(15.10 hodin)
Poslanec Josef Houzák: Vážená paní místopředsedkyně, členové vlády, kolegové a kolegyně. Jako každoročně se v závěru roku dostává na pořad jednání sněmovny hodnotící zpráva vlády, tentokrát za rok 2000, o stavu a vývoji extremismu v České republice s takovým časovým odstupem, kdy příslušné resorty začínají pracovat na hodnocení situace právě roku 2001. Možná že v tuto chvíli jsou známy jiné pravicové či levicové extrémní skupiny a projevy, které po 11. září přejdou do kategorie terorismu nebo souhlasu s terorismem. To jsou důvody, které pro časový odstup svým způsobem diskriminují obsah předložené zprávy, jejíž zpracování si vyžádalo skutečně nemalého úsilí. Domnívám se, že předložená zpráva je zpracována daleko důkladněji, než tomu bylo v minulosti.
Problém celkového výchozího zaměření zprávy je samotná definice extremismu. Extremismus je zde vystavován jako soubor ideologicky motivovaných aktivit namířených proti ústavním základům demokratického státu. To samo o sobě ponechává dostatek možností zpracovateli vyjádřit v jejím obsahu subjektivní názor, která jednání jsou v rozporu s ústavními principy. Takovéto zjednodušení vede k dojmu, že u nás převažuje pouze extremismus pravicový a levicový, zatímco další možné projevy extremismu, jako je ekologický, náboženský, národnostní, se u nás údajně neprojevují.
Probíhající hodnocení minulých let ukázalo, že převažují projevy pravicového extremismu, které jsou ve zprávě ukázány otevřeněji s důrazem na větší nebezpečí právě ze strany tohoto pravicového spektra. Horším ukazatelem je, že právě pravicový extremismus je prezentován stále větším počtem mladých lidí, kteří jsou ochotni se zapojit do programové činnosti násilí těchto skupin. Výrazně se projevil růstem propracovanosti organizační struktury s výrazně komplexnějšími programovými cíli. Je skutečností, že aktivita těchto skupin má výrazné napojení na zahraniční struktury.
Levicovou extremistickou scénu v této zprávě reprezentují především některé anarchistické skupiny a dále dle vymezených možností a pod pojmem extremismus některé levicové organizace řádně registrované u Ministerstva vnitra.
Výjimečné postavení zde dostává Slovanský výbor, snad z obavy o narušení euroatlantické orientace České republiky při jeho orientaci na slovanské Rusko. Zpráva obsahuje i určité znepokojení vyvolané aktivitou mezinárodních skupin, které byly zřejmě organizátory protiglobalistických vystoupení v září 2000. Takovéto znepokojení pramení zde již z obav o průběh summitu NATO v listopadu příštího roku v Praze.
Statistický přehled o trestné činnosti s extremistickým podtextem ve vztahu k ostatním trestným činům je nevýrazným podílem prakticky jedna desetina procenta. Přitom v 90 případech šlo o verbální trestné činy, kterých se dopouštějí jak označení pravicoví a levicoví extremisté, tak i osoby bez jakéhokoli vztahu k extremismu. Mám zde na mysli spáchané trestné činy v situačních konfliktech, na kterých se podíleli příslušníci etnických skupin bez jednoznačného označení, zda šlo o rasovou či jinou zášť.
V této souvislosti na mne nepůsobí přesvědčivě ani statistický přehled o větší koncentraci projevů např. pravicového extremismu podle počtu jednotlivých případů. Jedná se o údaje, kde např. na jedné akci bylo označeno nebo zadrženo 6 účastníků, a okamžitě se ve statistice objevuje šestkrát výskyt tohoto projevu, a přitom se jedná o jednu akci, a přitom se nemusí jednat o občana bydlícího konkrétně v místě činu nebo kraji. Osobně jsem o této statistice se přesvědčil v případech na severu Čech. Takovéto komolení a slučování nepřesvědčivých údajů o místě výskytu a počtu znehodnocuje některé údaje, které jsou zde uvedeny.
Předposlední poznámku ke zprávě. Je zde uveden případ trestného činu s extremistickým podtextem, kterým beze sporu je odsouzení nakladatele za vydávání knihy Mein Kampf. Na druhé straně jsou běžně dostupné na pultech knihkupectví knihy ze života a činnosti dalších válečných zločinců, jako je Göring, Göbbels, Speer, Skorzeny apod., které jsou dále a v řadě případů srozumitelnějším způsobem prezentovány než samotný Mein Kampf.
