(12.00 hodin)
(pokračuje Langer)
Jestliže proto ústavní pořádek České republiky připouští průlom do této ochrany, děje se tak toliko a výlučně v zájmu ochrany demokratické společnosti jako takové, případně v zájmu ústavně zaručených základních práv a svobod jiných. Sem spadá především nezbytnost daná obecným zájmem na ochraně společnosti před trestnými činy a dále tím, aby takové činy byly zjištěny a potrestány. Přípustnost domovní prohlídky je třeba chápat jako výjimku, která nadto vyžaduje restriktivní interpretaci zákonem stanovených podmínek její přípustnosti. Ústavně jsou zaručena základní práva a svobody zakotvené v Listině a v úmluvě se též vztahují na osoby právnické, přirozeně za splnění předpokladu, že to povaha věci umožňuje.
Kogentní ustanovení § 83a trestního řádu, tedy v tehdejším znění, vyžaduje náležité odůvodnění - což podtrhuji - náležité odůvodnění příkazu k prohlídce jiných prostor a pozemků a doručení tohoto příkazu tomuto uživateli dotčených prostor nebo pozemků, jež mají být podle příkazu prohlédnuty. Z hlediska respektování ústavně zaručených základních práv a svobod je zřejmé, že příslušná domovní prohlídka může být provedena toliko v prostorách subjektu, který je v příkazu k ní řádně označen. Jinými slovy již pět let před provedením zásahu policie, o kterém hovořím, se k podmínkám provádění domovní prohlídky Ústavní soud myslím zcela jasně, pregnantně, výstižně vyjádřil.
Pan ministr ve své odpovědi na moji interpelaci odpověděl, že vyšetřoval vycházel před vydáním příkazu k prohlídce jiných prostor v sídle společnosti Quartermaine Capital, s.r.o., dříve Nomura Capital, s.r.o., z veřejně dostupných zdrojů a poznatků policejního orgánu, s tím, že v závěru své odpovědi pan ministr vnitra dokonce připouští jiný výklad příslušných ustanovení trestního řádu policejními orgány. Stačí jen v tuto chvíli připomenout onen citovaný nález Ústavního soudu, z něhož jsem citoval před chvílí.
Mimo jiné i proto musím s politováním konstatovat, že odpověď pana ministra je třeba označit za nedostatečnou. Domnívám se tedy zcela v souladu s tím, co judikoval Ústavní soud, že policejní orgány by si měly při vyšetřování takto závažné věci důsledněji ověřovat informace z veřejně dostupných zdrojů, neboť ukvapená a rychlá rozhodnutí, která jsou později prohlášena nejvyšší ústavní autoritou za nezákonná, v žádném případě nepřispívají k deklarovanému dodržování zákonnosti při vyšetřování. Takzvaná analogie postupu, na kterou se pan ministr vnitra odvolává, je v tomto případě zcela nepřípustná, neboť je vyloučena v případech ustanovení trestního řádu, která připouštějí zásahy do základních práv a svobod, mezi které bezesporu patří nedotknutelnost osoby a jejího soukromí. V tomto konkrétním případě analogie trestního řádu podle tvrzení ministra vnitra je rozdílná interpretace zákonných ustanovení a ta není možná a je v rozporu se základními zásadami trestního řízení, které jsou uvedeny v ustanovení § 1 trestního řádu, jakož i s ústavním pořádkem České republiky.
V této souvislosti ale musím poukázat na další rozhodnutí Ústavního soudu České republiky, které naleznete pod spisovou značkou I ÚS 182/01, kdy Ústavní soud konstatoval další skutečnosti, které by ve svém důsledku mohly vést k nezákonnosti celého trestního řízení v této věci. Touto skutečností je namítaná nesrozumitelnost sdělení obvinění. O co jde. Policie České republiky, Úřad vyšetřování České republiky, tehdy, v loňském roce, vede trestní řízení proti několika osobám pro podezření ze spáchání trestného činu úvěrového podvodu podle § 250B odst. 1 trestního zákona, spáchaného ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 téhož zákona. Proti tomuto faktu nelze nic namítat, neboť platí to, co jsem již zmínil, že policie musí být garantem zákonnosti, musí důsledně postupovat proti všem, kdo platné zákony této republiky nerespektují resp. jsou z tohoto důvodně podezřelí. Toto trestní stíhání, o kterém hovořím, bylo zahájeno sdělením obvinění, vůči kterému byla vznesena námitka pro jeho nesrozumitelnost. Na to reagovala rozhodující státní zástupkyně úkonem, který nazvala - a prosím právníky o pozornost - upřesněním sdělení obvinění. Vzhledem k tomu, že ani z tohoto upřesnění sdělení obvinění nebylo jasné, co je obviněným kladeno za vinu, čeho se měli dopustit, byla podána již výše zmíněná ústavní stížnost druhá.
