(15.10 hodin)
(pokračuje Klas)
Tedy po formální stránce velký problém nebude, spíše je problémem obsah zpráv zmíněných subjektů, který však NBÚ nemůže přezkoumávat, pouze vyhodnotit a vyvodit z nich závěry. Posouzení bezpečnostní spolehlivosti jako jedné z podmínek pro vydání osvědčení je posuzováním určité kvality, tedy rozhodování spíše odborné. Při přezkumu zákonnosti postupu správního orgánu však soud odborné otázky neřeší. I kdyby chtěl, pro vyhodnocení informací, které měl NBÚ k dispozici, nemá soudce kvalifikaci a musel by ustanovit znalce. Ten by zřejmě byl z NBÚ nebo BIS, čímž se kruh uzavírá.
Dámy a pánové, na vydání osvědčení podle zákona o utajovaných skutečnostech není právní nárok. Zákon ani nepředepisuje žádný postup, jak má být prověření provedeno. Přesto je jasné, že má každý právo na pokud možno co nejspravedlivější přezkoumání důvodů pro nevydání osvědčení a samozřejmě na jasný a srozumitelný zákon, tak aby byla vyloučena zvůle a nežádoucí manipulace s fakty. To lze formálně zajistit tím, že přezkoumávání bude provádět jiný orgán než ředitel NBÚ nebo soud, ať už se bude jmenovat rada moudrých, jak spekulují noviny, nebo kolegium, jak nazvali kolegové Nečas a další ve svém návrhu druhém.
Závěrem mi dovolte dodat, že i přes tento zásadní nedostatek doporučuji, abychom propustili tento návrh do druhého čtení a zásadně jej přepracovali především v tomto bodě. Děkuji.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji. Nyní pan poslanec Ondruš. Pan poslanec Filip dostává přednost.
Poslanec Vojtěch Filip: Děkuji, pane předsedo. Vážení členové vlády, paní a pánové, v podstatě souhlasím s hodnocením, které zde udělal pan kolega Klas, ale s jeho závěrem příliš nesouhlasím. Pokusím se rozebrat novelu zákona o utajovaných skutečnostech, která už je osmá a reaguje, jak bylo řečeno, na nález Ústavního soudu č. 322/2001 Sb. trochu jiným způsobem.
Jedná se o poměrně zásadní změnu, úpravu řízení ve věcech týkajících se utajovaných skutečností. Ty jsou doplněny některými drobnými změnami zákona. Za povšimnutí stojí, že vláda předpokládá podstatnou změnu tohoto zákona v závislosti na schválení bezpečnostního standardu NATO, k němuž však dosud nedošlo. Nová, proti dosavadnímu řešení mnohem podrobnější úprava, která je uvedena v § 74 a 77 m), podle mého názoru opravdu nemění původní ustanovení § 73 odstavec 1. Tak se ocitá v rozporu s citovaným nálezem Ústavního soudu.
Za prvé. Novela má tyto rysy: Na rozhodování podle zákona o utajovaných skutečnostech se s výjimkou rozhodování o pokutách nevztahuje správní řád. Tak je vlastně vytvořeno samostatné správní řízení nebo řízení ve věci utajovaných skutečností, a § 74 vypočítává základní zásady řízení, které podobně jako ve správním řádu představují vymezení povinností úřadu, který řízení koná, a to zjištěním stavu věci v rozsahu nutném pro rozhodnutí. Má přitom šetřit osobní čest a důstojnost zúčastněných osob a nepřipustit zkrácení práv osob z důvodů zdravotního poškození, vyloučení zaměstnance z podjatosti. Řízení má být písemné a neveřejné. S povděkem kvituji, že jednacím jazykem je uvedena čeština.
Za třetí. Účastníkem řízení je pouze osoba, které má být vydáno osvědčení, nebo právnická osoba, která žádá o vydání potvrzení. Omezení tedy okruhu účastníků je provedeno v souladu s charakterem zákona a materie, která se upravuje.
