(18.00 hodin)
(pokračuje Kučera st.)
Říkám to nerad, ale praktické zkušenosti ze středních škol veřejných i soukromých jsou v mnoha případech přesně opačné. Školy nezajímají příliš výsledky jejich studentů, jen když jim tzv. normativ na žáka, případně školné přinese ekonomický příspěvek. Mnohému studentu je pak posléze jedno, kde studuje, jen když studuje, konečně často se ve studiu ani příliš nesnaží, protože ví, že se ho škola nezbaví, pokud bude za něj a od něj dostávat peníze.
Kolegyně a kolegové, mohl bych uvádět i další věcné - podtrhuji věcné - výhrady vůči návrhu zákona kolegy Matějů a Mihaličkové. Některé z nich jsou uvedeny ve stanovisku vlády České republiky ve sněmovním tisku 1175/1, který jste samozřejmě obdrželi a který vám navíc zopakuje nepochybně ministr školství, mládeže a tělovýchovy. Navíc se domnívám - a říkám to velmi nerad, ale opravdu si to myslím - že návrh zákona trpí řadou závažných právních nedostatků, že je terminologicky nejednotný, vnitřně rozporný a ve svých ustanoveních si nejsem jist, zda je dostatečně provázaný. Vždyť kvůli tomuto návrhu by se muselo měnit nejméně šest dalších zákonů, pokud ještě nepřijdeme na některé další.
Mnozí legislativci se navíc domnívají, že zákon v předložené podobě by nebyl pro četná formálně právní i legislativně technická pochybení a nejednoznačný či nejasný smysl jednotlivých ustanovení či jejich rozpor s jinými zákony vůbec aplikovatelný.
Kolegyně a kolegové, dámy a pánové, až potud má zpravodajská zpráva, která měla být pokusem o objektivní a nadosobněné zhodnocení navrhovaného zákona. Později nikoli jako zpravodaj, ale jako poslanec se přihlásím do obecné rozpravy. Písemnou přihlášku jsem už podal.
Kolega Matějů samozřejmě dopředu ví, co budu v obecné rozpravě navrhovat, ale to je moje svaté právo, stejně jako je jeho právem návrh, který nám předložil k diskusi. Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji, pane zpravodaji. Otevírám obecnou rozpravu, do které se přihlásil jako první ministr školství pan Eduard Zeman. Dále mám písemné přihlášky pana poslance Kučery st., Svobodové, Šojdrové, Bartoše a Orgoníkové.
Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Eduard Zeman: Pane předsedající, dámy a pánové, souhlasím s předkladateli v jedné věci: Ano, otázka školného je politické téma. Vždy bylo a bude v každé zemi, i u nás. A proto tady teď nehodlám popisovat zásadní argumentaci, proč jsem proti školnému.
To, o čem chci mluvit, je něco jiného. Chci mluvit o tom, že pan poslanec Matějů nám zde předvedl skvělý projev, který by mohl vstoupit do každé učebnice demagogie. Má nádherná jasná tvrzení, věty "tím je dokázáno, že", aniž je cokoli dokázáno. Pan poslanec operuje velmi klamavě. Jestliže používá tvrzení, že je třeba dohánět ty země, které mají školné, protože tam je ta špička, opak je pravdou. Špička je tam, kde školné není - skandinávské země. Viz jeden z článků, kde citoval Finsko a zapomněl právě uvést, že ve Finsku žádné školné není - jako v celé Skandinávii. Takových vět zde máme samozřejmě mnoho.
Zrovna tak jsou krásné a dojemné pláče nad fakty, kolikátí že jsme kde ve světě. Připomíná mi to onen legendární výrok, že jsme až za Nepálem v počtu vysokoškolských studentů. Ten výrok byl stejně pravdivý - tj. z počtu těch, kteří v Nepálu chodili vůbec do školy, bylo neobvykle vysoké procento vysokoškolsky vzdělaných, protože pouhých necelých deset procent Nepálců do školy chodilo, tím pádem devět z deseti z nich i na vysokou. Takhle zde máme celou řadu argumentací.
Byl bych ovšem stejně dlouhý jako pan poslanec ve svém projevu, kdybych chtěl bod za bodem vyvracet. Jenom namátkou připomínám. V loňském roce bylo přijato do terciárního vzdělání v přepočtu 48 % z příslušného populačního ročníku. Máme nad vším plakat? Je to tragicky málo? Jsme opravdu o tolik horší než Evropa? Máme si na co stěžovat, jestliže Tony Blair vyhlásil jako cíl dohonit české školství?