Ústavní soud oproti stížnosti první tuto druhou sice odmítl, ale odmítl ji z důvodu, že případné protiústavní procesní vady lze napravit zákonem předvídaným způsobem, a to především orgány činnými v trestním řízení samotnými. Ústavní soud k zásadní námitce nesrozumitelnosti sdělení obvinění uvedl následující. Cituji: Jakkoliv se může jevit Ústavnímu soudu obecně pokyn státního zástupce k upřesnění sdělení obvinění výjimečným, přičemž je třeba dát za pravdu stěžovateli v tom, že termín upřesnění sdělení obvinění platný trestní řád vůbec nezná, nemohl Ústavní soud odhlédnout od konkrétních okolností daného případu.
Podotýkám, že přes další rozhodnutí státní zástupkyně v této věci, kdy následně zrušila sdělení obvinění jiné osobě právě pro onu nekonkrétnost, kterou lze zhodnotit jako reflexi státní zástupkyně názoru Ústavního soudu ve věci samotné, která byla napadena ústavní stížností, zjednána náprava dosud nebyla.
Celý případ, a tím se dostávám do druhé části své interpelace, má ovšem ještě jeden závažný rozměr, a tím je pochybnost, nakolik byl a je dosavadní postup orgánů činných v trestním řízení postupem sice obsahujícím závažná pochybení, a já věřím, že nikdo nejvyšší ústavní autoritu v tuto chvíli zpochybňovat nebude, nicméně nakolik je postupem skutečně nezávislým a prostým jakéhokoliv politického vlivu. Podle informací uveřejněných v denním tisku na počátku tohoto roku by vyšetřování případu, který je předmětem mé interpelace, mělo být ukončeno, a to i přesto, že údajně ještě nebyly provedeny ani důkazy, které navrhl sám vyšetřovatel, zejména klíčový, soudně znalecký posudek z oboru ekonomiky. Vyšetřovatel měl prý i zrušit další plánované vyšetřovací úkony s odůvodněním, že je vše nadbytečné, že na provedení dalších důkazů není čas, neboť vyšetřování má být údajně dokončeno do konce loňského roku. A tím se dostávám již k dříve uvedené otázce, nakolik je průběh tohoto případu skutečně prost jakéhokoliv vnějšího vlivu.
Předpokládám, že každý z nás, kdo jsme činni v politice, jsme si na počátku tohoto roku všimli - označím to za sebevědomé - prohlášení ministra vnitra, které bylo uveřejněno v placené inzerci ČSSD na stránkách denního tisku. V něm oznamoval, kolik a které ze známých případů vyšetřovaných policií je u konce, kolik a které osoby budou ještě za vlády této politické strany postaveny před soud. A já myslím, že je zcela na místě si v tuto chvíli položit otázku, nakolik je tato skutečnost jen souhrou náhod, nakolik skutečně jde jen o pouhou shodu okolností a nakolik se jedná o cílenou snahu, logickou do určité míry, snahu této administrativy dotáhnout stůj co stůj do konce, a to ještě před volbami, volební tahák sociální demokracie, kterým byla tzv. akce čisté ruce, tedy dotáhnout tyto případy alespoň před soud, aby alespoň před volbami byla podána obžaloba, aby alespoň před volbami soud začal jednat, s tím, že co bude po volbách, to už nikoho nezajímá. Pokud soud náhodou rozhodne o zproštění, potom to bude označeno za rozhodnutí soudu.
Myslím, že pochybení a pochybností v tomto případě je podle mne až příliš mnoho a pan ministr je ve své odpovědi na moji písemnou interpelaci nijak neobjasnil ani nijak nevyvrátil. Pokud tak neučiní ani nyní, a já předpokládám, že vystoupí v obecné rozpravě, nebude možné tuto odpověď nadále považovat za dostatečnou a nebude možné navrhnout jiný postup než vyslovení nesouhlasu s touto odpovědí.
***