(10.10 hodin)
(pokračuje Volák)
Chtěl bych navázat na slova pana předsedy Klause. Domnívám se, že čas na to, abychom udělali důchodovou reformu, se významným způsobem krátí. Chtěl bych to dokumentovat několika fakty z poslední doby.
Jak jistě víte, tak v loňském roce dosáhl deficit důchodového systému - pokud započítáme i správu systému do výdajů - 21 mld. Kč, ale to není všechno. V posledních třech letech významným způsobem klesá relace mezi důchodem a hrubou mzdou. Pokud v roce 1998 se tato relace pohybovala na úrovni 45,9 %, tak v loňském roce již dosáhla jen úrovně 43 %. Jinými slovy - v loňském roce vláda na tom, že poklesla tato relace o 2 % pod 45 %, ušetřila 8 mld. Kč na výdajích na důchody. Jinými slovy, pokud by vláda držela relaci 45 %, tak by každému důchodci v loňském roce musela vyplatit navíc 3600 Kč. Pokud připočteme k deficitu 21 mld. Kč, který je explicitní, ještě tento deficit ve výši 8 mld, dostáváme se téměř na hranici 30 mld. Kč.
Navíc si musíme uvědomit, že významnější potíže důchodový systém v budoucnosti teprve čekají. Pokud v současné době odcházejí do důchodu slabé válečné ročníky, tak v nejbližší době začnou do důchodu odcházet ročníky poválečné, kde počet členů těchto populačních ročníků bude významným způsobem narůstat.
Já osobně se domnívám, že je nezbytné v relativně krátké době provést stabilizaci průběžného důchodového systému, ze kterého budou důchody muset být vypláceny minimálně do roku 2020, a tuto stabilizaci můžeme provést pouze tehdy, pokusíme-li se a podaří-li se nám prodloužit délku pracovní aktivity. A toto se nám může podařit pouze tehdy, bude-li odchod do důchodu pružný, umožníme-li postupný odchod do důchodu, umožníme-li souběh mezi důchodem a pracovní aktivitou. Je špatné, že se to vládě v tomto volebním období nepodařilo, a toto opatření musí být zásadní.
Co se týče dlouhodobého vývoje, je nezbytné postupně snižovat váhu průběžného systému, a to tak, že buď zavedeme povinné spoření - a o výši fondu, o výši příspěvku do tohoto povinného spoření je možno debatovat - nebo musíme posilovat připojišťovací systémy.
Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji. Nyní uděluji slovo paní poslankyni Ludmile Müllerové.
Poslankyně Ludmila Müllerová: Vážená paní předsedající, členové vlády, vážené kolegyně a kolegové, dovolte mi, abych velmi krátce reagovala na slova předřečníka pana předsedy Klause.
Byla jsem také jedním z členů komise pro důchodovou reformu. Já se přikláním k názoru, že práce komise byla velmi důležitá, a to zejména z jednoho důvodu: všechny politické strany předložily jasný názor na to, jak by měla penzijní reforma vypadat.
Co se týká určitých nepopulárních kroků a informací pro občany, neschopnosti jednotlivých politických stran reálně sdělovat informace občanům a spíše projevovat neochotu tyto nepopulární kroky prezentovat, tak bych chtěla říci, že naše politická strana KDU-ČSL se celkem velmi dobře postavila k těmto problémům a k návrhům cílového řešení. Dovolte mi, abych odcitovala jeden odstaveček, který byl uveden ve stanovisku KDU-ČSL právě pro dočasnou komisi pro důchodovou reformu: "Pokud budeme chtít zajistit přiměřené důchody pro další generace, to znamená udržet reálnou hodnotu důchodů, je nutné najít politickou odvahu k výše zmíněným nepopulárním krokům. Občané mají být námi právě seriózně a pravdivě informováni o připravené reformě" - a to považuji za velmi důležité - "a měli by být připravováni na větší vlastní odpovědnost za příjmy ve stáří."
Z toho vyplývá i to, že by se postupně měl snižovat podíl důchodů závislých na průběžném financování, a naopak by mělo dojít ke zvyšování podílu individuálního kapitálového spoření. Jak již bylo řečeno, souvisí s tím i diverzifikace zdrojů a případných rizik.
Tím bych tedy chtěla pouze uvést na pravou míru to, že i naše politická strana má ten názor, že by vlastně postupně se měl snižovat podíl státu na vyplácených důchodech a měli by občané přebírat větší vlastní odpovědnost. Samozřejmě to není záležitost chtění jedné, druhé či třetí politické strany, ale je to záležitost vlastního rozhodnutí občanů, které by právě politici měli umět správně nasměrovat.
Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji. Nyní se o slovo přihlásila paní poslankyně Alena Páralová.
Poslankyně Alena Páralová: Děkuji za slovo. Vážená paní místopředsedkyně, vážení páni ministři, kolegyně a kolegové, ze závěrečné zprávy dočasné komise pro důchodovou reformu Poslanecké sněmovny Parlamentu vyplývají mimo jiné následující závěry.
Současný penzijní systém v České republice je označován jako průběžný, to znamená, že stát v jednom měsíci vybere finanční prostředky v podobě odvodů z mezd, uloží je na důchodový účet a hned v příštím měsíci je použije na výplatu důchodů. Důchodový účet je samostatným účtem v rámci státního rozpočtu. Až do roku 1996 byl tento účet ziskový, to znamená, že jeho příjmy z odvodů z mezd byly vyšší než výdaje na důchody. Od té doby však na něm každým rokem chybí stále vyšší částka. Zatímco v roce 1994 byl na důchodovém účtu přebytek ve výši 13,7 mld. Kč, v roce 2000 byl schodek již 18,8 mld. Kč.
Proč tomu tak je? Po roce 1990 se v naší zemi začal výrazně prodlužovat tzv. průměrný věk dožití, a tím i doba vyplácení důchodů. Pro představu je třeba uvést několik čísel. Česká republika má dle posledního sčítání lidu asi 10,26 mil. obyvatel. V roce 1994 pracovalo a přispívalo do systému 5,29 mil. lidí a 2,519 mil. lidí pobíralo důchod. V roce 2000 už pracovalo 4,66 mil. lidí a 2,567 mil. lidí pobíralo důchod. Uvedená čísla ukazují, k jak výraznému posunu došlo za pouhých šest let. Zatímco v roce 1994 bylo na 100 těch, kteří pracují, 47 důchodců, v roce 2000 bylo na 100 těch, kteří pracují, již 56 důchodců.
A výhled do budoucnosti? Česká republika má velmi nepříznivou demografickou křivku, jednu z nejhorších v Evropě.
***