(9.40 hodin)
(pokračuje M. Zeman)
Jsem si jist, že jméno této banky mu není cizí, a to z 19. prosince t. r., a chtěl bych upozornit, že se jednalo o dolarovou platbu, kterou bylo nutné uskutečnit obvyklou cestou přes korespondenční účty u amerických bank, neboť dolarová depozita jsou vedena výlučně na účtech u amerických bank se sídlem v USA.
Po ukončení operace na ruské straně byly prostředky dočasně převedeny na termínovaný účet Ministerstva financí a to z tak prostého důvodu, že chceme zabránit v souvislosti s konverzí tohoto objemu příliš rychlému posilování kurzu koruny.
Kolegyně a kolegové, chtěl jsem navrhnout pozitivní řešení. A jako jedno z možných pozitivních řešení - i když si nejsem jist, zda to zákon 148 hovořící mimo jiné o ochraně utajovaných skutečností umožňuje, neboť tam se mluví právě o tom, že předmětem obchodního tajemství jsou i deblokace zahraničních pohledávek - přesto jsem chtěl v zájmu nalezení shody navrhnout, a bude o tom ještě diskuse s Ministerstvem financí, aby ti poslanci, kteří mají prověření pro přísně tajné údaje, se mohli s těmito dokumenty seznámit. Nejsem si zcela jist po případu pana Ondruše, že se takoví poslanci najdou zrovna v Unii svobody, ale to už je věc Unie svobody, najdou se možná v jiných politických stranách, a chtěl bych navrhnout naprosto pozitivní řešení, protože každá strana pak může vyslat své zástupce a ti, aniž by ji samozřejmě seznamovali s vlastním obsahem dokumentů, mohou vyjádřit svůj pocit, zda tyto dokumenty jsou, nebo nejsou korektní.
Zcela závěrem, kolegyně a kolegové, bych chtěl upozornit, že v tomto postupu české vlády šlo samozřejmě o hájení ekonomických zájmů ČR. Nepovažuji za seriózní vyčítat minulým vládám, že tento dluh nebyly schopny deblokovat. Uznávám, že do jisté míry se na úspěšnosti této operace podepsala i zlepšená ruská ekonomika v souvislosti s růstem světových cen ropy a zemního plynu, ale upozorňuji, že i zahraničí, jak jsem již uvedl, to hodnotí na rozdíl od pana kolegy Kühnla jako úspěšnou operaci.
A já bych si vřele přál - a to říkám zcela na závěr, drazí kolegové a neméně drahé kolegyně - aby se nikdo z nás nechoval jako závistivý a líný blbec, který poté, co neuspěje sám a nemá za sebou žádné pracovní výsledky, vidí jediný způsob, jak se zviditelnit, tím, že kritizuje pracovní výsledky druhých. Přál bych si, aby se nikdo z nás nechoval jako ten, kdo vyřvává do světa, že ho spasí, a přitom nedokáže spasit ani sám sebe. Stručně řečeno - přál bych si, aby se nikdo z nás nechoval způsobem vpravdě čtyřkoaličním. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk.)
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane předsedo vlády. Chtěl bych vás jenom upozornit, že jednacím jazykem v této sněmovně je čeština. Mám pocit, že některé výrazy, které jste použil, by asi potřebovaly tlumočníka.
Kdo se hlásí do rozpravy? Pan poslanec Kühnl. Prosím.
Poslanec Karel Kühnl: Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, je mi trochu líto, že pan premiér tak důrazně potvrdil svoji pověst dobře vychovaného člověka, ale on už asi jiný nebude.
Vraťme se tedy k podstatě věci. Začnu znovu od začátku. Tedy tak, jak on to sestavil. Pan premiér nás informoval, že firma Falkon Capital odmítla zveřejnění s odvoláním na § 17 a 18 obchodního zákoníku o obchodním tajemství. Dovolím si znovu a tentokrát doslova citovat ustanovení paragrafu, které musí být rozhodné pro českou vládu. § 9 zákona o svobodném přístupu k informacím, kde se hovoří v prvním odstavci o tom, že pokud je požadovaná informace označena za obchodní tajemství, povinný subjekt ji neposkytne. V odstavci 2 se ovšem hovoří o tom - a teď prosím vaši pozornost - že při poskytování informace, která se týká používání prostředků státního rozpočtu, rozpočtu územního celku nebo fondu zřízeného zákonem anebo nakládání s majetkem těchto subjektů, se nepovažuje poskytnutí informace o rozsahu a příjemci těchto prostředků za porušení obchodního tajemství, tedy přinejmenším o rozsahu. Myslím si tedy, že přinejmenším jsou tato dvě ustanovení v kolizi a vláda by se měla řídit tím, co se týká jí, neboť nepochybně Ministerstvo financí, které bylo požádáno o vydání těchto informací, je povinným subjektem podle zákona o svobodném přístupu k informacím.
To, že vláda Ruské federace, jak pan premiér potvrdil, je připravena zvažovat zveřejnění velmi stručného nebo jen stručného, abych doslova citoval, obsahu těchto smluv, zcela určitě není vůbec žádný posun, protože stručný obsah těchto smluv, jakkoliv nevíme s jistotou, že přesný, je znám. Proto se domnívám, že všechny pochybnosti, které souvisejí s celou touto transakcí, mohou zmizet právě jenom úplným zveřejněním těchto smluv.
Pan premiér rovněž zmínil, že jsme údajně dostali hodně - 22,5 % . To na první pohled vypadá jako skutečně pravda. Skutečností ale je, že oněch jím zmíněných 10 až 15 % se vztahuje na vymáhání nebo deblokaci pohledávek právě ze strany zemí, které jsou sdruženy v Pařížském klubu, neposkytují vůbec žádné úlevy, vymáhají pohledávku celou a samozřejmě se jim dosud nepodařilo zdaleka celou pohledávku, kterou jednotlivé země mají, vymoci, ale pouze jednotlivé části. Pokud jde o pohledávky sdružené v tzv. Londýnském klubu věřitelů - tam se zpravidla dosahuje vyšší výtěžnosti než oněch 22 %.
A já se nedomnívám, že si pan premiér a vláda pomůže schováváním se za řeči o žalobníčkování. Domnívám se, že země, s kterými spolupracuje ČR, ale zejména Ruská federace, nepotřebují, aby jim někdo něco sděloval. Pravidla Pařížského klubu jsou taková, že ze suverénního dluhu se neposkytují žádné úlevy, že vláda Ruské federace není oprávněna přednostně před splněním závazků sdružených v Pařížském klubu umořovat nebo uspokojovat jiné pohledávky. Samozřejmě, že formálně, pokud nejsou zveřejněny smlouvy, tak se to nedá popřít. Definitivně formálně platí, že v tomto případě došlo k převodu na komerční subjekt, ale celá ta transakce z toho, co o ní je známo, tedy ze strany novinářů - já nebudu používat stejné výrazy jako pan premiér - je zjevné nebo je možné, že ve skutečnosti nedošlo k žádnému převodu na komerční subjekt, ale k nepřímé účasti nebo v podstatě k přímé platbě ze strany vlády Ruské federace.
Pan premiér vůbec neodpověděl na to, na základě jakého přesného ustanovení zákona o ochraně utajovaných skutečností vláda tyto smlouvy utajila. Nepřímo odpověděl na to, v jakém stupni, neboť nabídl předložení těchto smluv poslancům, kteří mají prověření na stupeň "Přísně tajné". To by mě opravdu zajímalo, jestli ty smlouvy jsou utajeny ve stupni "Přísně tajné". Aspoň to by nám vláda mohla sdělit.
***