(11.20 hodin)
Předseda vlády ČR Miloš Zeman: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, včetně paní kolegyně Němcové, a vážení kolegové. S radostí vítám, že Poslanecká sněmovna má tak málo práce a zvládla již téměř všechny zákony, které jí byly předloženy, že se může do hloubky věnovat tomuto problému.
Dovolte mi, abych, ač předpokládám, že někteří exhibicionisté využijí tohoto tématu k poměrně zdlouhavým vystoupením, jednak vyjádřil svůj názor na tento problém, ale, což je důležitější, předložil vám i po konzultaci s poslaneckým klubem sociální demokracie návrh konkrétního řešení, tj. návrh konkrétního usnesení Poslanecké sněmovny k tomuto bodu.
Nejprve mi tedy dovolte vyjádřit svůj názor. Zastávám na základě určitých zkušeností mínění, že jeden z nejméně důvěryhodných zdrojů informací je český novinář, který spíše vytváří virtuální realitu než realitu a který produkuje spíše dezinformace než informace. Je to cosi jako ekologický polutant nebo ekologický kontaminátor, přejete-li si použít těchto cizích slov, ale to teď není podstatné. Proto jsem považoval, než se k věci vyjádřím, za podstatné seznámit se s tím, co bylo v Bruselu řečeno, a přiznávám se, že mě ani tak nezarazily barvité výrazy o creeping silent unification - creeping je plíživý a já zase nejsem bohužel tak mlád, abych nezapomněl na termín plíživá kontrarevoluce, takže tento termín ve mně vyvolává jisté negativní konotace, ale respektuji právo každého s výrazy, které pokládá za správné, aby svůj názor vyjádřil, a jak pravil Voltaire: Nesouhlasím s vaším názorem, ale udělám všechno pro to, abyste ho mohl hlásat. To, co mně na - doufám že autentickém - textu projevu předsedy Poslanecké sněmovny zarazilo, je tato formulace: "Lidé v našich zemích, kteří nám dali mandáty, abychom zde byli a cestovali do Bruselu a vyjadřovali zde naše názory."
A tady bych chtěl upozornit na jeden problém, který sdílím tím spíše, že jsem byl předsedou Poslanecké sněmovny a uvědomoval jsem si, že pokud je Poslanecká sněmovna heterogenní a to téměř vždycky je, tak předseda Poslanecké sněmovny může jen stěží vyjadřovat obecný názor Poslanecké sněmovny. Může ovšem vyjadřovat převažující názor a v rámci tohoto převažujícího názoru může uvádět buď své osobní stanovisko, nebo stanovisko své strany pod jednou podmínkou - že je v této části označí buď jako své osobní stanovisko, nebo jako stanovisko své strany.
Já, když jsem dotazován jako předseda vlády i na názor parlamentních stran ve věci vstupu do Evropské unie, tak říkám, že s jistou váhavou výjimkou komunistů ostatní parlamentní strany tento vstup podporují a liší se v názorech na konkrétní podobu Evropské unie, což si myslím, že je velmi korektní a velmi objektivní informace. Když ovšem mluvím jako předseda vlády, a uznávám, že v tom je mé stanovisko podstatně výhodnější než pozice předsedy Poslanecké sněmovny, tak mohu naprosto jasně říci, že stanoviskem české vlády je tzv. federalistické pojetí Evropské unie, ale že respektuji i to, že v českém Parlamentu jsou síly, které toto pojetí nezastávají. To je rovněž korektní informace. A vystupuji zde jménem vlády, nikoliv jménem Parlamentu. A opakuji, moje pozice je snadnější, protože vláda skutečně toto federalistické pojetí zastává, ostatně, jak říkala teta Kateřina v Saturninovi, chtěl bych vidět toho smělce ve vládě, který by to pojetí nezastával, takže opakuji, moje situace je daleko jednodušší.
Jak z toho ven? Já bych skutečně docela přátelsky doporučil předsedovi Poslanecké sněmovny, máme-li se vyhnout obdobným dilematům, aby prostě konstatoval, že vyjadřuje-li názor, který patrně nekoresponduje s většinovým míněním Poslanecké sněmovny, to jednou větou uvedl jako názor svůj nebo své politické strany a pak, podle mého názoru, bude všechno v pořádku.
Teď ovšem k věci samé, než předložím návrh usnesení.
***