(17.00 hodin)
(pokračuje Svobodová)
Koneckonců soukromé školy v tom minulém návrhu měly být také školskými právnickými osobami. Nyní mají pouze možnost a je to proto, že ministerstvo školství vyhovělo této zásadní připomínce pravicových poslanců a zástupců soukromých škol.
Co se týká financování, jestli se nemýlím, tak financování se poprvé stává součástí zákona, tedy tato problematika. Ve stávajícím školském zákoně, jestli se nemýlím, toto není. To bych považovala za klad. Souhlasím i s tím, jak mají být školy financovány, tedy že u všech škol a školských zařízení přímé náklady na vzdělávání bude hradit stát, ostatní náklady, tzn. provozní výdaje a výdaje na reprodukci majetku, bude hradit zřizovatel. Myslím, že je i v pořádku, že ministerstvo může přispět dotacemi k částečné úhradě provozních nákladů školským právnickým osobám, to znamená kromě škol zřizovaných ministerstvem a církví.
Zde bych chtěla dodat, že školy zřizované církví však i nadále zůstávají výjimkou a mají být i nadále stoprocentně dotovány státem i přes to, že církev je soukromým subjektem. Nebudu tady teď rozvádět, že například v první republice nedostávaly od státu vůbec žádné dotace. Nyní tedy dostávají stoprocentní dotace. Je to soukromoprávní subjekt. Ptám se tedy, proč pak pro školy církevní neplatí tak jako pro ostatní soukromé školy odstavce 3 až 6 v § 46, které znamenají pro soukromé školy neposkytnutí, a to přechodné nebo trvalé, anebo snížení finančních prostředků z důvodů uvedených ve zmíněném § 46, to znamená nesplnění různých podmínek, prostě na základě různých nedostatků těchto soukromých škol. Domnívám se, že zde to znamená také nerovnost mezi církevními a ostatními soukromými školami.
Ještě bych chtěla v té úplně poslední části říci k financování, že podle mého názoru je v zákoně jasně definován republikový normativ a je zde podrobně uvedena struktura krajského normativu, jejichž prostřednictvím zajišťuje ministerstvo přímé výdaje. Považuji za klad, že normativ je odvozován od vzdělávacích programů. Důležité také je, že pro výpočet krajského normativu se vychází z takových ukazatelů, jako je např. průměrný týdenní počet hodin vzdělávání dítěte, míra vyučovací činnosti, naplněnost tříd či průměrný rozpočtový plat zaměstnance ve školství. Co se týká krajského normativu, myslím, že to přerozdělování formou krajského normativu je potřebné, protože zvýhodňuje specifické potřeby především škol zřizovaných obcemi a malých škol. Myslím, že je v pořádku, že právě návrh rozpisu přímých výdajů zpracovává pro kraj obecní úřad obce se rozšířenou působností, jak je nově uvedeno v zákonu, tedy té obce, která má znalost těchto řekněme obecních škol. Pokud by tento krajský normativ chyběl, jak by potom rozdělovalo ministerstvo školství prostředky na každou jednotlivou školu? Proto nemohu souhlasit - a já jsem také pochopila, že to tady zaznělo, možná mezi řádky - nemohu tedy souhlasit s tím, že by kraj snad měl být vyloučen z procesu financování, protože bych si pak musela klást otázku, proč byl zřízen.
Vážené kolegyně a kolegové, zmínila jsem se o některých otázkách, některých podle mého názoru problematických částech zákona. Vyzdvihla jsem ty části, se kterými souhlasím a které jsou v souladu s naším vzdělávacím programem, a znovu v závěru říkám, že i ty problémy, o kterých jsem hovořila, nejsou pro nás důvodem, abychom se hlásili k zamítnutí tohoto zákona. Proto bych chtěla znovu konstatovat, že nový zákon o vzdělávání je potřebný a že by se měla v Poslanecké sněmovně najít vůle propustit ho do druhého čtení a dovést všechny problematické části do optimální podoby. Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji vám, paní poslankyně. Hovořit bude pan poslanec Miloslav Kučera starší. Další písemné přihlášky skutečně už nemám.