Za čtvrté. Písemnosti se doručují zásadně do vlastních rukou účastníka a o doručování platí obdobně jako v soudních řádech. To považuji za dobré. Počítání lhůt je upraveno stejně jako v občanském soudním řádu, resp. v trestním řádu. Výjimkou je zastavení lhůt při doručování písemnosti do zahraničí. To samo by zasloužilo asi větší zdůvodnění ze strany vlády.
Za páté. Doručením návrhu na prověření osoby nebo žádosti o vydání potvrzení právnické osobě se zahajuje bezpečnostní prověrka. Součástí bezpečnostní prověrky je bezpečnostní pohovor, o jehož průběhu a zachycení protokolu návrhu obsahuje podrobná ustanovení, stejně jako o zastavení a přerušení prověrky a o odnětí osvědčení nebo potvrzení.
Nově jsou vymezeny lhůty pro ukončení bezpečnostní prověrky. To považuji za velké pozitivum návrhu.
Za šesté. Úřad vydává rozhodnutí a charakter je velmi dobře popsán, protože musí obsahovat výrokovou část odůvodnění a poučení o opravných prostředcích. Proti rozhodnutí je zásadně přípustné odvolání, ale nemá odkladný účinek. Napadené rozhodnutí lze změnit autoremedurou, což považuji za velmi vhodné řešení, tedy změnu rozhodnutí toho, kdo jej vydal. A rozhoduje o něm ředitel úřadu na základě ustavené pětičlenné komise. Ale tady ta pozitiva končí.
Znovu podotýkám, že rozhodnutí ředitele je konečné, a § 73 odstavec 2 je tak v rozporu s citovaným nálezem Ústavního soudu. Tady bych si dovolil ocitovat ze strany 11, že je v zájmu právní jistoty účastníků řízení a v souladu s nálezem Ústavního soudu se zavádějí lhůty po dokončení řízení a umožnit soudní přezkum. Já prostě neumím dovodit to, co dovodil kolega Klas z textu zákona.
Další změny uvedené v novele vyplývají především se změny ustanovení o řízení podle tohoto zákona. V některých případech však znamená i věcnou změnu proti dosavadní úpravě. Připomínám - orgány státu a organizace jsou povinny úřadu a dalším orgánům provádějícím bezpečnostní prověrky poskytovat informace ve lhůtě do třiceti dnů a neprodleně informovat o všech změnách v těchto informacích.
Velmi choulostivé ustanovení § 23 o bezpečnostní spolehlivosti stojí jistě za zmínku, protože bezpečnostně spolehlivou není osoba, u které bylo zjištěno bezpečnostní riziko, jež je v dalších odstavcích příkladmo vypočteno. Je sice zmírněno novým ustanovením článku 5, podle něhož ani skutečnosti uvedené v předchozích odstavcích nejsou bezpečnostním rizikem, pokud je bezpečnostní prověrkou ověřeno, že nemají vliv na důvěryhodnost a schopnost utajovat chráněné zájmy, a to zejména pro časový odstup od událostí nebo pro prokazatelnou změnu v chování nebo způsobu života prověřované osoby. Tato úprava jasně ukazuje, že od roku 1989 uplynula určitá doba, a dovoluje předkladatelům liberálnější pohled na minulost některých osob. Na druhé straně poskytuje prověřujícím orgánům možnost vydávat osvědčení osobám z různých důvodů jim zavázaných.
Podle dosavadní úpravy, pokud po bezpečnostní prověrce bylo zjištěno, že není splněna některá podmínka pro vydání osvědčení podle § 18 zákona, se to oznamovalo té osobě, případně statutárnímu orgánu organizace, který osobu navrhl a neprodleně zrušil její určení. Podle návrhu je postup opačný. Písemně bude zrušeno pověření osoby a poté této osobě, popř. statutárnímu orgánu, který navrhl, bude tato změna sdělena.
Zbytek se týká legislativních úprav.
Přestože považuji podrobnou úpravu řízení podle tohoto zákona jako jednoznačně pozitivní krok, který si zasluhuje podporu, ale do vyjasnění stanoviska, jakým způsobem je (?) nebo zajištěn soudní přezkum a nakolik platí pro Ministerstvo vnitra nález Ústavního soudu, navrhuji vrácení předloženého zákona k dopracování.
***