(15.50 hodin)
(pokračuje Němcová)
Velmi zásadně promluvil tímto způsobem, Senát přijal toto jeho vysvětlení, pochopil, o jak závažnou nesystematickou záležitost se jedná, a proto nám vrátil novelu zákona o pojišťovnictví zpět se svými pozměňujícím návrhem na vypuštění příslušného ustanovení.
Posléze sněmovna přijala návrh, který vzešel tímto způsobem z projednávání v Senátu.
Nyní se nám tedy vrací a vrací se s tím, že opět vláda, tak jak musí učinit, učinila i v tomto případě a přiložila své stanovisko. Ovšem je to takové stanovisko, troufnu si říci, šalamounské, protože přestože zde pan navrhovatel uvedl některé z výtek vlády, tak nezmínil všechny a nezmínil tu poslední, která je opravdu závažná a kterou si musíme říci velmi otevřeně. A tou námitkou je, že je zde velmi reálné nebezpečí, že tímto nesystematickým způsobem podpory hasičů, ať už dobrovolných, či zákonných, způsobíme zdražení některých produktů na pojistném poli, které budou platit naši občané. Bylo by fér říci: Je zde problém, který mají hasičské záchranné sbory, je zde problém, který mají dobrovolní hasiči, ze zákona jsou zřizovány, zákon a vláda stanoví obcím různé povinnosti v souvislosti s výkonem této činnosti, a proto by bylo správné, aby také vláda, vědoma si toho, jak důležitou práci právě tyto sbory vykonávají, přistoupila ze své strany k rozumnému financování jak hasičského záchranného sboru, tak dobrovolných hasičů.
Vláda sama cítí, že udělat to pomocí téhle obezličky není v pořádku. Proto dává stanovisko a chápu, že je jí asi obtížné říci, že navrhuje zamítnout tento zákon, protože jej předkládá část jejích vlastních poslanců. Proto se spokojila s tím, že udělala výčet věcných pochybení této předlohy, udělala výčet legislativních pochybení a nechala na nás, jak s tím naložíme. Považuji to za alibistický postoj vlády a byla bych velmi ráda, kdyby k tomu zaujala alespoň teď při veřejném projednávání stanovisko zcela zřetelné a zcela jasné. Chtěla bych vědět, zda došlo k nějakému posunu v jejím vidění této otázky od doby, kdy velmi zásadním způsobem se vyjádřila proti takto pojaté novele zákona o pojišťovnictví.
Dovolte mi k tomu ještě několik slov.
Co můžeme čekat, že tento zákon v podstatě způsobí? Dopadne především - a to jsem zde už zmínila - na plátce, čili ty, kteří v současné době ony tři druhy pojištění platí. Ale řekněme si, že to nejsou všichni občané České republiky. Platí ti, kteří mají zodpovědnější vztah ke svému majetku, zodpovědnější vztah ke svému zdraví, zodpovědnější vztah ke svému životu, a v žádném z navržených tří typů pojištění to není ani 50 % občanů. Co z toho plyne? Jedna jediná věc, že těm, kteří si platí, a mají tedy takto zodpovědný vztah ke svému životu a ke svému majetku, ještě naložíme povinnost platit více a budou platit na ty, kteří si neplatí, protože samozřejmě záchranné sbory, ať už dobrovolné, či nedobrovolné, vyjedou k jakékoli události, kde je jejich zásahu zapotřebí, a nemohou rozlišovat, zda vyjíždějí zachraňovat majetek někoho, kdo se pojistil, či zdraví jiného, který se nepojistil.
Zdá se mi to vůči celé skupině občanů velmi nefér a čekala bych, že vláda navrhne jiný způsob financování těchto dobrovolných i nedobrovolných hasičů.
Druhým argumentem, který bychom mohli vzít vážně, je to, že pokud se rozhodneme, že pojišťovny by měly takto více být zdaněny, přenést tuto povinnost na občana, tak pravděpodobně to není jediná oblast, která by se nám líbila, aby financovaly, ne tedy mně, ale pravděpodobně předkladatelům, a lze očekávat, že se stane precedentním, pokud přijmeme tuto novelu zákona, a můžeme očekávat jiné, např. ty, že bychom podporovali podobným způsobem sektor zdravotnictví, bezpečnost silničního provozu či policie.