Poslanec Miloslav Kučera st.: Vážený pane místopředsedo, páni ministři, kolegyně a kolegové, tady vidíte, jak je to složitá záležitost, když jdete po cestě na řečniště a někteří kolegové vás žádají o to, abyste byli struční, a druzí zase naopak říkají, že by bylo dobré, abyste mluvili co nejdéle, že si mezitím potřebují něco vyřídit. Pokusím se dostat nějak doprostřed této normy.
Ono je to v podstatě v duchu projednávaného zákona, protože pokud jste si dělali poznámky k tomu, co se tady říkalo, nebo pokud jste pozorně poslouchali, zjistili jste, že to pan ministr školství vůbec, ale opravdu vůbec nemá lehké. On se musí snažit, aby ve svých požadavcích, které byly vzneseny ke školskému zákonu a které měl respektovat, vyšel na jedné straně vstříc poslancům z pravicové části politického spektra, například řekněme v otázkách soukromých škol nebo církevních škol, a tím usilovat o jejich přízeň, ale nesmí tak činit zase moc, protože kdyby to udělal příliš, tak by nevyhověl poslancům z levé části politického spektra a ti by mu to samozřejmě také neodpustili. Takže najít tu míru, jak vyhovět doleva i doprava, není opravdu jednoduché a v přednesených příspěvcích jsme to tu dnes slyšeli.
Přiznám se, že jsem se na diskusi ke školskému zákonu nesmírně těšil, nejen pro jeho obsahovou stránku věci, která se opravdu dotýká každého z nás, protože všichni jsme do školy chodili, většině z nás do školy chodily naše děti nebo naše vnoučata, a tudíž máme samozřejmě specifický názor podle toho, jakou školu - základní, střední nebo vysokou - jsme zažili.
Těšil jsem se ale, i pokud jde o formální stránku věci. Už posledně, když jsme se tady bavili o některých dílčích změnách v oblasti školství, jsem si dovolil připomenout, že některé z výroků mých kolegů mi připomínají ony známé Čapkovy "alelidi", kteří říkají ano, máte pravdu, pane kolego, ale. I dnes jsem byl několika takových návrhů svědkem. Budu jmenovat jeden za všechny. Jeden z mých předřečníků si celkem správně všiml, že v Poslanecké sněmovně nesedí zdaleka tolik poslanců, kolik by možná mohlo věnovat pozornost tak významnému a důležitému zákonu, jako je školský zákon. Bylo mu to samozřejmě líto a říkal, že bychom neměli rozhodovat na základě náhody - s tím bych se také samozřejmě ztotožnil - ale teď následuje ono ale. Ale z toho důvodu navrhuji, aby pan ministr vzal svůj návrh zpět. To přece ale probůh nemá logiku. Pan ministr nemůže za to, že celá řada poslanců má pocit, že školský zákon není téma, které by je zajímalo, z toho důvodu tady nejsou přítomni. Spíš bychom se měli zeptat, proč tady nejsou přítomni a zda by nebylo dobře je požádat, aby se této problematice věnovali více. Nemyslím si však, že by pro toto ale pan ministr opravdu bral ten zákon zpět. To je ale samozřejmě pouze úsměvnější stránka věci.
Předpokládal jsem od řady svých předřečníků a kritiků návrhu školského zákona především to, že rozeberou všechny argumenty, které podle nich jsou argumenty, jež hovoří proti zákonu, ale zároveň nám sdělí, jak by to mělo být jinak. Doufám, že si proti sobě nepopudím ostatní zde přítomné poslankyně, ale musím v tuto chvíli z onoho hlediska, které jsem zde přednesl, pochválit kolegyni Šojdrovou, protože ona jediná řekla: Mně se na zákoně z těch a těch důvodů líbí toto, toto a toto.
***