(17.30 hodin)
(pokračuje Matějů)
Řekl bych, že minimálně třikrát. Ale nikdy se to nepovedlo. Dvakrát proto, že pravicová vláda nebyla pro takovou změnu dostatečně jednotná, a jednou proto, že se k moci dostala levicová vláda, která vzdělání sice učinila verbálně jednou ze svých hlavních priorit, ale v příkrém rozporu se svými vlastními prohlášeními nakonec nejen nevytvořila, ale dokonce brání tomu, vytvořit podmínky pro využití soukromých zdrojů v oblasti sociálních investic včetně vzdělání.
Jak tedy vypadá dnešní situace z hlediska programových priorit jednotlivých stran na situaci ve vysokém školství?
Začnu u ODS. ODS si zavedení školného a půjček postavilo jako jeden ze svých politických cílů již dávno. Václav Klaus mnohokrát prohlásil a napsal, že zavedení školného je základní podmínkou racionalizace poptávky po vysokoškolském vzdělání a efektivnějšího vynakládání státních prostředků do vysokého školství. Nelze než souhlasit. Jeho stranický kolega poslanec Petr Pleva dal jasně najevo, že školné nemůže být zavedeno, aniž se vytvoří nástroje umožňující investovat i těm, kteří na to aktuálně nemají. Nelze než souhlasit.
Rozhodnutí zavést rozumné školné a půjčky je od počátku v politickém i volebním programu Unie svobody. Republikový výbor Unie svobody již před třemi lety schválil programový dokument, ve kterém je systém školného a půjček pevnou součástí hlubší reformy terciárního sektoru vzdělávání. Zřejmě právě proto tady nikdo z Unie svobody nyní nesedí.
Jakkoliv se to dnes může jevit jako naprosto nepodstatné, je třeba říci, že zavedení rozumného školného a půjček se objevilo i v politickém programu dnes již mrtvé čtyřkoalice. Tenkrát se ten dokument hezky jmenoval "Společně pro změnu". Z toho by tedy mělo logicky vyplývat, že myšlenku na zavedení školného, půjček a systému sociální pomoci studentům by měla podporovat i KDU-ČSL. Za chvíli asi uslyšíme, jak je tomu ve skutečnosti.
Myšlenka využití soukromých zdrojů v oblasti sociálních investic, jak jsem již ukázal, je v základním programovém dokumentu sociální demokracie.
Legitimní otázkou tedy je, zda situace po volbách vůbec může být příznivější než nyní. Již dnešní postoje řady politiků ukazují, že vnitřní rozpory na pravici v těchto otázkách nebudou o nic menší než v minulosti a že sociální demokraté velmi pravděpodobně zůstanou konzervativní levicí i po volbách.
Navíc příští vláda - a to je myslím naprosto zásadní argument - bude v mnohem horších rozpočtových podmínkách než všechny předchozí. To znamená, že vzdělání se opět dostane až na jedno z posledních míst v prioritách financování.
Z těchto důvodů se domnívám, že důvody, pro které je podání návrhu před volbami považováno za nevhodné a riskantní, se ukazují být dlouhodobě působícími rysy české politiky, a že tedy naprosto není žádný důvod předpokládat, že po volbách bude situace jiná. Řekl bych, že bude spíše horší.
A jako poslední bod je hledisko veřejného mínění. Co formovalo postoje veřejnosti k otázce školného a půjček? Velký vliv na formování postojů ke změně financování studia na vysokých školách měla v prvé řadě veřejná diskuse k problémům našeho vysokého školství, kterou se podařilo otevřít vlastně už před rokem. Díky této diskusi si mnohem více lidí začíná uvědomovat, že se něco prostě musí stát, že česká politika už prostě nemůže problémy vysokého školství zametat pod koberec, tak jako v minulých letech. A chtěl bych zdůraznit, že je úplně jedno, jestli je zametala pod koberec vláda levicová, nebo všechny vlády předchozí, pravicové.
Značný vliv na veřejné mínění má i nezmenšující se převis poptávky po vysokoškolském vzdělání nad nabídkou studijních míst. Desetitisíce mladých lidí a jejich rodin každý rok trnou hrůzou z toho, že budou mezi těmi, kdo po přijímacích zkouškách dostanou dopis, ve kterém se standardně oznamuje: Udělali jste přijímací zkoušky, ale máte smůlu. Z kapacitních důvodů vás nemůžeme přijmout.
