(11.50 hodin)
(pokračuje Klaus)
Dám hlasovat o návrhu poslance Exnera na vyjádření nesouhlasu s odpovědí pana ministra financí.
Zahájil jsem hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko a zdvihne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu?
Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 262 z přítomných 100 poslanců 17 pro, 56 proti. Návrh nebyl přijat.
Děkuji panu ministrovi.
A dostáváme se k poslední dnešní písemné interpelaci, kterou byla interpelace poslance Ivana Langera na ministra vnitra Stanislava Grosse - pan místopředseda Langer jde k řečništi ještě dříve, než ho vyzvu - ve věci nezákonnosti prohlídky údajného sídla společnosti Nomura International. Interpelace se spolu s odpovědí předkládá jako tisk 1236. Prosím pana poslance místopředsedu Langera, aby obhájil svůj argument.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Vážený pane předsedo, členové vlády, kolegyně a kolegové, dne 3. prosince loňského roku jsem podal písemnou interpelaci na ministra vnitra, a to ve věci nezákonnosti prohlídky údajného sídla společnosti Nomura International. A to na základě informací z tisku, podle kterých Ústavní soud dne 27. listopadu loňského roku vyhověl ústavní stížnosti této společnosti a konstatoval, že provedená policejní prohlídka ze dne 30. ledna loňského roku byla protiprávní a porušila ústavou chráněné právo stěžovatele na nedotknutelnost soukromí. V této souvislosti jsem se na pana ministra vnitra obrátil s několika otázkami, z nichž osobně považuji za nejdůležitější otázku, v čem vidí příčiny tak závažného pochybení, kdy Ústavní soud ruší, resp. označí postup policie za nezákonný, a zejména jaké v rámci pravomoci ministra vnitra vytvoří pan ministr záruky, aby k obdobným pochybením, nazval jsem to excesem, v práci složek Ministerstva vnitra již v budoucnosti nedocházelo.
Samozřejmě že mě také zajímalo, jak eventuálně bude postupovat vůči konkrétním osobám v řadách policie, které se tohoto nezákonného postupu dopustily. Pan ministr mi odpověděl velmi stručně a odpověď máte v příloze tohoto tisku.
Za nejdůležitější jeho odpověď považuji jeho konstatování, že policie při provádění nezákonné prohlídky vycházela z údajů získaných z veřejně dostupných zdrojů a z poznatku policejního orgánu. Pan ministr mi odpověděl, že nezákonnost policejního postupu vyplývá z odlišného právního názoru a že se nedomnívá, že by odlišný právní názor měl být důvodem pro vyvozování jakýchkoliv kázeňských či jiných opatření vůči osobám z řad policie, které se tohoto postupu, který byl označen za nezákonný, účastnily. Současně také, a to považuji za velmi smutné, pan ministr konstatoval, že jako ministr vnitra nebude moci zaručit, že by k obdobné situaci v budoucnu nedocházelo, a - to musím uznat za logické, ovšem jen z části - odvolání se na to, že mu nepřísluší zasahovat do postupu a rozhodování orgánů činných v trestním řízení. Tolik rekapitulace stavu.
Věřím, že se shodneme, a věřím, že nejenom já a pan ministr vnitra, že by měla platit jasná a nezpochybnitelná skutečnost, že každý, kdo poruší platné zákony této země, musí počítat s trestem, musí počítat s důsledným postupem orgánů činných v trestním řízení. Stejně tak věřím, že se shodneme na tom, že klíčovým momentem důvěry veřejnosti ve vládu práva je důvěra veřejnosti v policii a v její schopnosti být skutečně důsledným ochráncem těch, kdo zákon dodržují a jejichž práva jsou někým jiným narušena, ohrožena či poškozena. To podle mne v tom nejzákladnějším znamená, že ten, kdo vymáhá dodržování zákona, sám nesmí zákon porušovat.
