opět "párvětovému" vystoupení. Poděkoval jsem za umožnění této diskuse, kterou považuji za velmi užitečnou, a řekl jsem, že když už máme jednat o budoucí mezivládní konferenci, bylo by dobré si připomenout, že se scházíme v momentu 10. výročí podpisu Maastrichtské dohody. Mimochodem připomínám, že je to právě dnes a že je čas, abychom vyhodnotili ten radikální krok, který byl před deseti lety učiněn.
Věta dvě. Otázkou je, zda máme pokračovat - along the lines iniciated in Maastricht - v linii, která byla zahájena v Maastrichtu, anebo zda se máme zastavit a přemýšlet, jak dál. Můj názor je, že další zásadní krok - od intergovernmentalismu k supranacionalismu - od mezivládnosti k supranacionalismu nemáme činit, a že si myslím, že je dobré se zamyslet nad - reversing - některých trendů a tendencí posledního desetiletí.
Řekl jsem konkrétně, že mám na mysli tři věci. Je nutné - opakuji, že tam žádné mezivěty, mezislova nebyly, říkám přesně slova, která tam byla použita - to respect parlamentary democracy and the sovereignty of member states, respektovat parlamentní demokracii a suverenitu členských států. To maintain the role of national parliaments and not to increase the role of European parliament, udržet úlohu národních parlamentů.
Třetí věta, že se domnívám, že je nutné, aby příští mezivládní konference zastavila plíživou, nedefinovanou, nejasnou unifikaci kontinentu, a že by měla formulovat - a protože jsme si neřekli ani co, ani jsme si my zde v této sněmovně nikdy neřekli jak, tedy buď by means of a quasi constitutional document - prostřednictvím kvazikonstitučního, ústavního dokumentu, or in other way, nebo nějakým jiným způsobem - cílové řešení evropského integračního procesu.
Já jsem neřekl ani slovo o tom, jaký by ten integrační proces měl být, jaká by měla být jeho cílová verze. Já jsem si dovolil vyslovit názor, že by bylo dobré, aby tato konference formulovala cílové řešení, a ne abychom byli v rozbředlém stavu, kdy není jasné, kam postupujeme. To už ale dodávám nadbytečné věty, které jsem tam neřekl. Já cituji doslova svůj text a opakuji znova: každý, kdo by si chtěl vzít moje čárání plnicím perem, může ho dostat.
Řekl jsem tam slovo, které zdá se někoho popudilo, o plíživém sjednocování, unifikování Evropy. Já bych se vás zeptal, co je na tomto výroku špatného a jak tento výrok poškozuje národní zájem České republiky. Táži se, zda mám hysterii našich politiků - některých politiků i v této sněmovně - rozumět tak, že oni chtějí, aby se za zády občanů, za zády odpovědných orgánů členských zemí odehrával proces směřující nevratně k určitému cíli, u kterého nedošlo k žádné demokratické dohodě, výslovně o něm nikdo nediskutoval. Já se ptám této sněmovny, co je na tomto výroku špatného? To je k té plíživosti.
Dále jsem nastolil otázku, zda zastavit či nezastavit postup, přesun od mezivládního k nadnárodnímu. Táži se znovu: co je na tom za zločinnost, že si mi dovoluje, nebo že za potřebné považuje i hlava našeho státu mě veřejně volat k odpovědnosti za tento výrok? Táži se, kdo z nás dostal od občanů mandát, aby těžce vybojovanou a nedávno obnovenou suverenitu a identitu českého státu beze všeho a beze slova odhodil a jednoznačně řekl, že má mandát, abychom se posunuli od intergovernmentalismu, mezivládnosti, k něčemu úplně jinému?
Já bych se skutečně zeptal pana prezidenta touto formou, zeptal bych se pana poslance Zaorálka, zeptal bych se nepřítomného pana poslance Kühnla, zda skutečně, explicitně, před svými voliči nahlas zastávají názor, že bychom měli být pouhou provincií nebo spolkovou zemí. Já bych moc prosil, aby to nejdříve sdělili svým voličům na Ostravsku nebo někde jinde, aby si získali jejich většinovou podporu, a teprve potom aby hovořili o poškozování zájmů České republiky. (Bouřlivý potlesk v části sálu.)
V jedné z těch vět, kterou jsem citoval, jsem se vyslovil pro aktivní a významnou úlohu národních parlamentů v budoucích strukturách integrované Evropy. Ptám se této sněmovny, zda jsem slovem to maintain the role of national parliaments provedl nějaký prohřešek, ptám se, zda jsem jako předseda této sněmovny měl servilně navrhnout zrušení dosavadní úlohy národních parlamentů ve prospěch panevropských orgánů, protože jedině tak bych mohl dojít milosti některých českých politiků. (Potlesk.) Já mám pocit, že to jsem udělat neměl!
Ovšem tímto extenduji své vystoupení slovy, která jsem tam samozřejmě neříkal. Tam jsem použil těch pět základních vět, které média neuvěřitelným způsobem extendovala.
Jak dobře víte, když jezdíte na některá zasedání do ciziny, dostanete do ruky the draft joint statement, návrh závěrečné deklarace, a každý je nucen, aby se udělal pracovitým, aby předvedl, že to četl, a má za úkol, aby k tomu řekl pár poznámek.
***