Myslím si, že výrazně začalo působit i povědomí o korupci v přijímání na vysoké školy. A to zejména po propuknutí skandálu s přijímacími testy na právnickou fakultu. Tento případ sice nebyl uzavřen a myslím, že korupce nebyla zatím prokázána, ale díky analýze testů, které tam byly studentům předkládány, se ukázalo, že i kdyby se žádná korupce vůbec nekonala, přijímací testy nedávaly uchazečům stejné šance, pokud měli nebo prokázali stejné schopnosti. A to je zřejmě proti ústavě.
Pozornost veřejnosti k problémům vysokého školství připoutala i letošní poměrně dost trapná tahanice rektorů s ministrem školství o dvě miliardy do rozpočtu vysokých škol. Trapná proto, že v rozpočtech vysokých škol chybí sedm miliard.
To všechno jsou podle mého soudu faktory, které zvětšovaly pozornost veřejnosti k otázce financování vysokého školství, k zavedení školného a půjček jako jedné z možností, jak problémy řešit a vysoké školy postupně začít otevírat mnohem většímu počtu těch, kteří studovat chtějí a nemohou.
Není tedy divu, že výsledky výzkumu provedeného v prosinci roku 2001 firmou STEM ukázaly, že podpora školnému a půjčkám dlouhodobě stoupá. Závěry, ke kterým dospěli autoři výzkumu, znějí jasně. Já raději budu citovat, protože to je věta, která byla součástí tiskové zprávy v ČTK. Na otázku "Mělo by se podle vás zavést školné na vysokých školách s možností, aby studenti získali půjčku od státu?" odpovědělo před měsícem 59 % dotázaných "určitě ano" nebo "spíše ano" a 41 % dotázaných "určitě ne" nebo "spíše ne".
Názory na zavedení školného byly zjišťovány i v minulosti, a to různými způsoby. To znamená, že srovnání není snadné a bylo by prakticky málo korektní. Provedeme-li ale nepřímé srovnání, zjistíme, že za poslední tři roky stoupla podpora této myšlence z 38 % zhruba na 60 %.
Co ale považuji za nejdůležitější, je, že k největšímu posunu mezi lety 1998 a 2001, tedy prosincovým výzkumem, došlo u příznivců stran blízko politického středu, tj. zejména u voličů KDU-ČSL a sociální demokracie. Stoupenci KDU-ČSL nyní jsou pro zavedení školného a půjček ve stejné míře jako voliči Unie svobody, tzn. okolo 65 % se vyslovilo pro zavedení školného a půjček, a u ČSSD se podíl odpůrců a příznivců vyrovnal. Okolo 54 % voličů ČSSD by bylo pro.
Chápu jako naprosto přirozené, že voliči ODS podporují tento krok ze všech nejvíce, ze 75 %.
Na adresu petic organizovaných mladými sociálními demokraty a mladými komunisty vystupujícími pod krycím názvem "SOS student" nemohu tedy říci nic jiného, než že na tuto formu protestu má každý občan nepochybně právo, ale stejně tak má právo myslet si své a nepodepisovat vůbec nic.
Vím, že do včerejška bylo sebráno něco okolo 12 000 podpisů pod petiční archy. To je nepochybně třeba brát vážně. Musím ale říci, když jsem se podíval na to, co bylo na petičním archu napsáno, tj. kdybych nevěděl, co se ve skutečnosti navrhuje, a někdo mi sdělil, že se v této zemi někdo snaží prosadit školné, a zatajil, že kromě školného se navrhuje zavedení půjček, možnost odložit splacení školného, sociální dávky pro studenty, stipendia atd., asi bych tu petici podepsal také.
Stejně vážně jako petice je tedy třeba brát v úvahu hlas a názor těch, kteří se na žádné petice nepodepisují, což však neznamená, že žádný názor nemají. Podle výzkumu, který jsem již zmiňoval, tedy výzkumu STEM, se pro zavedení školného a půjček vyslovila polovina studentů. Počítejte se mnou. Dnes studuje na vysokých školách 240 000 studentů. Jestliže polovina se vyslovila pro zavedení školného a půjček, je to pod imaginárním podpisovým archem 120 000 podpisů.
***