(9.50 hodin)
(pokračuje Špidla)
A dalším strategickým cílem je uvědomit si, že náš důchodový systém se bude pohybovat v rámci důchodového systému evropského, v rámci důchodových systémů EU, a z tohoto hlediska je třeba, abychom a) posílili mezinárodní kompetenci nositele našeho důchodového systému, protože tento důchodový systém je současně i složkou volného pohybu a svobodného pohybu pracovních sil, protože musíme být schopni zajistit přenositelnost nároků, musíme být schopni zajistit nárok německému občanovi pracujícímu deset let na území ČR a posléze pobírajícímu svůj důchod v Turecku nebo kdekoli na světě. Takovéto věci musíme být schopni zajistit. A v tomto směru je třeba výrazně zvýšit kapacitu.
Je také ovšem nutné si uvědomit, že náš systém musí být vyvíjen jako systém kompatibilní a v rámci evropského kontextu, a nemůžeme se tedy pouštět do lákavých a někdy i velmi krátkodechých experimentů latinskoamerického typu.
Za významnou považuji otázku definování přechodu od průběžného systému k dávkově definovanému průběžnému systému, k příspěvkově definovanému průběžnému systému, tzv. NDC, uplatňovanému ve Švédsku a nově v Itálii. Je to ale otázka, ve které se nenašla shoda a kde debata bude ještě velmi potřebná.
Dámy a pánové, dovolte mi tedy, abych shrnul velmi jednoduše. Považuji za klíčové v důchodovém systému zajištění mezigenerační solidarity, zajištění životní úrovně důchodců. Považuji za klíčové, že důchodový systém má sloužit pouze tomuto účelu a má být uvolněn od účelů, které jsou vedlejší. A pokud je má plnit, je třeba, aby dostal k tomuto účelu zvláštní příspěvky.
Dovolte mi tedy, abych na závěr ještě jednou ocenil práci komise a konstatoval, že tato komise posunula důchodové uvažování v ČR významně kupředu, a jsem také velmi rád, že pokud sledujeme jednotlivé konference, jednotlivá vystoupení v tisku a odborné, případně laické debaty, se ukazuje, že představa o základních parametrech systému a o jeho principech je stále poučenější a že skutečně souhrnný strategický názor krystalizuje. A jsem přesvědčen, že příští volební období nám umožní učinit další podstatný posun.
Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu místopředsedovi Špidlovi. Tento sněmovní tisk projednal výbor pro sociální politiku a zdravotnictví, jehož usnesení jsme obdrželi jako sněmovní tisk 916/1. Prosím, aby se za omluveného zpravodaje výboru pana poslance Zdeňka Škromacha slova ujal poslanec Jiří Hofman. Současně, vzhledem k tomu, že k tomuto bodu a závěrečné zprávě dočasné komise je sloučena rozprava a k prvnímu zmíněnému bodu není zpravodaj, myslím si, že by bylo velmi rozumné, aby se pan poslanec Hofman stal zpravodajem k oběma bodům. Prosím ho tedy, aby se vyslovil k této možnosti.
Poslanec Jiří Hofman: Dobrý den! Vážená paní předsedající, vážená vládo, vážené kolegyně, vážení kolegové, budu velmi stručný. Dovoluji si vás stručně seznámit se stavem projednávání materiálu Hlavní teze koncepce dalšího pokračování důchodové reformy, sněmovní tisk 916.
Tento materiál byl přikázán jak výboru pro sociální politiku a zdravotnictví, tak i dočasné komisi pro důchodovou reformu. Ani výbor, ani komise se tímto materiálem nezabývaly, neboť ve chvíli, kdy měl být projednáván, nebyl již aktuální - z jednoho prostého důvodu: nebyl schválen Poslaneckou sněmovnou nebo propuštěn do dalších čtení hlavní atribut důchodové reformy, to je vytvoření Sociální pojišťovny a oddělení důchodového fondu od státního rozpočtu.
Proto doporučuji v souvislosti s usnesením výboru pro sociální politiku a zdravotnictví č. 209, které vám bylo rozdáno jako sněmovní tisk 916/1, aby Poslanecká sněmovna přijala následující usnesení: "Poslanecká sněmovna konstatuje, že se do konce třetího volebního období nebude zabývat tiskem 916 s názvem Hlavní teze koncepce dalšího pokračování důchodové reformy."
Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji. V tuto chvíli zahajuji sloučenou obecnou rozpravu, do které se jako první přihlásil předseda Poslanecké sněmovny Václav Klaus.
Předseda PSP Václav Klaus: Vážení kolegové, dovolte mi říci pár slov k tomuto tématu jako jednomu z členů naší dočasné komise.
Já myslím, že je evidentní, jak tady zaznělo - nevím, jestli dostatečně naze a dostatečně jasně a srozumitelně pro všechny - že práce této komise neskončila pozitivním výsledkem, neskončila shodou, neskončila konsensem o tom, co je potřeba v naší zemi s důchodovým systémem udělat. Ukázalo se, že názory jednotlivých politických stran jsou do té míry odlišné, že komise nemohla tuto odlišnost překlenout, a proto to vyřešila tím způsobem, že v závěru uvedla stanoviska jednotlivých politických stran. Já vím, že to tady zaznělo, ale já mám potřebu zdůraznit toto, připomenout to, aby bylo naprosto evidentní, že to tak je.
Já považuji za varovné leccos z toho, co jsem při práci této komise zažil na vlastní oči a uslyšel na vlastní uši. Považuji za varovné ne to, že se liší politické strany v názoru, jak řešit tento složitý problém, na kterém si vylámala zuby už spousta politiků a politických stran z různých zemí světa, čili netrápí mě, že není shoda v této věci. Mě trápí to, že shoda chybí o několik řádů, o několik kroků před tím, několik pater před tím. Já jsem byl zdrcen při jednání této komise, že vládní strana nepovažuje tento problém za skutečně vážný, naléhavý, dramatický problém, který musí být řešen okamžitě. Nabyl jsem dojmu, že pro spoustu účastníků této komise to vypadalo tak, jako že je to jeden z problémů naší země, který někdy také máme začít řešit. Míra naléhavosti této věci ale nebyla přijata. A to já považuji za věc varovnou, za věc chybnou.
Samozřejmě vím, že tato sněmovna už s tím nic nového neudělá. Tato vláda také ne. Je ale jasné, že to bude základním úkolem pro povolební uspořádání naší země.
Ze všeho, co jsme vyslechli tam, ale co studuje i každý z nás na nejrůznějších fórech, je evidentní, že nestačí kosmetická úprava vnějšího systému, že nestačí dílčí parametrické změny, které nepochybně je možné udělat v rámci dnešního systému. Nejsem si jist, zda tato věta zcela jasně zazněla ve výstupním materiálu dočasné komise. Tím nechci říci, že parametrické změny dnešního systému nejsou potřebné nebo že nejsou možné. Trvám na tom, že jsou i potřebné a že nastavení parametrů dnešního systému něco takového umožňuje. Zdůrazňuji tedy, že nestačí kosmetická úprava. Je nezbytná zásadní změna.A zásadní změna není institucionálního typu, jak o tom hovořil pan místopředseda vlády Špidla. A není v zakládání nových institucí a není v zakládání sociálních pojišťoven, ale je zcela v jiném konceptu důchodového systému.
***