(16.00 hodin)
(pokračuje Muchka)
Proběhla podle pravidel UNCITRAL a dohody České republiky a USA o ochraně investic. Česká republika v tomto sporu uspěla jednoznačně shodným výrokem všech tří arbitrů. Za Českou republiku jednalo Ministerstvo financí, právně zastoupené prostřednictvím kanceláře Clifford Chance.
Stockholmská arbitráž. Ve sporu mezi CME a Českou republikou zastupoval Českou republiku stejný subjekt, byly použity stejné důkazní prostředky, svědci a stejné argumenty, a přesto je zde překvapivě opačný výsledek. Je však třeba zdůraznit, že toto řízení dosud není uzavřeno, a jak víte, bude pokračovat druhým kolem 22. ledna příštího roku. Vzhledem k této skutečnosti rada konstatuje, že komentář může podat jen Ministerstvo financí České republiky. To také 12. 12. podalo jménem České republiky stockholmskému odvolacímu soudu návrh na zrušení mezitímního arbitrážního nálezu a vyhlásilo věcné informační embargo do ukončení soudního řízení. Rada tento požadavek Ministerstva financí respektuje a bude komentovat pouze informace přístupné v otevřených zdrojích nebo ty, u nichž má souhlas s jejich zveřejněním.
V souvislosti s výsledkem stockholmské arbitráže mezi CME a Českou republikou byla vyslovena na parlamentní půdě některá nepodložená obvinění vůči radě. Jedná s především o tyto dvě skutečnosti:
a) Rada je údaje zodpovědná za bývalé organizační uspořádání v TV Nova, kdy vedle sebe existovaly společnost držící licenci k vysílání CET 21 a její servisní firma ČNTS.
b) Rada zaslala CET 21 dopis, ve kterém mimo jiné vyjádřila svůj názor na exkluzivitu vztahu mezi licencovanou společností a její servisní firmou, a tím rada údajně napomohla společnosti CET 21 k přerušení spolupráce s ČNTS.
K tomu rada považuje za nezbytné uvést tyto skutečnosti. K věci a): Ono kritizované organizační uspořádání nevzniklo na popud rady, nýbrž s tímto návrhem přišla sama TV Nova, tedy společnosti CET 21 a ČNTS, a stalo se tak nedlouho po udělení licence, ještě v roce 1993. Šlo o dobově podmíněné a tehdejší společenskou a politickou situaci reflektující řešení, mimo jiné zdůrazňované obavou z výprodeje rodinného stříbra. Toto řešení odrazilo i tehdejší masivní politickou podporu vznikajícího soukromého sektoru v přijatém duálním systému vysílání. Rada v tehdejším složení za předsednictví pana Korteho, která udělila licenci CET 21, toto organizační uspořádání akceptovala. Pak byla Poslaneckou sněmovnou v roce 1994 odvolána. Nikdo z tehdejších členů rady už dnes není jejím členem. Ve stejném roce zvolená rada, ze dvou třetin v novém personálním složení, naopak vyzývala ke spojení CET 21 a ČNTS do jedné společnosti, a to v souvislosti se správním řízením vedeným od 23. 7. 1996 do 16. 9. 1997 s ČNTS pro podezření z neoprávněného vysílání.
Ronald Lauder jako většinový vlastník ČNTS, resp. jeho firma CME, však ani tehdy, ani později neměl o účast v licencované společnosti CET 21 zájem. Právě naopak, stav, kdy byla servisní firma mimo přímou působnost právního orgánu, právě tehdy jak ČNTS, představované dr. Železným, tak CME, resp. jejím vlastníkům, plně vyhovoval.
Úplné vyloučení servisní firmy z jakékoliv působnosti správního orgánu pak dovršila novela zákona o vysílání, provedená zákonem č. 301/1995 Sb., která umožnila provozovatelům požádat o zrušení příslušných nepohodlných licenčních podmínek. Toho samozřejmě všichni provozovatelé hned v prvních dnech roku 1996 využili a o zrušení požádali. Autory této novely byli tehdejší poslanci Marvanová, Přibáň a Zemina, jako předkladatel byl podepsán tehdejší předseda stálé komise pro sdělovací prostředky pan poslanec Kasal. Rada na problematičnost této novely zákona upozorňovala a do poslední chvíle se jí bránila vzhledem k jejím důsledkům i pro situaci v TV Nova.