Věřím také do třetice, že je shoda mezi mnou a panem ministrem, že jedním z nejzákladnějších principů demokratického právního státu je respekt k nezávislosti orgánů činných v trestním řízení a jejich odolnost vůči zásahům politické moci. A doufám, že tomu tak v tomto případě skutečně bylo.
Případ, kvůli kterému jsem interpeloval, je podle mne o to vážnější, neboť souvisí s probíhajícím arbitrážním řízením mezi Českou republikou a společností Nomura, resp. Saluka Investments. Tedy v tom, že každé pochybení ze strany českého státu může mít vážné dopady na rozpočet České republiky, a tím i na každého občana této země. Rád bych proto v této souvislosti zdůraznil, a to z důvodů, abych předešel pochybnostem a možným spekulacím, že cílem mé interpelace není v žádném případě zhoršit postavení naší republiky ve výše uvedeném sporu. Naopak, jde mi o to, abych upozornil na pochybení orgánů státu, pochybení, která konstatovala nejvyšší ústavní autorita, Ústavní soud, na pochybení, která ve svém důsledku mohou toto postavení a výsledek sporu pro Českou republiku zhoršit. Jde mi o to, a proto interpeluji, aby tato pochybení byla napravena a aby pokud možno se již v budoucnu nikdy neopakovala.
Současně chci také sdělit, že se žádnou z osob, o které v této věci jde, nejsem v žádném styku, že na uvedené věci nemám žádný osobní zájem ani z ní nemám žádný osobní prospěch. Říkám to také proto, abych i v tomto předešel pochybnostem o důvodu podání této interpelace.
Nález Ústavního soudu, na který se odvolávám a který byl důvodem mé interpelace, jako nejvyššího garanta ochrany základních práv a svobod občanů České republiky v této, ale i v další věci, která souvisí s předmětem mé interpelace, mě vede k závěru, který je nepříjemným zjištěním, a věřím, že nepříjemným nejen pro mne, nýbrž pro každého z nás, kdo si přejeme, aby Policie České republiky byla skutečně garantem zákonnosti u nás. Proč to říkám? Ústavní soud České republiky ve svém nálezu ze dne 31. října roku 2001 ve věci postupu české policie konstatoval:
1. Prohlídkou jiných prostor provedenou dne 3. ledna 2001 v prostorách stěžovatele v Praze 1, Husova ulice 5, účastník řízení Policie České republiky, Úřad vyšetřování pro Českou republiku, porušil čl. 7 odst. 1, čl. 10 odst. 2 a 3, čl. 11 a čl. 12 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod.
2. Ústavní soud zakazuje Policii České republiky, Úřadu vyšetřování pro Českou republiku, pokračovat v porušování citovaných základních práv a svobod stěžovatele.
3. Ústavní soud přikazuje Policii České republiky, Úřadu vyšetřování pro Českou republiku, obnovit stav před porušením práv a svobod stěžovatele, to znamená vrátit stěžovateli materiály odňaté při předmětné prohlídce a blíže specifikované v protokolu o provedení prohlídky jiných prostor, pozemků, ze dne 30. ledna 2001.
Osobně doporučuji všem, kteří chcete věnovat této interpelaci poněkud vyšší pozornost, abyste se seznámili s odůvodněním nálezu Ústavního soudu, které zde mám k dispozici, neboť jde o nesmírně zajímavé, nicméně musím konstatovat, že současně také velice smutné čtení. V této souvislosti, aby bylo zřejmé, o jak závažnou skutečnost jde, připomínám ještě nález Ústavního soudu, který byl uveden pod spisovou značkou III.US 287/96, tedy nález, který je více než pět let starý, ve kterém Ústavní soud již dříve judikoval, že domovní svoboda svou povahou a významem spadá mezi základní lidská práva a svobody, neboť spolu se svobodou osobní a dalšími ústavně zaručenými základními právy dotváří osobnostní sféru jedince, což představuje nezbytnou podmínku důstojné existence jedince a rozvoje lidského života vůbec.
***