(9.40 hodin)
(pokračuje Gross)
Odkázal bych na to, pokud by někdo nechtěl věřit tomuto mému tvrzení, že to není tak dlouho, co Organizace spojených národů, konkrétně v září 1996, připravila tzv. vzorový zákon na naplnění právě těchto pasáží příslušné úmluvy z roku 1961 a z roku 1971. V tomto vzorovém zákoně je řečeno, že za přestupek se považuje neoprávněná držba zmíněných látek v malém množství a za toto malé množství je v praxi považováno množství odpovídající průměrné denní dávce průměrného uživatele drog. Trestným činem pak je držba těch látek v množství větším, než je tato průměrná dávka. Čili i tento vzorový zákon, který byl zpracován v září 1996, přesně odpovídá té dikci, která byla do našeho zákonodárství zavedena § 187a trestního zákona. Tolik k argumentaci o tom, že Česká republika není vázána k takové právní úpravě, která je dnes v trestním zákoně.
Pak bych se chtěl chvilku zastavit u zprávy Úřadu pro mezinárodní kontrolu narkotik za rok 2000, která konstatuje, že nárůst zneužívání marihuany mladými lidmi představuje velmi znepokojivý vývoj. Rostoucí počty mladých konzumentů a snadná dostupnost velmi silných odrůd kanabisu spolu s tolerantním postojem některých vlád přispívají k nutnosti boje proti kanabisu. Úřad má velký zájem na tom, aby se uvedl na pravou míru image kanabisu jako neškodné drogy, a podporuje příslušný vzorový zákon OSN z roku 1996. Tolik poměrně čerstvá zpráva Úřadu pro mezinárodní kontrolu narkotik z 23. února 2000.
Teď konkrétně k předloze, která nám byla předložena. Podle našich analýz, můžeme se mýlit, různit, ale já si myslím, že je to vcelku jednoznačné, zrušení paragrafu 187a z trestního zákona bez náhrady, a tady kladu důraz na slova "bez náhrady", protože já si dovedu představit, že může dojít k určitým posunům v současné textaci § 187a, ale jeho zrušení tak, jak je navrhováno bez náhrady, povede skutečně k faktické legalizaci držení drog, ale nejen drog, ale i jedů, prostě všech látek, které osoba bude mít u sebe, s tím, že já mohu odkázat na policejní praxi před zavedením § 187a, která bohužel v mnoha případech, a mohli bychom to tady dokladovat na konkrétních trestních kauzách, vedla k tomu, že byla zadržena osoba s dvěma kilogramy heroinu a její obhajoba byla založena na tom, že to má pro vlastní spotřebu, a bylo povinností policie a státního žalobce dokázat, že tomu tak nebylo. A pokud jste je nechytli za ruku, pokud jste neměli předtím rozpracováno operativně, kam drogy vezou, kdo na to bude navazovat, a pokud soud tyto důkazy neuznal, tak toho člověka museli pustit, protože on tvrdil, že tyto dva kilogramy heroinu má pro vlastní spotřebu, a nebylo boha, který by dokázal, že tomu tak není, i když všichni museli vědět, že prostě dva kilogramy heroinu nemá pro vlastní potřebu. A takových dokumentovatelných případů je opravdu hodně a na nějakém semináři, ne na plénu sněmovny, by vám kolegové z Národní protidrogové centrály vyčíslili, v kolika případech museli se zaťatými pěstmi pouštět lidi, protože jejich obhajoba byla založená na tom, že tyto látky měli pro vlastní potřebu.
Samozřejmě, že § 187a neřeší všechno, neřeší celý problém. Ale dává jeden signál. A tady bych odkázal na studie posouzení toho, jaké dopady měly holandské zákony z roku tuším 1976, kdy parlament ve dvou fázích schválil legalizaci měkkých drog v Holandsku, to znamená nejprve ona legalizace, a potom proces, to znamená, že kavárny budou licencované, budou mít nějaká zákonná omezení. Studie, které hovoří o vyhodnocení procesu v Holandsku po 25 letech nebo kolik to je, bohužel dokazují věci, které sice přímo nesouvisejí s tímto zákonem, protože předkladatel alespoň říká, že nesměřuje přímo holandským směrem, ale dokazují jednu věc. Dokazují to, že stát, který ukáže, že vybočuje ze společenství evropského nebo světového, které dává jasně najevo, že nechce před touto problematikou zavírat oči a že je ochoten proti ní bojovat i represivními orgány, tak se stane centrem všech dalších činností, které navazují na to, co třeba v dobré víře se myslí pod slovem legalizace měkkých drog.
Já tady mám holandské studie, ale není asi vhodné, abych to tady v tuto chvíli četl, ale řeknu snad jeden údaj, který je dobré znát. Ve Francii existuje oficiální statistika národního zdravotního ústavu a ta říká, že 80 % konzumentů heroinu a tvrdých drog začínalo na měkkých drogách. Nemám argument na to, toto číslo zpochybnit, jenom říkám, že je to argumentace, která spíše zastává jiný názor než pan předkladatel. A moje obava je ta, že když § 187a z trestního zákona vypustíme, tak to prostě bude signál o tom, že Česká republika se vydává směrem větší tolerance k tomuto problému. A pokud půjdeme směrem větší tolerance k tomuto problému, tak to na sebe navodí spoustu dalších záležitostí.
Ale já bych se vrátil k textu zákona. Tak jak je navrhováno vypuštění § 187a, tak to má ještě jeden následek. Teď mi odpusťte, možná je to trošku nefér argument ode mne, ale asi na něj upozornit musím. Jelikož se to týká držení nejen drog, ale také jedů, tak vypuštěním § 187a zlegalizujeme to, když někdo u sebe bude mít 50 litrů kyanidu a nebude s ním nic dělat, tak bude beztrestný, což i za současné situace, kdy některé analýzy směřující k možnosti použití některých látek při teroristickém činu - myslím si, že to není moudré v současné době, pokud to řeknu rozumně. Ale vypuštěním § 187a legalizujeme držení i jedů mimo drog. Já na to upozorňuji, protože vím, možná se vám to zdá nefér, nefér v souvislosti s touto diskusí, ale právní důsledek vypuštění tohoto paragrafu bude přesně takový.
Co se týče novelizace přestupkového zákona, tak i tady spatřuji určité problémy, protože tak jak je to navrhováno, tak vlastně jednání spočívající v neoprávněném úmyslném přechovávání omamné nebo psychotropní látky bez úmyslu tuto bezprostředně konzumovat se dostává do trochu jiné polohy, než tomu tak je v současné době. A upozorňuji na to, že přestupkový zákon zná i jiné druhy sankcí, než je jenom pokuta, o které předkladatel polemizuje ve svém návrhu, protože je možno domluvit, je možno ukončit přestupkové řízení i v okamžiku, kdy přestupková komise dojde k názoru, že samotné řízení postačuje k tomu, aby to mělo příslušný výchovný účinek, je možné zabránit věci, je možný zákaz činnosti. Toto jsou věci, které z přestupkového zákona vyplývají také, a připadá mi poněkud zvláštní, pokud se zaměřujeme pouze na sankční hranici, protože přestupkový zákon zná sankce poněkud bohatší.
Nicméně to jsou základní věci, které jsem chtěl říci pokud možno věcně, byť samozřejmě z mého vystoupení jasně vyplývá asi můj postoj k této otázce.
***