Ke zrušení obecně známé licenční podmínky č. 17, licence CET 21, která umožňovala kontrolu rady nad servisní firmou, došlo až pod opakovaným tlakem poslanců, když stálá komise pro sdělovací prostředky k tomu radu přímo v závěru roku 1996 vyzvala.
A nyní k dopisu. Dopis signovaný předsedou rady byl projednáván radou v březnu 1999 a vyjadřoval obecné stanovisko rady k zákonem vyžadované podobě vztahů mezi provozovatelem a servisní organizací. Rada se nevyjadřovala ke konkrétnímu smluvnímu uspořádání mezi CET 21 a ČNTS. Stanovisko bylo sděleno na žádost CET 21. Sdělení však neproběhlo v režimu správního řízení, ale jednalo se o odpověď na dopis provozovatele, poskytnutou v obvyklé formě. Tento dokument navíc neměl a nemá přímý vztah ke sporu CET 21 a ČNTS. Textově shodné stanovisko bylo v minulosti několikrát radou použito i pro korespondenci s jinými provozovateli.
Otázka exkluzivity vztahů CET 21 a ČNTS podle vzájemných smluvních ujednání je předmětem soudního sporu mezi těmito společnostmi.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Promiňte, pane předsedo. Já jsem byla informována některými poslanci, že za prvé je velice ruší hluk v jednacím sále a za druhé, že je velmi špatně slyšet, takže by možná pomohlo, kdybyste více hovořil na mikrofon.
Předseda Rady pro rozhlasové a televizní vysílání Martin Muchka: Tento spor poté, co jej Nejvyšší soud nedávno vrátil k novému projednání, začínal vlastně opět od nuly. Negativní názor na exkluzivitu vztahů mezi provozovatelem a servisní organizací rada již v době platnosti zákona č. 468/1991 Sb. vyslovila na základě rozboru ustanovení tohoto zákona. Exkluzivita vztahů mezi licencovanou společnosti a její servisní firmou zakládá podle rady nebezpečí, že licencovaný subjekt ponese právní odpovědnost za věci, které sám nemůže ovlivnit.
Můžeme tedy shora uvedené shrnout následovně. Smluvní uspořádání mezi CET 21 a ČNTS rada nemodelovala, ale vzala na vědomí. Rada přitom mohla pouze rozhodnout o tom, že smluvní uspořádání je v souladu s českým právním řádem, zejména s předpisy v oblasti vysílání, nikoliv však garantovat toto uspořádání i věcně. Schvalování se tedy týkalo principu uspořádání, a nikoliv obsahu, to je vzájemných práv a povinností. Tyto jsou v oblasti soukromého práva, a tedy mimo dosah rady. Rada pouze akceptovala, že provozovatel licence spolupracuje s dalším subjektem. Nemohla toto uspořádání garantovat, neboť šlo z hlediska právního o jejich projevy svobodné vůle. Jediným držitelem licence byla a dosud je společnost CET 21.
Zrušení licenční podmínky č. 17 nebylo svévolným jednáním rady, jak bývá interpretováno. Rada zahájila správní řízení o zrušení licenční podmínky č. 17 na základě návrhu provozovatele vysílání, kterému tuto možnost dala shora citovaná novela vysílacího zákona. Účelem předmětné novely bylo nepochybně oslabení vlivu státu, resp. jeho orgánů v oblasti soukromého vysílání na provozovatele tohoto vysílání, a naopak posílení pozice a samostatnosti provozovatelů.
Pokud je zrušení licenční podmínky č. 17 interpretováno jako porušení smlouvy o ochraně investic, je nutno uvést, že tato licenční podmínka znamenala možnost státu, resp. rady vykonávat své pravomoci ohledně licence i v servisní organizaci. Jak ale bylo uvedeno, této možnosti se rada nezbavila z vlastní vůle, ale z rozhodnutí tehdejší sněmovny, která zákon č. 301/1995 Sb. přijímala.
Správní řízení bylo nezbytnou a zcela zákonnou reakcí na situaci, kdy faktickým provozovatelem vysílání byla ČNTS. Tento stav byl v rozporu se zákonem i s licenčními podmínkami. Pokud byl tento krok vnímán jako určitá hrozba, je to věc subjektivního vnímání na straně CME, neboť takový postup byl povinností rady podle tehdy platného zákona. Rada tak chtěla zamezit tomu, aby servisní organizace vykonávala práva a povinnosti provozovatele vysílání, k čemuž nebyla oprávněna.
Z informací, které jsou veřejně přístupné, je pak možné následující srovnání londýnské a stockholmské arbitráže ve vztahu ke shora uvedenému.
***