(16.10 hodin)
(pokračuje Muchka)
K organizačnímu uspořádání TV Nova: Obě arbitráže hodnotí původní organizační uspořádání Novy jako nevhodné. Stockholmská arbitráž v rozporu se shora uvedenými skutečnostmi viní ze vzniklé ztráty CME Českou republiku. Londýnská arbitráž naopak ve shodě se skutečností konstatuje, že pan Lauder měl později řadu příležitostí organizační uspořádání Novy změnit, ale neučinil tak, a to z vlastní vůle, a ČR proto nenese za jeho ztrátu jakoukoli odpovědnost.
K dopisu rady: Londýnská arbitráž nepřikládá dopisu rady žádnou právní relevanci. Význam je plně v souladu se skutečností. Stockholmská arbitráž dopisu připisuje právní relevanci, která je v rozporu se skutečností. Ke stejným závěrům, k jakým došli rozhodci londýnské arbitráže, dospěl jak známo i český rozhodce ze stockholmské arbitráže, který výrok stockholmské arbitráže napadl ve svém separátním stanovisku.
Rada dále poznamenává, že samo jednání stockholmské arbitráže v této věci je pochybné, neboť žalující strana, nizozemská firma CME, podle dokladů rady nebyla spoluvlastníkem společnosti CET 21, a tedy ani přímým investorem do ČNTS. Tím byla německá CEDC. Dohoda o ochraně investic mezi ČR a Nizozemskem se k této investici tedy nevztahuje.
Společnost CME zatím úspěšně, ale v rozporu se skutečností vytváří dojem, že je právním nástupcem CEDC. Podle názoru rady tomu tak není, mj. proto, že CEDC dosud existuje, stále vlastní 1,25 % majetkových podílů ve společnosti CET 21 a CME žádný doklad o právním nástupnictví dodnes nepředložila. Za velmi důležitou pro posouzení situace považuje rada skutečnost, že společnost CME vstoupila do servisní firmy ČNTS v rozporu se zákonem bez předchozího souhlasu rady i bez jejího vědomí, přičemž tento protiprávní stav následně legalizovala až zmíněná problematická novela č. 301/1995 Sb., jež servisní firmu uvolnila od dohledu správního orgánu.
Rada rovněž upozorňuje na závažnou skutečnost, že ke sporu TV Nova došlo až po té, co se Ronald Lauder začátkem roku 1999 rozhodl prodat svoji firmu CME společnosti SBS, a to včetně licence CET 21, která však CME nenáležela. Obchodní transakce se nakonec nerealizovala právě z důvodu, že společnost CME nebyla s to budoucímu obchodnímu partneru vlastnictví nebo kontrolu licence TV Nova prokázat.
Nyní považuji za nezbytné pro ilustraci uvést dva z tehdy vážně míněných a předložených návrhů zástupců CME na možné řešení situace: buďto společnost CME na licenci připsat - opakuji připsat - nebo licenci jejímu držiteli odebrat a ihned ji předat CME, tedy bez jakéhokoliv licenčního řízení, požadovaného bezpodmínečně zákonem. Podle názoru rady právě toto svědčí o poněkud nadhledovém přístupu některých zahraničních společností k českému právnímu řádu.
V té souvislosti vnímá rada i v poslední době několikrát vyslovené názory o nadřazenosti mezinárodních smluv nad naše zákony. Podle článku 10 Ústavy ČR pouze ratifikované a vyhlášené mezinárodní smlouvy o lidských právech a základních svobodách, jimiž je ČR vázána, jsou bezprostředně závazné a mají přednost před zákonem. Úmluvy o mezinárodní ochraně investic mezi takové smlouvy nepatří. Chtěl bych zde opakovat myšlenku, že stát uzavírající bilaterální smlouvy na základě dobrovolné a téměř absolutní vlastní submisivity se chová jako sebevrah a mezinárodněpolitický masochista. Zároveň je možno označit místo na světě, kde lze podnikat s úplnou garancí státu za podnikatelská rizika a neúspěchy, za podnikatelský ráj.
Ano, rada ve své práci samozřejmě respektuje jak § 12 odst. 11, tak i § 20 odst. 2 a § 21 odst. 5 vysílacího zákona, které pojednávají o mezinárodních smlouvách, ale ve shora uvedených mezích, nastavených ústavou. Pokud by tomu mělo být jinak, nepotřebovali bychom naše zákony a stačily by nám mezinárodní smlouvy, což je samozřejmě nesmysl.
A nyní ke kauze TV3. Pro snazší orientaci uvádí rada faktografii a zaměří se na obsáhlejší popis pouze některých zásadních skutečností, podstatných pro rozhodování rady ve věci, a to s přihlédnutím k trvajícím dvěma správním řízením.
