(15.20 hodin)
(pokračuje Štrait)
Platí zde "jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá" nebo "není kouře bez ohně".
Na rozdíl od kolegy Houzáka nenavrhuji žádné jiné usnesení, ale věřím, že má slova padnou alespoň částečně na úrodnou půdu. Děkuji vám.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji. Hlásí se dále někdo do obecné rozpravy? Není tomu tak, končím obecnou rozpravu.
Přistoupíme k rozpravě podrobné a já se ptám, kdo se do ní hlásí. Žádnou přihlášku do podrobné rozpravy neregistruji, podrobnou rozpravu končím.
Ptám se pana ministra, zda si přeje přednést závěrečné slovo. Není tomu tak. Budeme tedy hlasovat o návrhu usnesení: "Poslanecká sněmovna bere na vědomí zprávu o problematice extremismu na území České republiky v roce 2000, sněmovní tisk 1114."
Všechny jsem vás odhlásila, prosím o novou registraci.
O tomto návrhu rozhodneme v hlasování pořadové číslo 389, které zahajuji, a ptám se, kdo je pro tento návrh usnesení. Kdo je proti tomuto návrhu?
Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 389 tento návrh byl přijat, když se pro něj z přítomných 78 vyslovilo 62 a 15 bylo proti. Konstatuji, že s návrhem usnesení byl vysloven souhlas.
Tím jsme projednali tento bod.
Dalším bodem je
125.
Vládní návrh dalšího působení sil a prostředků Armády České republiky
v operacích mezinárodního společenství na Balkáně po 31. prosinci 2001
/sněmovní tisk 1115/
Předložený materiál z pověření vlády odůvodní ministr obrany Jaroslav Tvrdík, kterého prosím, aby se ujal slova.
Ministr obrany ČR Jaroslav Tvrdík: Vážená paní předsedkyně, vážené poslankyně, vážení poslanci, dovolte, abych vám předložil k projednání vládní návrh dalšího působení sil a prostředků Armády České republiky v operacích mezinárodního společenství na Balkáně po 31. prosinci 2001.
Aktivní účast České republiky při řešení krize na Balkáně vychází ze strategického zájmu napomáhat vytvoření evropského bezpečného prostředí a z cíle navázat na tradice vztahů a spolupráce se zeměmi této oblasti. Zapojení České republiky včetně účasti příslušníků Armády České republiky v operacích mezinárodních sil je v tomto duchu hodnoceno velmi pozitivně. Pokračující účast českých vojenských jednotek při řešení krize na Balkáně je potvrzením této důležitosti.
Vláda České republiky se problematikou pomoci a obnovy Balkánu intenzivně zabývá. Mimo jiné k tomuto účelu vyčlenila finanční prostředky na projekty realizované v rámci paktu stability zaměřeného na obnovu hospodářského života a infrastruktury zemí regionu.
S ohledem na vývoj bezpečnostní situace v dané oblasti a na finanční možnosti státu vláda navrhuje do konce roku účast ukončit, kromě zastoupení patnácti osob na velitelství operace SFOR a SIMIG, účast Armády České republiky v SFOR, a počátkem roku 2002 postupně navýší počet českých vojáků v KFOR na celkový počet do 600 osob s následným vytvořením společné česko-slovenské jednotky. Operační pohotovost jednotky k plnění úkolů bude 1. března 2002. Podmínky začlenění slovenské jednotky jsou obsaženy v ujednání mezi Ministerstvy obrany České republiky a Slovenské republiky o vytvoření a působení společné česko-slovenské jednotky v operaci KFOR, která byla podepsána dne 18. října 2001.
Nařízení k ukončení působení jednotek Armády České republiky v misi SFOR včetně harmonogramu odsunutí sil a prostředků z Bosny a Hercegoviny bylo již schváleno náčelníkem generálního štábu.
Prosím o projednání materiálu a děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu ministru Tvrdíkovi a prosím, aby se slova ujal zpravodaj výboru pan poslanec Miloš Titz, informoval nás o jednání výboru a přednesl návrh usnesení Poslanecké sněmovny.
Poslanec Miloš Titz: Vážená paní místopředsedkyně, členové vlády, milé kolegyně, vážení kolegové, dovolte mi, abych vás seznámil s usnesením č. 177 výboru pro obranu a bezpečnost, které bylo přijato na jeho 56. schůzi dne 7. listopadu letošního roku. Toto usnesení se týká vládního návrhu dalšího působení sil a prostředků Armády České republiky v operacích mezinárodního společenství na Balkáně po 31. prosinci letošního roku, sněmovní tisk 1115.
Po odůvodnění náměstkyně ministra obrany Ing. Přibylové, zpravodajské zprávě poslance Titze a po rozpravě výbor pro obranu a bezpečnost
1. doporučuje Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR, aby přijala následující usnesení:
Poslanecká sněmovna vyslovuje souhlas s působením jednotek Armády ČR v operacích mezinárodního společenství na Balkáně podle příslušných rezolucí Rady bezpečnosti OSN a uzavřených dohod s tím, že jednotky budou složeny z vojáků z povolání v celkovém počtu do 600 osob po celý rok 2002 s možností dalšího prodloužení podle vývoje situace a mezinárodních operací;
2. pověřuje zpravodaje, aby s tímto usnesením seznámil Poslaneckou sněmovnu Parlamentu ČR.
Podepsán ověřovatel Tomáš Kladívko, zpravodaj Miloš Titz a předseda výboru pro obranu a bezpečnost dr. Nečas.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Titzovi. Zahajuji všeobecnou rozpravu, do které se přihlásil pan poslanec Václav Frank.
Poslanec Václav Frank: Děkuji, paní místopředsedkyně. Členové vlády, kolegyně a kolegové, dovolte mi říci několik poznámek k vládnímu návrhu dalšího působení sil a prostředků Armády ČR v operacích mezinárodních společenství na Balkáně v roce 2002 a možná i dalších.
Vládní hodnocení celkové politické a bezpečnostní situace na Balkáně, především pak na teritoriu bývalých svazových jugoslávských republik, konstatuje, že mj. klíčovým problémem pro nejbližší vývoj je schopnost místních politických představitelů najít cestu k dialogu, k uspokojivému řešení mnoha problémů, především regionálního charakteru. Uvádí se v něm, že pokud nebude, a to bych rád podtrhl, uspokojivě vyřešena krize v bývalé jugoslávské republice Makedonie, pokud nebude vyřešena kosovská otázka, uspořádání srbsko-černohorských vztahů a opět propukajících multietnických rozporů v Bosně a Hercegovině, tak prý bude nadále celý region trvalým zdrojem napětí a potenciálních konfliktů.
V politické oblasti je tedy nadále hlavní pozornost upřena na vývoj v Jugoslávii, mám tím na mysli především Srbsko a Černou Horu, Makedonii, a projevům albánského a místy i chorvatského a srbského nacionalismu. Je také skutečností, že v Bosně a Hercegovině neexistuje zcela jednoznačně jednotný názor na spolupráci s mezinárodním společenstvím. Komunikace totiž mezi jednotlivými etnickými skupinami jsou trvale na nedostatečné úrovni a nejeví se ani tendence na výrazné zlepšení. Myslím si, že mohu říci, že velmi neuspokojivá je ekonomická situace, která je charakterizována především neřízeně probíhající privatizací v obou enklávách a na ni navazující stagnací značně zdevastovaného hospodářství, k jehož stavu bezesporu přispěl i vojenský konflikt.
***