Kladu spíš jenom otázky, nedávám odpovědi. Jenom bych chtěl upozornit na zavádějící argumentaci. Podobně zavádějící je argumentace u australského systému HECS - High Education Contribution System - protože se neustále tvrdí, jak vlastně zavedli školné. Omyl. V Austrálii jako ve všech anglosaských zemích školné natvrdo existovalo. To, co zavedli v 90. letech, byly půjčky k již existujícímu školnému. Takže změkčovali, ne ztvrzovali.
Není zvykem v civilizovaných zemích zavádět školné tam, kde nebylo. Je to projev spíše krize té země. Ale to si každý může přečíst ve statistikách vyspělých evropských zemí.
Jinak se mi velmi líbí okouzlující věty "je třeba umožnit investovat i těm, kteří na to momentálně nemají". To je nejlepší reklamní slogan všech komerčních firem, v tomto případě řekněme bank. Jak stáhnout peníze od lidí, kteří je nemají? Dáme jim to na dluh, pak se toho zinkasuje daleko více. Ona procenta, o kterých slyšíme, nezní tak zle. Ale v okamžiku, kdy začneme počítat, kolik to bude dělat reálně, budou dost zlá. Kdo jste někdy bankovní půjčky měl, tak si to zkuste promítnout.
Je velice hezké, že se předkladatelé shodli na třech lidumilně znějících podmínkách. Je jenom škoda, že je nedodrželi. Zrovna tak je škoda, že se jim nepodařilo do zákona dostat všechny důležité věci.
Pan poslanec Matějů vyzval, abychom říkali, co v zákonu chybí a co tam přebývá. Přebývá tam spousta zavádějících a technických nepřesností, přebývá tam spousta slepých uliček, které nejsou dořešeny. Namátkou - není vůbec řečeno, kdo vůbec dá rozhodnutí o tom, jaké bude skutečné školné, ke komu se bude student odvolávat se svou žádostí o prominutí, odklad apod. To, co tam chybí, jsou odpovědi na tyto důležité otázky.
Mé připomínky nejsou o tom, že školné ne. Mé připomínky jsou k tomu - tento zákon ne. Tento zákon je špatně. Tento zákon zamotává několik zákonů způsobem, pro který to nemůže fungovat. Tady skutečně lze říci, že je zde celá řada závažných právních nedostatků. To, co zaznělo už i ve zprávě zpravodaje - že zákon je vnitřně rozporný, nepropracovaný, terminologicky nejednotný, vzájemně neprovázaný, částečně zmatečný atd. Navíc se dostává do styku se zákonem o vysokých školách, se zákonem o sociální péči, o sociálních dávkách. Na toto reaguje poměrně nelogickým způsobem. Kdyby nedej bože byl v této podobě přijat, moc bych chtěl vědět, jak bychom se jej pokusili vlastně realizovat. Obávám se, že by to nedokázal ani sám předkladatel.
Jsou zde i některé ryze technické věci, jako například že se tu smazává rozdíl mezi veřejnou a soukromou vysokou školou, přičemž rozdíl je věcně daný právě ohledně vědy a výzkumu. Tento zákon se tváří, jako že žádná věda a výzkum na vysokých školách neexistuje. Zcela se zde eliminují doktorské studijní programy, jako by také neexistovaly, přestože je to velmi důležitá část akreditovaných vzdělávacích programů.
Administrace, jak je zde popsáno, je velmi náročná, aniž je rozumně popsáno, jak se bude dělat. Jsme jenom ujišťováni, že dnes, v době počítačů na to stačí dva úředníci ministerstva školství. Není to vůbec pravda. Tam je strašlivého papírování - jak na vysokých školách, tak v této agentuře.
Samozřejmě že nevěřím tomu, že se tyto půjčky dají bezezbytku vybrat. Světové zkušenosti ukazují, že zhruba 70 % je jich nedobytných, že to pak nakonec tak či onak musí uhradit stát. Čili tento návrh není dobře připravený. Bez ohledu na politickou stránku, kdy říkám ano, jsem proti školnému, ale tady teď říkám - jsem hlavně proti tomuto zákonu. I kdybych byl stoupenec školného, nemohu hlasovat pro takto špatně nefunkčně připravený zákon.
Děkuji vám. (Potlesk.)
***