1. Licenci k lokálnímu terestrickému televiznímu vysílání v Hradci Králové obdržel Martin Kindernay jako fyzická osoba v roce 1996. V té době společnost European Media Ventures, S.A. se sídlem v Lucembursku, která později investovala do společnosti TV3, a. s., poskytující Martinu Kindernayovi služby, ještě neexistovala, a nemohla mít tudíž jakýkoliv vztah k licenci.
2. Společnost EMV, S.A. nebyla investorem TV3 ještě ani v době rozšíření licence Martina Kindernaye o jedenáctý kanál v Praze v roce 1999. Ani v tomto případě tedy nemohla mít k licenci žádný vztah.
3. Provozovatelem vysílání s licencí k lokálnímu televiznímu vysílání v Praze - TV3 Praha - a Hradci Králové - TV3 Hradec Králové - byla od jejího udělení až do října 2001 fyzická osoba Martin Kindernay.
4. Společnost TV3 je jakožto držitel satelitní registrace provozovatelem televizního vysílání programu s názvem TV3 cz prostřednictvím družice a kabelových systémů na celém území ČR.
5. Licence Martina Kindernaye kombinuje původní a převzaté vysílání. Martin Kindernay v časech mimo vlastní původní lokální a metropolitní vysílání je podle platných licenčních podmínek povinen přebírat program TV3 cz provozovatele TV3, a. s.
6. Podílníku v TV3 společnosti EMV, jejímiž hlavními podílníky jsou dle záznamu v obchodním rejstříku investiční fond Argus Capital, Peter Gerwe a Jan Obrman, nikdy nevznikl právní nárok na žádnou licenci pro televizní vysílání, a nemohl tedy nikdy mít ani de iure kontrolu nad licencí Martina Kindernaye. Martin Kindernay a TV3 jsou samostatní provozovatelé se samostatnými a věcně odlišnými oprávněními k vysílání. Jejich vzájemný vztah se odvíjí od shora uvedené licenční podmínky. Provozovatel televizního vysílání s licencí Martin Kindernay požádal radu o převedení licence z fyzické na právnickou osobu. Učinil tak v souladu s dohodou, kterou uzavřel s EMV, S.A. dne 22. 6. t. r., která byla předložena radě. V dohodě se Kindernay zavázal požádat o převedení licence na právnickou osobu, a to buď na společnost KTV se sídlem v Lucembursku, nebo v případě neschválení tohoto převodu radou na právnickou osobu, kterou podle dikce vysílacího zákona a dané smlouvy založí či převezme v ČR. Převedení licence z fyzické na právnickou osobu, vlastněnou stoprocentně původním držitelem licence umožňuje od 4. 7. t. r. nový zákon o rozhlasovém a televizním vysílání ve svých přechodných ustanoveních.
7. Dne 28. srpna při tzv. návštěvním dnu informoval Martin Kindernay spolu se zástupci EMV a TV3 o uvažovaných dvou variantách převodu licence, a to na lucemburskou nebo na českou právnickou osobu. Poté téhož dne požádal Martin Kindernay o převedení licence na lucemburskou společnost KTV. Tato žádost byla radou zamítnuta 11. 9. t. r., a to na základě znalosti právního a smluvního pozadí věci. Správní rozhodnutí ve věci žadatel plně akceptoval. Po rozhodnutí rady o zamítnutí převodu na společnost KTV proto Martin Kindernay dne 17. září v souladu se shora zmíněnými ujednáními mezi ním a EMV požádal o převedení licence na společnost RTV Galaxie se sídlem v ČR. Rada této žádosti dne 9. října vyhověla.
8. V obou společnostech, jak KTV, tak RTV Galaxie, má Martin Kindernay 100% majetkovou účast, tak jak to požaduje § 68 odst. 6 vysílacího zákona. Žádost o převod licence na společnost KTV rada zamítla zejména proto, že postavení žadatele ve společnosti KTV je omezeno na vlastnictví společnosti, když jeho vliv v orgánech společností je značně omezen. Rada vycházela z přesvědčení, že podmínka 100% vlastnictví podílu ve společnosti byla zákonodárci stanovena zejména proto, aby byl zachován jeho vliv na licenci, a tudíž i jeho odpovědnost za vysílání. Jinak by její uvedení v zákoně totiž postrádalo smyslu a byla by popřena základní zásada zákona, kterou je nepřevoditelnost licence.
9. Správnost názoru rady v této věci paradoxně potvrdila i žaloba společnosti KTV proti zamítavému rozhodnutí rady, podaná k Městskému soudu v Praze dne 8. října. Radu totiž žaluje společnost, kterou 100% vlastní Martin Kindernay. Ten však radě již předtím písemně potvrdil, že správní rozhodnutí bezvýhradně přijímá a nebude je nijak napadat.
***