Uvádím pouze pro přesnost, že původní návrh, který jsme zde měli v roce 1999, navrhoval 2 % do zvláštního fondu pro hasiče, řeknu-li to zjednodušeně, a 2 % pro policii, v součtu tedy 4 %, kterými měl být zatížen zisk pojišťoven a měla jimi být zatížena hlavně kapsa těch, kteří si různé typy pojištění platí.
Nyní se tedy předkladatelé této novely jakoby uchýlili k trošku jiné variantě, a tou variantou nejsou 4 %, ale pouze 3 %. Ovšem věcné výtky a výtky technické zůstávají, a já bych velmi stála o to, pokud to bude možné vaším prostřednictvím, pane předsedo, a požádala bych některého ze zástupců vlády, aby nám ozřejmil své stanovisko.
Ještě dovolte, téměř jsem zapomněla na to nejpodstatnější. A tím je, že ze všech uvedených důvodů, které jsem se zde snažila podrobněji rozvést, navrhuji Poslanecké sněmovně nejprve zamítnutí této novely. Pokud neprojde tento návrh, dávám návrh na vrácení předkladateli k dopracování. A pokud neprojde ani tento návrh, dávám návrh na prodloužení lhůty k projednání ve výborech o 20 dnů.
Důvodem tohoto návrhu je to, že přestože předkladatelé říkají, že tento návrh nebude mít dopad na státní rozpočet, vláda ve svém stanovisku vyjadřuje vážnou pochybnost, že tomu tak nebude. A proto, abychom se seriózně dobrali nějakých podkladů a mohli kvalifikovaně rozhodnout, bude tato lhůta nezbytná.
Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Václav Klaus: Hlásí se vláda. Prosím pana ministra Stanislava Grosse.
Ministr vnitra ČR Stanislav Gross: Vážený pane předsedo Poslanecké sněmovny, členové vlády, paní poslankyně, páni poslanci, dámy a pánové. Musím za prvé říci, že nehovořím jménem vlády, protože vláda se vyjádřila svým stanoviskem, které je součástí sněmovního tisku, resp. je tuším samostatným sněmovním tiskem, takže toto stanovisko je k dispozici.
A pokud se vrátím zpátky o těch několik let, kdy se zde projednávala novela, o které paní zpravodajka hovořila, tak mohu souhlasit s tím, že tehdy navrhované řešení bylo nesystematické, tak jak tady bylo citováno stanovisko vlády. A důvod je vcelku jednoduchý, protože tak jak bylo řečeno, jednalo se tehdy o velmi rozsáhlou novelu zákona o pojišťovnictví, jejímž účelem byla změna režimu v oblasti pojišťovnictví. A tuto změnu navrhovalo Ministerstvo financí v souladu mimo jiné i s předpisy Evropského společenství. A je logické, že do takovéto rozsáhlé novely, která měla jiný cíl, zahrnovat tuto jednu záležitost příliš systematické nebylo.
Z mého pohledu je tedy daleko transparentnější, pokud se objeví samostatný materiál, vůči kterému mohou být věcné výhrady, ale je to materiál, který je konzistentní, je to materiál, který jasně hovoří, jaký má směr, a je na posouzení Poslanecké sněmovny, jestli s ním vysloví souhlas, či nevysloví.
Čili z tohoto pohledu si myslím, že přece jen je trošku jiná situace, než když to posuzovaly sněmovna i Senát jako součást jednoho velkého návrhu, který měl úplně jiný směr a cíl, a toto by býval byl jenom vedlejší produkt, i když se přiznám, že mě osobně mrzí, že tehdy Senát tuto věc nakonec z novely zákona o pojišťovnictví vypustil.
K tomu, co tady bylo řečeno v rozpravě jako negativní informace. Nejprve k tomu, že by měli platit jenom ti, co jsou zodpovědní a co pojišťují svůj majetek. To je samozřejmě určitá nevýhoda tohoto systému a nemá smysl to zastírat. Nicméně hovoříme zde o drobné části z poměrně velkého objemu finančních prostředků, který rok co rok je v České republice vybírán, a samozřejmě lidé se primárně nepojišťují kvůli tomu, aby někdo byl dříve u zásahu při požáru nebo jiné mimořádné události, ale lidé se pojišťují kvůli jistotě, že kdyby jim hrom uhodil do baráku a dům začal hořet nebo se stala nějaká jiná událost, tak aby věděli, že něco z té hodnoty, o kterou přijdou, dostanou. To je přeci primární cíl pojištění, nikoli to, že někdo bude dříve u zásahu.
***