Jak jsem se zmínil v úvodu, považuji časový horizont předložené zprávy za naprosto nevyhovující a opožděný. Rovněž bezbřehý výklad pojmu extremismu nás může někdy zavést do situace, kdy budeme řešit extrémní chování fanoušků při kopané a extrémně slabý výkon příslušného fotbalového týmu. To jsou důvody, které vedou klub KSČM k tomu, aby nepodpořil tuto zprávu. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji. Slovo má pan poslanec Jaroslav Štrait.
Poslanec Jaroslav Štrait: Vážená paní předsedající, dámy a pánové, dovolte, abych se stručně vyjádřil k jedné speciální části této zprávy. Dovoluji si také upozornit, že nejsem členem žádné této organizace, takže nedochází ke střetu zájmů.
Tři roky se úpěnlivě ve zprávě hovoří o problémech extremismu v souvislosti se Slovanským výborem České republiky, v širším pojetí jedné z organizací, které se označují jako panslavistické nebo všeslovanské. Tento fenomén je tam podivně vymezen např. odporem proti germanizaci, Evropské unii, NATO, podporováním velmocenského postavení Ruska, začleňováním do jeho mocenské sféry, snahou o verbální a materiální pomoc Jugoslávii a podobné nesmyslné důvody. Pro přítomné experty, ono jich už tady moc není, na amatérskou moderní historii uvádím, že šlo svého času ve 20. letech o podobné pokusy. Ty se nazývaly jednou Třída proti třídě, pak to bylo ve 40. a 50. letech O hledání nepřítele ve vlastních řadách atd. Dnes se to moderně dělá pod heslem, že si vyrobím nepřítele, abych měl s kým bojovat.
Kdyby mělo být měřítkem vše, co souviselo s pomocí jižním Slovanům při leteckém bombardování, musela by být na seznamu extremistů třeba i jiná občanská sdružení, počínaje Červeným křížem. Stejně tak by od BIS a Ministerstva vnitra musely mít tuto známku organizace, které pomáhají Lužickým Srbům, tedy potažmo západním Slovanům. Není přece normální, když německá vláda nenajde peníze na udržování několika škol s výukou v menšinovém jazyce. Podobné zkušenosti máme i my z pohraničí, které obsadili v letech druhé světové války Němci a Poláci. Za skandální považuji, když předmětem odsudku jsou aktivity stejných slovanských sdružení, která pomáhají pečovat o památník autora státní hymny Františka Škroupa u nás na Královéhradecku. Znám však eurofanatiky, kteří by rádi slyšeli místo Škroupa Beethovena.
Dovolte mi vyslovit domněnku, že autoři zprávy čerpají, já nevím, kdo to takto čerpá, ale jsou to ty orgány kolem Ministerstva vnitra, ze své bujné fantazie. A dokonce vím celkem přesně, že jeden ze členů a organizátorů Slovanské unie tam byl pozván, svěřil se jim tam se svými záměry a plány a z toho už třetí rok tady vaří. Slovanské aktivity se svými záměry netají. Měl jsem v úmyslu zde pár vět z programu uvést, ale to pokládám za zbytečné, je to prostě veřejně známé. Když už tedy nechtějí orgány Ministerstva vnitra těmto občanským sdružením pomáhat, tak aspoň ať jim neházejí klacky pod nohy.
Dovolte mi v závěru ještě jednu poznámku, týká se toho víceméně také, poněvadž tady můj předřečník popsal, že ten extremismus není jenom levý, pravý, ale je samozřejmě i jiný. Naše veřejnoprávní televize vysílala 27. září na druhém programu a pak to ještě reprízovala na jedničce hodinový pořad se sudetským Němcem z Maršova u Trutnova. Protože to je můj volební rajon, tak jsem si to se zájmem poslechl. Neodsunutý sudetský Němec, který byl tehdy pravděpodobně jako odborník v pohraničí ponechán, vzpomínal velmi květnatě na Stalingrad, kde bojoval proti bolševikům - to se teď nosí. Ale hlavně hlasitě nadával na Beneše a Gottwalda. A teď se omlouvám za neparlamentní výraz, ale víceméně budu citovat. Oba nazýval "sviněmi". Vyvolalo to v tisku velké pohoršení. Nelze se divit, že podobné pořady veřejnoprávního média vyvolávají reakce u jiné části občanů.
***